100
Jak podnikat po vstupu do EU Český statistický úřad 23 zahrnuje nestátní neziskové organizace podle mezinárodního standardu pod názvem „Neziskové organizace sloužící domácnostem.“. V nich uvádí také stavovské organizace – profesní komory spolu s obecně prospěšnými společnostmi, nadacemi, školami, zdravotnickými zařízeními, politickými stranami, církevními organizacemi, politickými stranami apod. Někteří autoři24 zmiňují tendování k tzv. občanskému mix sektoru, kterým míní celý soubor, v rámci něhož se setkávají subjekty všech sektorů, které jsou vymezeny společným znakem občanské samosprávy.
Podnikatelské instituce jako součást neziskového sektoru Neziskový (netržní) sektor zahrnuje kromě občanského sektoru neziskový veřejný sektor a neziskový soukromý sektor.25 Posláním veřejného sektoru je mimo jiné předcházení a řešení důsledků selhávání trhu v ekonomickém a sociálním růstu a rozvoji. Mezi neziskové organizace – zřizované veřejnou správou – v organizačně-právním pojetí jsou řazeny organizační složky a příspěvkové organizace státu a územně samosprávných celků, ale i přímo obce a kraje jako tzv. veřejnoprávní korporace. Do této skupiny náleží i další subjekty veřejnoprávního charakteru, jako jsou např. veřejné vysoké školy, veřejnoprávní rozhlas a televize, u kterých převažuje charakter veřejné služby. Obdobný statut se připravuje pro ústavy Akademie věd, státní kulturní instituce a další subjekty celonárodního významu s uvedenou charakteristikou. Samozřejmě, že u všech výše uvedených kategorií nelze vyloučit i činnosti podnikatelského charakteru (tzv. vedlejší hospodářská činnost, doplňková činnost, jiná činnost apod.). Nejde však o jejich primární funkce a dosažené výnosy slouží k rozvoji hlavní činnosti, nerozdělují se akcionářům či podílníkům. Neziskový veřejný sektor je ta část neziskového sektoru, která je financována z veřejných financí, je řízena a spravována veřejnou správou, rozhoduje se v ní veřejnou volbou a podléhá veřejné kontrole.26 Cílová funkce je naplňována poskytováním veřejné služby. Neziskové organizace působící ve veřejném neziskovém sektoru zabezpečují převážně realizaci výkonu veřejné správy. Charakteristickým rysem veřejné správy a od ní odvozené diverzifikované struktury organizací veřejného sektoru je, že veřejná správa: vytváří obecné legislativní, věcné, organizační i fiskální podmínky pro fungování svých vlastních institucí, pro aktivity tržních subjektů i nestátních neziskových organizací, je faktorem koncipování, koordinace a regulace společenských aktivit, je reprezentantem bohatě strukturovaných veřejných zájmů, identifikuje, produkuje, zajišťuje a přerozděluje veřejné statky a služby. Uvedené funkce a úkoly jsou naplňovány v různé míře vertikální a horizontální strukturou veřejné správy, centrálními, regionálními a lokálními organizacemi veřejného sektoru. V období probíhající reformy veřejné správy a při zavádění požadavků EU se stále více prosazovaly principy subsidiarity, decentralizace, dekoncentrace a odstátnění. Rozvíjí se mezisektorové partnerství a především prosazení programové formy spolupráce mezi organizacemi veřejného sektoru a organizacemi občanského sektoru. O spolupráci veřejné správy s podnikateli pojednává samostatná kapitola. Neziskový soukromý sektor (též třetí sektor) je ta část národního hospodářství, jejíž cílovou funkcí není zisk, ale přímý užitek. Je financována ze soukromých financí, ale příspěvek z veřejných financí nevylučuje. Jde tedy o finance soukromých fyzických a právnických osob,
23 24 25
26
www.czso.cz Např. Hunčová, M.: Ekonomický rozměr občanské společnosti. UJEP Ústí n/L., v tisku. Ziskový (komerční, podnikatelský) – spojený s obchodem, směnou, trhem, cílovou funkcí je zisk jako výnos z vloženého kapitálu. Neziskový (nekomerční, nepodnikatelský) – neobchodní, mimotržní, cílovou funkcí subjektů není zisk, ale užitek; pokud dosahují účetní zisk, nerozdělují jej. Strecková, Y. – Malý, I. a kol.: Veřejná ekonomie pro školu i praxi, Computer Press, Praha 1998.
