98
Dìjiny sociologie
9. Max Weber a jeho odkouzlený svìt
U nás v Budìjovicích u regimentu byl jeden voják, […] ten našel jednou šest set korun na ulici a odevzdal je na policii a v novinách se o nìm psalo jako o poctivým nálezci a mìl z toho vostudu. Žádnej s nim nechtìl mluvit, každej mu øikal: ‚Ty jeden pitomèe, co jsi to vyved za hloupost. Vždyť tì to musí do smrti mrzet, jestli máš ještì trochu cti v tìle.‘ Mìl holku, a ta s ním pøestala mluvit. Když pøijel domù na dovolenou, tak ho o muzice kvùli tomu kamarádi vyhodili z hospody. Poèal chøadnout, brát si to do hlavy a nakonec se dal pøeject vlakem. (Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka, 1922) Zcela oprávnìnì bývá Max Weber považován ne-li za nejvìtšího, pak pøinejmenším za jednoho z nejvýznamnìjších sociologù. Jeho vliv je i dnes znaèný a ve vìtšinì sociologických problémù je ho jen stìží možno obejít bez povšimnutí – ať už jeho myšlenky pøijmeme, èi odmítneme. Weberovo dílo má jednu pozoruhodnou (z dnešního hlediska oblíbenou) vlastnost, totiž že nabízí ètenáøi mnoho rùzných interpretací, øíká se dokonce, že každý ète Webera jiným zpùsobem. Pokud lze v rozmanitosti textù Maxe Webera nalézt nìjaké sociologicky významné téma, jež by je dokázalo spojit, pak by to byl proces racionalizace, který Weber shledal charakteristickým pro západní spoleènost. Racionalizace v sobì nese pøedvídatelnost, možnost a potøebu vše mìøit, hodnotit a pøepoèítávat a také technický pokrok nebo dùraz na výkon. Weber bývá uvádìn v souvislosti s racionalizací zejména v oblasti ekonomie, náboženství nebo byrokracie, mùžeme ji však u nìj vidìt takøka všude – ve vìdì, sexualitì nebo i v hudbì.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180692
Max Weber a jeho odkouzlený svìt
99
Racionalita a lidské jednání Základem racionalizace je pøirozenì racionalita, respektive její šíøení do míst, kde døíve nebyla nebo jí bylo málo. Racionalita ovšem není jen jedna. U Webera jí lze nalézt nìkolik typù (nìkdy až ètyøi), pøièemž zásadní jsou dva – racionalita instrumentální (úèelová) a hodnotová. Instrumentální racionalita je taková, která smìøuje bezprostøednì a výhradnì k nìjakému cíli, pøièemž jediným kritériem je, zda byl cíl splnìn a zda byl splnìn nejefektivnìji. Oproti tomu hodnotová racionalita je založená na urèitých vyšších hodnotách, jež jsou považovány za dùležitìjší než prosté a pøímé splnìní cíle. Hodnotová racionalita je z hlediska racionality instrumentální iracionální, jak je vidìt i v úvodním citátu ze Švejka. Na tomto se zakládá významná a užiteèná Weberova typologie lidského jednání, u nìjž rozlišuje ètyøi typy. Pokud èlovìk používá instrumentální racionalitu, snaží se dosáhnout cílù tak, že volí prostøedky takovým zpùsobem, aby co nejúèinnìji dosáhl svého cíle, pak jedná úèelovì racionálnì. Jestliže pøi svém jednání zvažuje hodnoty, které jsou pro nìj významné, volí-li cíle a prostøedky napøíklad podle toho, že mu to tak pøipadá správné, slušné, ekologické nebo tøeba krásné, pak je jeho jednání hodnotovì racionální. Jednání tradièní pak spoèívá v tom, že èlovìk nad svými cíli ani prostøedky k jejich dosažení pøíliš nepøemýšlí, protože nemusí. Jedná urèitým zpùsobem, protože je to tak zvyklý dìlat nebo že se to tak zkrátka dìlá (a dìlalo vždy). Ètvrtým typem jednání je jednání afektivní, kdy jedinec rozumovì nezvažuje cíle ani prostøedky, ale øídí se pouze emocemi.
