14 Kůže Obr. 14.4 Lupus vulgaris ((HE, 400×): Jde o proliferativní formu kožní tuberkulózy postihující nejčastěji oblast obličeje. Základním projevem je tzv. lupom – žlutohnědá skvrna se ztenčenou kůží. Splýváním lupomů mohou vznikat rozsáhlá ložiska mutilujícího vzhledu. V histologickém obrazu vidíme nápadně atrofickou epidermis (1), v horním koriu jsou přítomny neostře ohraničené epiteloidní granulomy (2) lemované zčásti splývajícími lymfocytárními lemy (3). Granulom na obrázku je tvořen jednojadernými histiocyty (4) – epiteloidními buňkami a obrovskou mnohojadernou Langhansovou buňkou (5). Mykobakteria bývají pro malý počet v barvení dle Ziehla-Neelsena obtížně prokazatelná.
Obr. 14.5a Verruca vulgaris (HE, 60×): Verruca vulgaris je virové onemocnění způsobené lidskými papilomaviry (HPV) projevující se tvorbou bradavic s drsným rozbrázděným povrchem. Histologicky je léze tvořena hyperplastickým, akantoticky ztluštělým epitelem (1), s patrným protažením rete ridges – papilomatózou (2). Povrch léze tvoří silná vrstva rohoviny – hyperkeratóza (3).
Obr. 14.5b Verruca vulgaris (HE, 100×; 500×): Na povrchu léze bývá typicky přítomna „stromečkovitá“ parakeratóza (1). Ve stratum spinosum bývají zastiženy vakuolizované keratinocyty s hrubými zrny keratohyalinu v cytoplazmě (2). Morfologické změny buněk souvisejí s papilomavirovou infekcí.
Obr. 14.6a Molluscum contagiosum (HE, 64×): Molluscum contagiosum je onemocnění způsobené poxviry, které typicky postihuje dětské kolektivy, kde se šíří kontaktem. Na kůži moluska vytvářejí voskově žluté papulky, v centru mírně vpáčené. Histologicky se jedná o endofytickou lézi hruškovitého tvaru (1), jejíž stěna je tvořena hyperplastickou epidermis. V cytoplazmě povrchověji lokalizovaných keratinocytů vznikají velké kulovité růžovofialové inkluze, tzv. molusková tělíska (2). Jedná se o inkluze poxvirových partikulí, které postupně, směrem k povrchu léze, vyplňují celou buňku.
Obr. 14.6b Molluscum contagiosum (HE, 400×): Detail léze zachycující molusková tělíska v různých stadiích. Ve spodině jsou drobná (1), s diferenciací keratinocytů jejich velikost roste, až vyplňují celou buňku (2). Jádra infikovaných buněk jsou plochá a jsou zatlačena k cytoplazmatické membráně. Keratinocyty postupně zanikají a uvolňují se virové partikule (3), čímž může docházet k šíření nákazy.
Obr. 14.7 Seboroická veruka (senilní veruka, seboroická keratóza) (HE, 320×): Jedná se o velmi častý benigní novotvar postihující kůži zejména starších jedinců. Makroskopicky vytváří ploché bradavičnaté útvary ostře ohraničené od okolí, žlutavě hnědé nebo i výrazně tmavě hnědé barvy. Intenzivně pigmentované léze mohou být svým vzhledem klinicky zaměněny za maligní melanom. Histologicky je léze tvořena pruhy uniformních bazofilních epiteliálních buněk (1), mezi nimiž jsou rozptýleny početné keratinové cysty (2). Keratin v cystách tvoří charakteristické koncentrické vrstvy – tzv. abruptní rohovění bez přechodné zóny (odpovídající stratum spinosum a granulosum). Na povrchu léze bývá přítomna rovněž vrstva hyperkeratózy (3).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180798
Obr. 14.4 Lupus vulgaris
Obr. 14.5a Verruca vulgaris
Obr. 14.5b Verruca vulgaris
Obr. 14.6a Molluscum contagiosum
14
Obr. 14.6b Molluscum contagiosum
Obr. 14.7 Seboroická veruka (senilní veruka, seboroická keratóza)
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180798
14 Kůže Obr. 14.8 Aterom (tricholemová cysta) (PAS, 40×): Jedná se o mazovou cystu lokalizovanou v dermis. Bývá kulovitého tvaru a velikosti i několika centimetrů, má kašovitý obsah. Nejčastěji se vyskytuje ve kštici, na obličeji a šourku. Výstelka cysty v důsledku tlaku nahromaděného mazu postupně zaniká (1). Okolní korium bývá zánětlivě infiltrováno (2).
