IV. KREATIVITOU PROTI KONFLIKTÙM J e è a s na ím v l á d c e m ? Na otázku z názvu je vlastnì jednoznaèná odpovìï a vy už ji zøejmì znáte. Když byly naše dìti malé a já jsem se tìšila na Vánoce, pøipadal mi listopad nekoneènì dlouhý mìsíc. Dnes ubìhne tak rychle, že si ztìží uvìdomuji, že už jsou opìt Vánoce. A tak je to se vším! Ale pøesto nejsme proti tomuto relativnì se zrychlujícímu plynutí èasu bezmocní. Jednou ze základních vìcí je stanovení priorit. Uvìdomit si, co chceme a mùžeme stihnout a netrápit se tím, že nestihneme všechno jako døív. Na náš život mùžeme nahlížet jako na nesmrtelné a jedineèné dílo. A láska je život sám. Kdo nezachází dobøe s láskou, zachází špatnì se životem. Co je to touha? Touha je hledáním, zatímco zpìvem duše je to, co už bylo nalezeno. Co je víra? Ve víøe je vyznání, v lásce a pravdì je vìdomí. A co je napøíklad egoismus? Egoismus znamená snadno docílit svých tužeb na úkor druhého. Mohlo by se zdát, že všemu vládne èas, ale: „Šachy života nevyhrává ten, kdo umí rychleji tahat figurkami,“ pravil jeden myslitel. Vrátíme se k tomu v zamyšlení na konci kapitoly. Život je stálá zmìna a uèební proces. Nikdy bychom se proto nemìli zaseknout na mrtvém bodì a pøestat pøijímat nové vìci. Je nutno se spoléhat pøedevším na sebe. V životì dokážeme tím víc, èím ménì si toho necháme vnutit. Proto také nikdy nikoho nekritizujme a nepodceòujme. Zbyteènì by nás to oslabilo. Každý den existuje pouze jedna vìc, kterou se máme uèit: jak být upøímnì šťastný. K tomu nám mùže pomoci soustøedìní a meditace. Meditace je cesta k lidskému sebepoznání a sebeprobuzení. Je to jako ponoøení se na dno moøe, kde vše je klidné a tiché. Na povrchu mùže být spousta vln, ale moøe pod nimi tím není ovlivnìno. Ve své nejhlubší hlubinì je moøe | 98 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180860
IV. KAPITOLA
veškerým tichem. Když zaèínáme o takovýchto vìcech uvažovat, nejdøíve se snažíme dosáhnout pochopení své vlastní existence, své pravé existence, nikoli dna moøe. Pøijdou-li poté vlny z vnìjšího svìta, nejsme jimi ovlivnìni. Strach, pochybnosti, starosti, … a všechny pozemské zmatky budou prostì odplaveny, protože uvnitø nás je pevný mír. Myšlenky nás nemohou obtìžovat, protože naše mysl je veškerým mírem, veškerou jednotou. Naše mysl je oblohou a naše mysl je také nekoneèným moøem. Tento typ soustøedìní lze nazvat meditací. Autor, z nìhož jsem tyto úvahy èerpala, je Sri Chinmoy, duchovní uèitel žijící od roku 1964 v New Yorku. Cesta srdce, kterou nabízí, spojuje tradièní duchovní pøístup s dynamickými prvky západní spoleènosti a vede pøirozeným zpùsobem k pravému poznání a trvalému naplnìní našeho života. Nabízí tak zklidnìní lidem, žijícím v hektickém západním svìtì. Hezky to vyjádøil napøíklad George Bernard Shaw: „Rozumný èlovìk se pøizpùsobuje okolí, nerozumný se snaží pøizpùsobit okolí sobì.“ Už jsme si øekli, že život je stálá zmìna a že ho lze pøirovnat k uèebnímu procesu. Nikdy bychom se proto nemìli zastavit na mrtvém bodì a pøestat vnímat nové vìci.
Èas a uèení Jak na to, aby nás èas nedìsil tím, jak letí, jako by nám život protékal mezi prsty. Víme, že se uèíme celý život, ale je rozdíl mezi uèením dìtí a dospìlých, eventuálnì seniorù. Dospìlí se uèí jinak než dìti. Chtìjí své uèení øídit sami. Dospìlí berou uèitele jako partnera a hlavnì chtìjí být aktivní, mají zkušenosti z praxe a nové poznatky váží na svoji životní zkušenost. Uèí se a vìdí, že to budou právì teï potøebovat, ne nìkdy v daleké budoucnosti. To, èím dìti mnohdy argumentují, když se nechtìjí nìco uèit je: To nebudu nikdy v životì potøebovat. Napøíklad øešit matematické úlohy o pohybu. Jednak je to cvièení myšlení, logického a správného a jednak to budou minimálnì potøebovat, až budou chtít pomoci svým dìtem. | 99 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180860
Dospìlí kladou vìtší dùraz na diskusi pøi uèení, kladení otázek. Uèitel by mìl vycházet z toho, co se chtìjí studenti nauèit. Mnohem lepší je studium v menších týmech, je aktivnìjší. Uèitel i student mají každý svùj jedineèný vnitøní svìt, v nìmž se vìci jeví každému trochu jinak. Pro uèitele i studenta musí být proto respektovány hranice jeho autonomie, osobnosti a samostatnosti. Každého z nás ovlivòuje provázanost s okolím, zejména s lidmi, s nimiž máme významné vztahy. Nedemokratické systémy vytváøejí v lidech sklon k hierarchickému chování. Øíká se tomu syndrom cyklisty: „Smìrem nahoru se hrbí, smìrem dolù šlape po ostatních.“
Èas a vnímavost k ostatním Všeobecná vnímavost vùèi lidem, kteøí potøebují pomoc, není možná dnes pøíliš velká, ale napøíklad mezi mladými lidmi je dost takových, kteøí jsou takto vstøícnì orientováni. Napøíklad studenti se naprosto samozøejmì postarají o spolužáka na vozíèku… Dotazníkové šetøení v domovech dùchodcù (Kopøiva, 1994) vycházelo z odpovìdí 266 sester a 107 sociálních pracovnic na otázku: „Kdyby se nìkdo vám blízký ocitl v domovì dùchodcù, jaké nejdùležitìjší schopnosti by mìl mít ošetøující personál?“ Výsledky: U
náklonnost (vlídnost, ochota, láska aj.)
64 %
U
trpìlivost (klid, vyrovnanost aj.)
44 %
U
vcítìní (porozumìní aj.)
42 %
U
odbornost (profesionalita, znalosti aj.)
39 %
Co je na tìchto výsledcích zajímavého i z hlediska èasu?
| 100 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180860