_Jak podnikat po vstupu do EU.indb 100
22.10.2004 0:28:20 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180866
Podnikatelské instituce v ČR
101
které se rozhodly vložit své soukromé finance do konkrétní, předem vymezené produkce nebo distribuce statků, aniž by očekávaly, že jim tento vklad přinese finančně vyjádřený zisk.27 Mezi tyto organizace patří např. sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace a nadační fondy. Patří sem i domácnosti, rodiny a další komunity.28 Existence a činnost nevládních neziskových organizací je nezastupitelným článkem fungující demokracie. Jejich význam narůstá nyní, ve vývojové etapě celosvětových globalizačních změn, v procesu hledání nových forem společenských vztahů. Dobrovolné nezávislé a neziskové organizace zasahují do širokého spektra lidských činností: kultury, vědy a techniky, výchovy, vzdělávání, zdravotní a sociální péče, sportu, péče o životní prostředí a řady dalších. Jedná se o rozmanité organizační formy a jejich aktivity, od malých neformálních až po velké strukturované. Přesto lze stanovit několik charakteristických rysů, které jsou pro organizace třetího sektoru společné:29 existují nezávisle na státním aparátu, mohou být státem finančně podporovány, právně a organizačně jsou však nezávislé, nerozdělují zisk, eventuální zisk z jejich aktivit je použit pro rozvoj organizace, jsou samosprávné, s vlastním řídícím mechanismem: v rámci určité skupiny lidí jsou stanoveny společné cíle, stanovy a zásady, případně i organizační struktura, slouží veřejnému prospěchu. Tento znak platí pro různé typy organizací v různé míře, a proto je můžeme rozdělit na organizace, jejichž cílem je sloužit zájmům vlastních členů (vzájemně prospěšné), a organizace, jejichž hlavním účelem je poskytování veřejně prospěšných služeb (veřejně prospěšné). Mezi veřejně prospěšné můžeme zařadit např. obecně prospěšnou společnost (školu, nemocnici, domov důchodců apod.). Mezi vzájemně prospěšné náleží např. spolek (sdružení) filatelistů, šachistů, zahrádkářů, včelařů apod. Z tohoto pohledu specifické místo zaujímají samosprávné podnikatelské instituce. Na jedné straně se jedná o vzájemně prospěšné organizace (pro své členy), na druhé straně tím, že poskytují určité služby a že stát na ně delegoval některé pravomoci (certifikáty, odborné zkoušky apod.) získávají veřejně prospěšný charakter. Vlády zemí s transformující se ekonomikou by měly pomýšlet jak na řešení ekonomických problémů, na vytvoření nové sociální politiky, tak na vybudování příslušných institucí. Jak známo, staré postupy se stávají nepoužitelnými k řešení nových problémů, i když byly institucionalizovány. Mezi nestátními neziskovými organizacemi (dále NNO) a subjekty veřejné správy existují vztahy komplementarity (sounáležitosti), konkurence, participace, interakce a interdependence (vzájemné závislosti). Úzká vazba vyplývá nejen ze skutečnosti, že v podmínkách ČR jsou organizace třetího sektoru závislé na veřejných rozpočtech, ale také z faktu, že obce, kraje a stát mohou plnit zakladatelské funkce u těchto typů organizací. Záleží na rozhodnutí orgánů veřejné správy, zda pro zabezpečení dané veřejné služby nebo veřejného zájmu zvolí organizačně právní formu organizační složky, příspěvkové organizace, obecně prospěšné společnosti, nadace, nadačního fondu nebo sdružení (případně i obchodní společnosti).
