DPH 2011 – výklad s příklady
Komentář k § 26 V tomto paragrafu jsou stanovena obecná pravidla pro vystavování daňových dokladů, která platí jak pro tuzemská, tak i intrakomunitární plnění, neplatí však pro dovoz a vývoz. V souladu s platnou směrnicí k DPH se od 1. 1. 2009 vypouští podmínka vystavování daňových dokladů pouze na vyžádání, pro osobu povinnou k dani nebo právnickou osobu, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, a plátci v těchto případech vzniká povinnost vystavit daňový doklad vždy. Jinými slovy to znamená, že místo dosavadního vystavení daňového dokladu na vyžádání je jeho vystavení osobě povinné k dani a právnické osobě, která není založena nebo zřízena za účelem podnikání, od 1. 1. 2009 povinné. Plátce, který nevede účetnictví, nesmí nadále vystavit daňový doklad při přijetí úplaty, pokud z ní podle § 21 odst. 2 k datu přijetí nepřiznal daň, pokud daň přiznal, vzniká mu povinnost vystavit daňový doklad. Novela k 1. 1. 2010 doplňuje logickou podmínku, že se jedná o úplatu za plnění, která jsou plněním zdanitelným nebo plněním osvbozeným s nárokem na odpočet daně. Lhůta pro vystavení daňového dokladu je nadále do 15 dnů ode dne uskutečnění zdanitelného plnění nebo plnění osvobozeného od daně s nárokem na odpočet daně a do 15 dnů ode dne přijetí úplaty, pokud přijetí úplaty předchází uskutečnění zdanitelného plnění. Zákon zdůrazňuje, že údaje o dani a o základu daně se na daňových dokladech uvádějí v české měně. Odstavec 2 definuje souhrnný daňový doklad pro případy, kdy plátce uskutečňuje několik samostatných zdanitelných plnění nebo plnění osvobozených od daně s nárokem na odpočet daně pro jednu osobu. Toto ustanovení současně definuje i povinnosti plátce, který se rozhodl souhrnný daňový doklad vystavit, tj. vystavit tento doklad nejpozději do 15 dnů od konce toho kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo první zdanitelné plnění nebo byla přijata první úplata za ta plnění, která jsou uvedena na souhrnném daňovém dokladu. Určité zjednodušení při použití souhrnného daňového dokladu spočívá zejména v možnosti uvádět údaje, které jsou společné pro všechna samostatná zdanitelná plnění nebo plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet daně na tomto dokladu pouze jednou (zejména údaje o plátci, který plnění uskutečňuje, nebo o plátci, pro kterého jsou zdanitelná plnění určena). Ostatní údaje, tj. o datu uskutečnění plnění nebo přijetí úplaty (podle toho, který den nastane dříve), jednotkové ceně bez daně a slevě (není-li již obsažena v jednotkové ceně), základu daně, sazbě daně, popř. osvobození od daně a výši daně musí být uvedeny vždy a samostatně za každé plnění. Pokud je přijata úplata ve stejném kalendářním měsíci jako se uskutečnilo zdanitelné plnění, ale před jeho uskutečněním, lze vystavit pouze jediný daňový doklad, na kterém bude samozřejmě uvedena jak úplata, která předcházela zdanitelnému plnění, tak vlastní zdanitelné plnění. I když praxe do 30. dubna 2004 nevylučovala možnost zplnomocnit jinou osobu, než která uskutečnila zdanitelné plnění, k vystavení daňového dokladu, nebyly podmínky pro vystavení dokladů tímto zplnomocněným subjektem podrobněji upraveny. Zákon od l. května 2005 v této souvislosti úpravu zavedl, a to ve dvou úrovních. Pokud bude zplnomocněna k vystavení daňového dokladu osoba, která je v dodavatelsko odběratelském vztahu s osobou, která zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené s nárokem na odpočet daně uskutečňuje, tzn., že doklad vystavuje osoba, v jejíž prospěch se zdanitelné plnění uskutečňuje, je nutné, aby toto zplnomocnění bylo písemné a je podmíněno smluvním závazkem osoby, která plnění uskutečňuje, že bude přijímat všechny takto vystavené daňové doklady. Druhá úroveň se týká zplnomocnění třetích osob k vystavení daňového dokladu, kde již žádné písemné smluvní ujednání není podmínkou. V odstavci 4 je stanovena možnost vystavování daňových dokladů v elektronické formě (se souhlasem osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje), pokud splňují podmínky dané doporučením Evropské komise o právních aspektech elektronické výměny informací, popř. je doklad ověřen podle zákona o elektronickém podpisu.
