Kapitola 7.
Diabetologie pro sestry
mozkové příhody. U dětí může být příčinou zvracení úraz nebo v létě přehřátí organizmu. Základem diagnostiky je odebrání podrobné anamnézy. Průjem Nejčastější příčinou průjmu je dietní chyba nebo požití závadné potraviny. Některé infekční průjmy, jako je třeba salmonelóza, jsou pro pacienty nebezpečné. U starších diabetiků byly popsány případy selhání ledvin při dehydrataci způsobené salmonelózou. Teploty Teploty jsou pro pacienty s diabetem rizikové hlavně z hlediska vzniku dehydratace organizmu. Tento stav může mít za následek diabetické hyperosmolární kóma. Nejčastější příčinou, kromě běžných respiračních infekcí, jsou močové infekce. Velmi častou komplikací infekcí močového traktu je vznik abscedující pyelonefritidy, která patří mezi život ohrožující septické stavy. Bolesti Bolest je velmi obecným příznakem, postupy závisejí na místě lokalizace. Hlavně bolesti na hrudníku nelze u diabetiků podceňovat, protože kardiovaskulární onemocnění patří u diabetiků k hlavním příčinám mortality. Otoky Symetrické otoky dolních končetin bývají spojeny s onemocněním kardiálním, ledvinným nebo i štítné žlázy. Jednostranný otok dolní končetiny se zarudnutím může znamenat počínající flegmonu a podezření na diabetickou nohu. Diabetes je také spojen s poruchami v koagulaci a příčinou jednostranného otoku končetiny může být i flebotrombóza. Změny krevního tlaku a tepu Změny krevního tlaku a tepu u diabetiků 2. typu lze přisuzovat především hypertenzi a kardiovaskulárním onemocněním. Dále může být příčinou i autonomní neuropatie v oblasti kardiovaskulárního systému, která si vyžaduje podrobné došetření. Kožní projevy Mezi nejnebezpečnější stavy při diabetu patří vznik flegmony na dolních končetinách. Podcenění nálezu a nezavedení včasné antibiotické terapie může vést ke gangréně a nutnosti amputace končetiny nebo její části.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180705
Terapie DM
Kapitola 7.
Závratě Závratě mohou znamenat riziko vzniku cévní mozkové příhody především u diabetiků 2. typu. Závratě u diabetu 1. typu často souvisejí s hypoglykemií. Rovněž vzestupy a změny krevního tlaku bývají spojeny se závratí. Změny vizu Porucha vidění u diabetiků 1. typu může souviset s hypoglykemií nebo diabetickou retinopatií, u diabetiků 2. typu je třeba pomýšlet především na cévní mozkovou příhodu. Úrazy Úrazy jsou spojeny při diabetu s vysokým rizikem dekompenzace onemocnění vzhledem k průvodní stresové reakci. Úrazy dolních končetin u diabetiků mohou vést opět ke špatnému hojení a vzniku gangrény. Obecná pravidla postupu při onemocněních pacienta s diabetem 1. Nikdy nezastavit aplikaci inzulinu nebo nevynechávat dávku inzulinu. Glykemie se mohou zvedat, i když pacient nejí. 2. Jestliže jsou glykemie nad 10 mmol/l, musí být aplikována vyšší nebo přídatná dávka inzulinu. 3. Glykemie je nutné měřit častěji. Jestliže jsou hladiny kolísavé, doporučuje se frekvence nejméně každé 4 hodiny nebo i častěji. 4. Při glykemii nad 13 mmol/l, pokud se pacient necítí dobře nebo zvrací, je vhodné testovat moč na ketolátky. Někteří pacienti mohou mít předepsané i testační proužky k měření ketolátek v krvi. 5. K zabránění dehydratace je třeba zvýšit příjem tekutin, hlavně pokud pacient zvrací nebo má průjem. Pokud není možno tekutiny přijímat, je nezbytná nemocniční léčba. Cílem je příjem nejméně 3 l tekutin za den. Je to možné provádět tak, že pacient vypije každou hodinu sklenici tekutin (voda, hořký čaj). Pokud je pacient přijat do nemocnice v ketoacidóze, potřebuje 6–9 litrů tekutin k obnovení objemu. 6. Pacient by se měl snažit zachovat normální dietu, pokud to není možné, může nahradit pevnou stravu polévkou, mlékem, ovocem, ovocnou šťávou a někdy i sladkou tekutinou. Doporučuje se vychlazená cola a pak postupný přechod na piškoty nebo i dětské přesnídávky. Obecný návod pro úpravy dávek inzulinu Senzitivita na inzulin se může značně lišit. Lze odhadnout dle spotřeby inzulinu za 24 hodin. Obecně platí, že 1 j snižuje glykemii o 1,5–3 mmol/l. Na 10 g sacharidů v potravě je potřeba asi 1 j inzulinu. Vlastní úpravy se nejprve 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180705
Kapitola 7.
Diabetologie pro sestry
týkají jen krátkodobého inzulinu, avšak dle výsledků pak i dlouhodobého. Pak je již nutno uvažovat, kterým inzulinem je změřená glykemie ovlivněna. Glykemie méně než 13 mmol/l pokračovat v normálním dávkování inzulinu 13–22 mmol/l přidat 2 j inzulinu s každou injekcí, dokonce pokud není pacient schopen jíst více jak 22 mmol/l přidat 4 j inzulinu, dokonce pokud není schopen pacient jíst Jakmile se glykemie začne vracet k normě, je nutné obnovit i původní dávkování inzulinu. Odhad snížení glykemie po přidání 1 j inzulinu podle celkové denní spotřeby Denní dávka inzulinu Očekávané snížení glykemie (mmol/l) 30 2,8 40 2,2 50 1,7 60 1,4 75 1,1 100 0,8 (podle A. Jirkovské) Obecný návod postupu při onemocnění u pacientů na dietě a perorálních antidiabetikách Pacient s diabetes mellitus 2. typu na dietě a perorálních antidiabetikách rovněž nemůže podceňovat interkurentní onemocnění. I u tohoto typu diabetu je reálné nebezpečí závažné dekompenzace onemocnění. Nejdůležitější zásadou je zabezpečení dostatečné hydratace a příjmu tekutin. Pokud pacient zvrací, nepřijímá perorálně, a to ani antidiabetika, je nutná kontrola u ošetřujícího praktického lékaře i se změřením glykemie. Podle stavu pacienta lékař určí další postup. Je možné, aby pacient byl jen na šetřící dietě, s dostatečným příjmem tekutin, bez perorálních antidiabetik, nebo s redukovanou dávkou perorálních antidiabetik. Některé stavy si však vyžadují hospitalizaci, dočasné převedení na inzulin či infuze. Kdy je doporučeno kontaktovat lékaře? 1. Přetrvávající neschopnost přijímat jídlo nebo pití. 2. Ztráta tělesných tekutin zvracením a průjmem. 3. Vysoké hladiny glykemií (přes 25 mmol/l) přes úpravy dávek. 4. Přetrvávající nález ketolátek. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180705