27
Demence a jiné poruchy paměti
že bychom se v rámci reminiscence měli vracet do mládí a středního věku lidí s demencí, ale neměli bychom zabíhat do příliš staré historie, k čemuž máme někdy tendenci. Musíme si uvědomit, že pro dnešní šedesátníky jsou reminiscencí například písně Semaforu. Reminiscence může probíhat také v malých skupinách. Potom je výhodné, když zvolíme určité téma, kterým se budeme zabývat: vojna, práce, jak jsme zlobili ve škole, první lásky a podobně. I pro tato setkání je však důležitá znalost účastníků, a to zejména proto, abychom se vyhnuli tématům, která by byla bolestná či nepříjemná. Platí, že reminiscence není psychoanalýza a že by měla být především příjemným zážitkem a podporou lidské důstojnosti člověka s demencí.
27.8
Naučený postup
Jedná se o přiblížení postupů, které každému člověku s demencí individuálně vyhovují, a návodů, jakým způsobem je zvyklý provádět jednotlivé aktivity (hygiena, jídlo atd.). Tento popis zahrnuje také co má rád a co nemá rád, jaký je jeho obvyklý denní rytmus a podobně. Tyto zkušenosti jsou neocenitelné zejména v situacích, kdy se střídají pečující anebo kdy člověk s demencí přechází z jednoho prostředí do druhého (například do instituce nebo ke krátkodobému respitnímu pobytu). Některá pracoviště mají pro tyto účely vypracované dotazníky, zavedené vstupní rozhovory s pečujícími a podobně, cílem je zjistit co nejpodrobněji tyto důležité údaje. Pokud ošetřující personál respektuje zvyklosti a rituály, které pečující v dlouhodobé péči o pacienta vytvořili, usnadní si tím v mnohém práci. Pokud je nerespektuje, což je v běžném provozu našich nemocnic spíše obvyklé, dochází často k neklidu, agresivitě, bloudění a dalším situacím, které v důsledku vedou ke zhoršení stavu pacienta také vlivem iatrogenního zásahu (farmakologického či fyzického omezení). Na základě praxe můžeme potvrdit, že zkušenosti rodinných pečujících jsou cennou pomůckou pro naši péči, a nikoli komplikací, jak by se z prvního pohledu na „pokyny“ mohlo zdát.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180695
Nefarmakologický management demence
27.9
27
Prostředí pro lidi s demencí
Prostředí pro lidi s demencí má být vlídné a domácí. Přestože možnosti adaptace domácnosti pro potřeby lidí s demencí jsou jen omezené, je možné pamatovat alespoň na některé zásady, které usnadní život. Jedná se zejména o opatření, která zvýší bezpečí nemocného i jeho okolí, a to odstraněním zbytečných bariér a nástrah (prahů, předmětů v cestě, prodlužovacích šňůr, klouzavých koberců, jedovatých květin, ale také nadměrně horké vody, plynu apod.), zlepšení bezpečnosti zejména v koupelně a na toaletě (madla, neklouzavé rohože, ukrytí chemických přípravků a léků), zlepšení orientace pomocí barev, nápisů, označení a podobně. Zařízení pro lidi s demencí by měla být projektována tak, aby odpovídala jejich potřebám. V praxi se tak ale málokdy stává a většinou oddělení pro lidi s demencí vznikají v rámci stávajících prostor nebo zařízení. Nicméně budeme hovořit o ideálním stavu, kterým by podle našich představ mělo být oddělení s kapacitou do 15 obyvatel (maximálně 20), které zahrnuje dostatečné prostory pro společné aktivity, prostory pro chození i soukromé obytné jednotky. Ty mohou být relativně malé, ale za ideální považujeme, když jsou jednolůžkové s vlastním jednoduchým příslušenstvím, aby mohli lidé s demencí mít svůj soukromý prostor v noci a v případě, že chtějí být sami, a aby mohli po převážnou většinu dne užívat společný prostor určený k aktivitám (v případě, že se na nich budou podílet) a k odpočinku či ke sledování těchto aktivit (v případě, že se jich nebudou moci nebo chtít zúčastnit). Tyto prostory představující určitý gradient intimity, který je třeba respektovat, by na sebe měly navazovat, společný prostor by měl dále pokračovat dalším prostorem, a to jak vnitřním, tak venkovním, kde by lidé s demencí mohli chodit či přecházet v případě potřeby, neklidu a podobně. I tento prostor by měl být přehledný, ale příjemný a vybavený možnostmi odpočinku, např. lavičkou. Měl by být dostupný lidem s demencí bez omezení, odchod z něj by měl být komplikován či signalizován tak, aby lidé, kteří jsou ohroženi blouděním, jej mohli opustit pouze v případě, že je někdo doprovodí, a zajistí tak jejich bezpečí. Jednotlivé části by měly být dostupné, lidé s demencí nesmějí být v žádném případě zamykáni. Architektonicky by mělo jít o relativně jednoduchý přehledný prostor, lineární, obdelníkovitý, orientačně jednoznačný. Také jednotlivé prvky vybavení by měly být zjevné a explicitní tak, aby bylo lidem s de99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180695
27
Demence a jiné poruchy paměti
mencí zřejmé jejich použití (splachování na záchodě, nikoli neobvyklé kohoutky). To nemusí platit snad jen pro venkovní dveře, které mohou být co nejvíce „kamuflovány“, aby nelákaly k odchodům z oddělení. Dveře pokojů je vhodné označit stejně tak jako dveře společné toalety, koupelny, kuchyňky či dalších prostor, které lidé s demencí budou využívat. Prostor by měl být stabilní a měl by se co nejméně měnit. Jen tak si na něj lidé s demencí zvyknou a budou se tu orientovat.
27.10 Kinezioterapie a taneční terapie Kinezioterapie v jakékoli formě je přínosem také pro lidi s demencí a přispívá zejména k udržení svalové síly a stability, ale je i dobrou prevencí problémového chování. Proto zařazujeme různá cvičení, zejména vsedě v kruhu na židlích, vycházky aj. pravidelně nejen do režimu programovaných aktivit pro lidi s rozvinutou demencí, ale také mezi individualizované aktivity lidí s pokročilou demencí. Důležité je, aby jednotlivá cvičení odpovídala jejich možnostem a aby byla vždy předvedena i komentována slovním doprovodem, který je poněkud modifikován, například místo levá–pravá říkejme raději jedna–druhá a podobně. S výhodou lze do pohybového režimu zařadit také taneční terapii. Tanec a hudba mají silný emoční náboj a jsou prostředkem snadnější nonverbální komunikace. Tyto aspekty je potřeba při práci se seniory s demencí zdůraznit. Samotný poslech hudby může evokovat pozitivní pocity, vhodné je spojit ho s jemnými a jednoduchými pohyby, které senior snadno napodobí. Vnímání hudby a příjemné atmosféry, vyjádření emocí a pozitivní zpětná vazba ze strany terapeuta působí na psychiku seniora pozitivně. Jestliže terapeut dokáže svým příkladem připravit atmosféru radosti, klidu, důvěry a empatie, může seniory motivovat nejen k vlastnímu pohybu (což bývá zpravidla v jiných situacích u pacientů s demencí velmi obtížné), ale také k intenzivnějšímu a pozornějšímu vnímání, k pozvolnému získávání sebedůvěry, zájmu o život a dění kolem sebe i k překvapivým fyzickým výkonům. To se týká i pacientů s demencí. Délku pohybové aktivity je třeba přizpůsobit možnostem lidí s demencí.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180695