98
DPH 2011-výklad s příklady.indd 98
14.3.2011 8:52:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180723
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty,
Věcnou změnu novela 2010 nepřinesla, ale faktem je, že dosud používané pojmy nejsou již relevantní, a proto je v zákoně použit nový pojem tzv. „uznávaný elektronický podpis“, což ale není nic jiného, než, dosavadní kvalifikovaný certifikát s podmínkou, že je vydán akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. Samozřejmě podle směrnice je zachována i možnost využití elektronické výměny informací (EDI), pokud je zaručena věrohodnost původu a neporušitelnost obsahu daňového dokladu. Podle odstavce 5 je stanoveno, že za správnost údajů na daňovém dokladu odpovídá plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně (tedy i v případě, že je k vystavení daňového dokladu zmocněna jiná osoba). U zjednodušeného daňového dokladu a u dokladu o zaplacení při hromadné přepravě osob odpovídá za správnost výpočtu výše daně z částky v úrovni vč. daně plátce, pro něhož se zdanitelné plnění uskutečňuje, a to i v případě, že částka daně je již na těchto dokladech uvedena plátcem daně, který zdanitelné plnění uskutečňuje, nebo osobou zmocněnou k vystavení daňového dokladu. V odstavci 7 je zachována povinnost uvádět na daňovém dokladu, v případě, že se jedná o více zdanitelných plnění s různými sazbami daně nebo o plnění osvobozená od daně s nárokem na odpočet, základy daně a částky výše daně odděleně podle sazeb daně nebo podle osvobození od daně. U zjednodušeného daňového dokladu, na kterém jsou uváděny částky za plnění včetně daně, plátce uvádí jednotlivá plnění odděleně podle sazeb daně. Od 1. 1. 2011 zavedením Daňového řádu, který nahradil zákon o správě daní a poplatků, může vyvolávat problém skutečnost, že správce daně má právo na překlady daňových dokladů do češtiny v případech, kdy jsou vystaveny v cizím jazyce. Na druhé straně tento překlad nemusí vyžadovat. Každopádně doporučuji si se správcem daně domluvit, které daňové doklady nemusím pro správce překládat nebo nechat přeložit do češtiny. § 27 Uchovávání daňových dokladů (1) Plátce je povinen uchovávat všechny daňové doklady rozhodné pro stanovení daně nejméně po dobu 10 let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo zdanitelné plnění nebo plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně, na jím zvoleném místě. Po tuto dobu plátce odpovídá za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost jejich obsahu, jejich čitelnost a na žádost správce daně za umožnění přístupu k nim bez zbytečného odkladu. (2) Daňový doklad v listinné formě lze převést do elektronické podoby a uchovávat pouze v této podobě, pokud metoda použitá pro převod a uchování zaručuje věrohodnost původu, neporušitelnost obsahu daňového dokladu a jeho čitelnost a pokud je daňový doklad převedený do elektronické podoby opatřen uznávaným elektronickým podpisem nebo uznávanou elektronickou značkou osoby odpovědné za jeho převod. (3) Pokud plátce vystavuje, přijímá a uchovává daňové doklady v elektronické podobě a místem uchovávání není tuzemsko, musí plátce zajistit pro správce daně právo volného přístupu v reálném čase elektronicky k daňovým dokladům i datům zaručujícím věrohodnost jejich původu a neporušitelnost jejich obsahu. (4) Plátce je povinen předem oznámit správci daně místo uchovávání daňového dokladu, pokud toto místo není v tuzemsku. (5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se vztahují i na právního nástupce plátce při uchovávání daňových dokladů rozhodných pro stanovení daňové povinnosti plátce a na osoby povinné k dani nebo právnické osoby, které nebyly založeny nebo zřízeny za účelem podnikání, při uchovávání přijatých daňových dokladů.