Racionalita v sociologii Sociologie jako vìdní disciplína vdìèí Maxi Weberovi za mnohé. Weber pro ni totiž nejen nalezl novou náplò, zamìøenou na jedince, podle níž se tomuto pøístupu øíká rozumìjící sociologie (nebo též chápající), ale i metody, jak takového cíle (porozumìní) dosáhnout. Základem rozumìjící sociologie je porozumìt lidskému jednání; Weber doslova píše, že sociologie „má znamenat vìdu, která chce sociálnímu jednání porozumìt pomocí výkladu, a tím ho kauzálnì vysvìtlovat v jeho prùbìhu i v jeho úèincích“. Jak v dobì Weberovì, tak i v dobách jiných budil takový pøedmìt bádání rozpaky v podobì otázek, zda se tomuto postupu dá vùbec øíkat vìda.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180692
100
Dìjiny sociologie
Weber vycházel z novokantovcù a jejich akcentu na rozlišení vìd nomotetických, tedy takových, v nichž lze nacházet zákonitosti a na jejich základì pøedvídat (v podstatì jde o vìdy pøírodní), a vìd idiografických, ve kterých lze zákonitosti hledat jen tìžko, neboť se zabývají událostmi jedineènými a neopakovatelnými (sem patøí vìdy spoleèenské). Weber øíká, že lidské jednání je sice jedineèné, ale není nesmyslné. A jelikož smysl do jednání vkládá èlovìk, pak zase jen èlovìk mùže tomuto jednání rozumìt a srozumitelnì ho vysvìtlit. Samozøejmì, že vysvìtlit jednání mùže i jiný èlovìk, než který jedná (sociolog): „Není tøeba být Césarem, abychom Césarovi porozumìli.“ Problém je v tom, že jednání nebývá smysluplné vždy – i ve Weberovì typologii jednání jsou racionální jen dvì; tradièní a afektivní nikoli. Nesmírnì složitou sociální realitu nám podle Webera umožní zkoumat základní metodologický nástroj, jímž je konstrukce ideálního typu. Zkoumáme-li ve spoleènosti nìjaký jev, pak si nejprve vytvoøíme jeho ideální typ, tedy teoretickou konstrukci, jež vznikne racionálním vystupòováním (zesílením, vyostøením) tìch vlastností a rysù, které pro jev považujeme za charakteristické. Samozøejmì jde pouze o myšlenkový obraz, ovšem ten je následnì možné srovnávat s jevy skuteènými, a tak prostøednictvím jejich odlišností od ideálního typu porozumìt realitì.
Nìkteré ideální typy S nìkolika ideálními typy jsme se zde již setkali – Weberovy typy jednání nejsou nièím jiným než imaginárními kategoriemi, jaké se ve skuteènosti v èisté formì nevyskytují. Vždy jde o kombinace rùzných typù, nìkdy i všech ètyø. Weber tyto ideální typy jednání dále používá napøíklad pøi klasifikacích v oblasti práva nebo náboženství. Za pozornost ještì stojí pøinejmenším Weberovy ideální typy byrokracie a panství. Moderní spoleènosti jsou podle Webera založeny na administrativním aparátu – na byrokracii. Weber o ní nemluví v nikterak hanlivém smyslu, chápe ji zcela nehodnoticím zpùsobem – byrokracie je spojena s vykonáváním moci a pøedstavuje produkt racionalizace. Ve své povaze je èistì racionální ve svých pravidlech, úèelu, prostøedcích a neosobní „vìcnosti“. Z toho zároveò vychází ideální typ byrokracie, která se vyznaèuje šesti charakteristikami:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180692