27 28
29
Rektořík, J. a kol.: Organizace neziskového sektoru, Ekopress, Brno 2001, s. 14. Poznamenáváme, že v této oblasti se lze setkat s různými druhy třídění a pohledů na socio-ekonomické schéma, např. model rovnoprávných sektorů J. Štogra (1999), třísektorový model národního hospodářství J. L. Lavilla (1992), čtyřsektorový model V. A. Pestoffa (1995). Zpravodaj Odpovědi na otázky. Neziskový sektor v ČR, ICN – 5. konference nevládních neziskových organizací, Praha, listopad 1997. Pojem „třetí sektor“ se už užívá zřídka. Strukturálně – operacionální definici podává Fič; Gouli, R.: Neziskový sektor v ČR, 200, popř. v originále www.jhu.edu/ccss/pubs/pdfúczechrep. pdf s.15.
_Jak podnikat po vstupu do EU.indb 101
22.10.2004 0:28:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180866
102
Jak podnikat po vstupu do EU 1989
2004
žádoucí vývoj
Tržní mechanismus
Státní moc
Občanské iniciativy
Obr. 4.5 Tendence posunu moci státu, trhu a občanských iniciativ
Chybějící přesnější definování pravidel vztahů mezi veřejnou správou (a jejími organizacemi) a nestátním neziskovým sektorem způsobuje i nejasné vymezení jejich operačního prostoru, jejich funkcí ve společnosti a také nezřetelnost či systémovou nekompatibilitu existujících nástrojů regulace a podpory. Spektrum využívaných nástrojů a jejich váha vyplývá ovšem též z filozofie přístupů k občanskému sektoru. Záleží na tom, zda je pojímán jako „nechtěné či trpěné dítě“ nebo servisní přívěšek veřejného sektoru doplňující služby organizací veřejné správy nebo rovnocenný partner v trojúhelníku stát – trh – občanský sektor, tj. jako korektor selhání státu a selhání trhu, jako autonomní faktor demokratizace společnosti, jako faktor zdrojového či rozvojového charakteru. Proporce podílu moci státu, trhu a občanského sektoru tvoří vyvážený systém. Jeho dynamický vývoj znázorňujeme pro přehlednost na schématu v historickém pohledu i v žádoucí budoucnosti. Státní moc zeštíhluje, předává část své moci a pravomoci na nižší vládní a nevládní úrovně a také na úrovně nadnárodní. Místo dirigenta se stává manažerem, v jehož činnosti převládají prvky koncepční, kooperační a strategické. Reforma veřejné správy stojí na demokratizaci, odstátnění a dekoncentraci. Z pohledu interpretace pojetí triády státu, trhu a občanské společnosti by se měla odvíjet i akceptace vhodnosti a použitelnosti příslušných nástrojů veřejných politik v dané oblasti. Dále pak vymezení strategických úkolů, které by měl stát řešit v rámci definování své role vůči NNO. Jde o následující úkoly:30 dopracování právního rámce fungování občanských organizací včetně podnikatelských (např. novely zákona č. 301/1992 o hospodářské a agrární komoře, změna systému financování neziskového sektoru z veřejných zdrojů, změna daňového systému, transformace příspěvkových organizací na veřejnoprávní nebo soukromé (občanské) organizace, dosažení větší plurality finančních zdrojů neziskových organizací, zvětšení podílu neziskových organizací po vstupu do EU a plném uplatnění v ní, posílení mezisektorového partnerství, jak o něm blíže pojednáváme v 10. kapitole.
30
Blíže viz Potůček, M. a kol.: Průvodce krajinou priorit pro Českou republiku, Praha 2002, s. 295.
_Jak podnikat po vstupu do EU.indb 102
22.10.2004 0:28:21 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180866