Komentář k § 27 V tomto paragrafu jsou stanoveny podmínky pro uchování daňových dokladů. Plátce má povinnost uschovávat všechny daňové doklady nejméně po dobu l0 let, a to od konce zdaňovacího
99
DPH 2011-výklad s příklady.indd 99
14.3.2011 8:52:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180723
DPH 2011 – výklad s příklady
období, ve kterém se plnění uskutečnilo, a to na plátcem určeném místě. Plátce po celou dobu 10 let odpovídá za věrohodnost původu dokladů, neporušitelnost obsahu, jejich čitelnost a je povinen umožnit správci daně na jeho žádost přístup k těmto dokladům bez zbytečného odkladu. V odstavci 2 je zakotvena možnost převodu daňového dokladu v listinné podobě do elektronické podoby a možnost jeho úschovy v této podobě, pokud je pro převod zvolena metoda, která zaručuje neměnnost obsahu, čitelnost a věrohodnost původu. V návaznosti na ustanovení § 26 o elektronických daňových dokladech je možné převádění pouze pokud je daňový doklad převedený do elektronické podoby opatřen uznávaným elektronickým podpisem osoby odpovědné za jeho převod. Od 1. 1. 2010 jsou v zákoně použity (bez věcné změny) nové pojmy tzv. „uznávaný elektronický podpis“, což ale není nic jiného, než, dosavadní kvalifikovaný certifikát s podmínkou, že je vydán akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb. V odstavci 3 je pro plátce stanovena povinnost v případě, kdy využívá daňových dokladů v elektronické podobě a pokud si zvolí místo úschovy daňových dokladů mimo tuzemsko, tuto skutečnost oznámit správci daně (odst. 4) a zajistit správci daně volný přístup v reálném čase elektronicky k daňovým dokladům i k datům zaručujícím věrohodnost jejich původu a obsahu. Tzn., že správce daně může být v reálném čase přímo v daňové, resp. záznamní evidenci plátce. Podle odstavce 5 se povinnosti týkající se uchování daňových dokladů plně vztahují nejen na plátce daně, ale také na jeho právního nástupce a na osoby povinné k dani. § 28 Daňový doklad při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby (1) Daňovými doklady jsou zejména běžný daňový doklad, zjednodušený daňový doklad, souhrnný daňový doklad, splátkový kalendář, platební kalendář, opravný daňový doklad , daňový doklad vystavený podle § 46 nebo § 92a . (2) Běžný daňový doklad musí obsahovat a) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění, b) daňové identifikační číslo23) plátce, který uskutečňuje plnění, c) obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění, d) daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem, e) evidenční číslo daňového dokladu, f) rozsah a předmět plnění, g) datum vystavení daňového dokladu, h) datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí úplaty, a to ten den, který nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu, i) jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně, j) základ daně, k) základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, l) výši daně; tato daň může být zaokrouhlena na celé koruny tak, že částka 0,50 koruny a vyšší se zaokrouhlí na celou korunu nahoru a částka nižší než 0,50 koruny se zaokrouhlí na celou korunu dolů. (3) Plátce uskutečňující zdanitelná plnění s úplatou za hotové, prostřednictvím platební karty nebo šekem je povinen na požádání vystavit zjednodušený daňový doklad, a to ihned při uskutečnění zdanitelného plnění nebo přijetí úplaty, pokud k přijetí dojde před uskutečněním zdanitelného plnění. Zjednodušený daňový doklad může plátce vystavit rovněž za služby, které jsou poskytovány prostřednictvím elektronických prostředků a jejich poskytnutí je podmíněno zaplacením a úplata za tyto služby je prováděna bankovním převodem. Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen tehdy, je-li částka za zdanitelná plnění včetně daně nejvýše 10 000 Kč. Zjednodušený daňový doklad nelze vystavit v případě prodeje
100
DPH 2011-výklad s příklady.indd 100
14.3.2011 8:52:41 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180723