Obr. 14.9 Epidermoidní cysta (HE, 160×): Epidermoidní cysta je častější než aterom, s nímž bývá často zaměňovaná a od kterého se liší výraznějším rohověním. Vlivem akumulace obsahu dochází často k porušení stěny cysty. Uvolněný obsah vyvolává v okolí resorptivní obrovskobuněčnou granulomatózní zánětlivou reakci. Obrázek zachycuje část cysty lemované pravidelným dlaždicovým epitelem (1) a obsahující lamely keratinu (2). V naléhajícím koriu je patrná smíšená zánětlivá celulizace s množstvím makrofágů, včetně obrovských mnohojaderných buněk typu „kolem cizích těles“ s fagocytovaným keratinem (3).
Obr. 14.10 Kapilární hemangiom (HE, 100×): Kapilární hemangiom je častý benigní nádor tvořený krevními kapilárami, který se vyskytuje zejména u malých dětí. Tumor může dosahovat i větších velikostí, avšak postupně fibrotizuje a regreduje. Makroskopicky mívá třešňově červenou barvu a může prominovat nad povrch kůže. Histologicky se skládá z drobných krevních štěrbin a oválných prostorů (1) vyplněných erytrocyty a lemovaných cytologicky pravidelnými endoteliálními buňkami. Cévní prostory jsou vzájemně odděleny pruhy kolagenního vaziva (2).
Obr. 14.11 Nevocelulární névus junkční (HE, 400×): Pigmentový névus je benigní nádor vznikající z melanocytů, buněk odvozených z neurální lišty, které migrovaly do epidermis. Junkční névus je běžný u dětí a mladých dospělých. Melanocyty jsou nakupeny na hranici epidermis a koria s maximem v oblasti vrcholků interpapilárních epiteliálních čepů (1). Současně bývá přítomna lentiginózní hyperplazie, tj. zmnožení melanocytů bez cytologických atypií v bazální vrstvě epidermis (2). Oblast dermis je zcela bez névových buněk.
Obr. 14.12 Nevocelulární névus intradermální (HE, 200×): Névové buňky postupně migrují z bazální vrstvy epidermis do škáry, čímž vzniká névus intradermální. Je to nejčastější typ pigmentového névu v dospělosti. Histologicky vidíme v dermis drobné shluky névových buněk (1) oddělené pruhy vazivové tkáně (2). Nádorové buňky jsou většinou drobné, ovoidní, s tmavými jádry. Někdy se mohou vyskytnout jaderné pleomorfie, popřípadě i vícejaderné buňky. Nejedná se však o známky malignity, ale jde o změny související s vyzráváním névu. Mitotická aktivita zvýšena není. Nádor je od epidermis zřetelně oddělen pruhem vaziva (3). Melanocyty v bazální vrstvě (4) nevykazují žádnou proliferační (junkční) aktivitu.
Obr. 14.13 Bazocelulární karcinom (HE, 400×): Bazaliom je nejčastějším kožním nádorem starých lidí. Vzniká v oblastech vystavených slunečnímu záření, roste lokálně destruktivně, avšak prakticky nikdy nemetastazuje. Nádor v centru často nekrotizuje a ulceruje (ulcus rodens). Tumor je tvořen různě hluboko pronikajícími čepy malých, uniformních, solidně-trabekulárně uspořádaných buněk s ovoidními bazofilními jádry (1). Okraje nádorových čepů jsou lemovány cylindrickými buňkami s protaženými jádry palisádovitě řazenými, připomínajícími stratum basale epidermis (2). Mitotická aktivita nebývá příliš výrazná.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180798