98
/
DASEINSANALÝZA
Nemoci náležející k první skupinì jsou v obvyklých patologických klasifikacích od sebe velmi vzdáleny, neboť daseinsanalýza zahrnuje øadu poruch, jež jsou z etiopatogenetického hlediska naprosto odlišné: vymknutý kotník, hysterické ochrnutí nebo poúrazová demence zpùsobená pádem z konì na hlavu. Bytí-na-svìtì je pro pobyt pøímo spojeno s tìlesným bytováním. Je-li toto narušeno, omezují se souèasnì i další existenciální možnosti: napøíklad pøibližování a vzdalování. Mozková oblast tìlesné existence postižená poúrazovou demencí zase destruuje možnost èasového rozvrhování a otevøeného pobývání s druhým. Daseinsanalytická psychopatologie do této skupiny øadí i tzv. psychosomatická onemocnìní – o nich jsme samostatnì pojednali v pøedchozí èásti. Do druhé skupiny lze zaøadit neurotické poruchy fobického typu, zvláštì agorafobii a klaustrofobii a dále pamìťové a deterioraèní poruchy. Rozsáhlou oblast onemocnìní tvoøí zvýraznìné poruchy ve výkonu bytostného vyladìní, spolubytí, otevøenosti a svobody pobytu. Tato skupina poruch nám dobøe poslouží ke struènému popisu a vyjasnìní daseinsanalytické psychopatologie. K tomu nám bude nápomocna také ukázka z kasuistických prací Medarda Bosse.
3.1 SCHIZOFRENNÍ EXISTENCE Zatímco pøírodovìdecká analýza zkoumá nemocného s objektivním odstupem zaruèujícím exempláø nosologické jednotky zaøadit do schémat diagnóz a prognóz, fenomenologický pohled mùže shlédnout celostní postavení jedince právì v nedodržení onoho odstupu, pøipraven porozumìt svìtu odcizeného jakožto svìtu nesuspendovaného na nenormální. S lehkou nadsázkou mùžeme øíci, že svìt schizofrenika jako by zprvu prodìlal Husserlovskou proceduru epoché a zøíká se obecnì traktovaných pravd. Spoèívá sice ve své imanenci (autismus), ale naprosto propadle a nesvobodnì, a je proto vydán všanc úzkostným pøedstavám, halucinacím èi bludùm. Znovunavázání pøirozeného postoje s druhým je z jeho strany znemožnìno. aktuálního zpùsobu života a vztahù daného pacienta. Jde o to, jaký okruh významù chovají v kontextu uskuteèòování nebo zanedbávání jeho dùležitých životních možností. Teprve poté, co se urèí tyto souvislosti, obrací se fenomenologická metoda k individuální historii jejich pùvodu, promìn, uzlovým bodùm apod. Tzv. kauzálnì vývojové vysvìtlování chorobných projevù D. A. nepovažuje za postaèující pro psychoterapii. Všímá si však i toho, jak se obrazy rùzných duševních onemocnìní a zpùsoby jejich ošetøování pøetváøejí historicky podle pøemìn spoleèenských pomìrù…“ (Èálek, O.: Úvod do daseinsalalýzy. In: Psychoterapie, sborník pøednášek. Praha, Triton, 1997, s. 16.–17.)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180689
DASEINSANALYTICKÁ PSYCHOPATOLOGIE /
99
Aèkoliv tento odcizený svìt, tato patologická struktura psychiky není nìèím originálním, pradaností (budeme-li parafrázovat Husserla), pøesto je svého druhu originálem, je pùvodní. A proto se nám i nutnì vymyká z psychologizující dichotomie normální-nenormální, která má své jádro v úèelovì-technickém charakteru osvícenského vìku. Pro naše zkoumání je závažná fundamentálnì-ontologická dichotomie autentické a svobodné versus nevlastní a propadlé bytí èlovìka. Znovu si ji osvìžíme na daseinsanalytickém pojetí halucinace.176 Pro Heideggera i Bosse èlovìk existuje jako otevøené pole nárokované svìtem, do nìhož se vìci dostavují samy a jsou nám pøítomné bezprostøednì v jejich významových souvislostech. Schizofrenik však není s to tuto otevøenost ustát. Tomu, co se ohlašuje, není schopen svobodnì a adekvátnì povaze vìci odpovídat. Jsoucí, které si ho takto nárokuje, ho souèasnì ohrožuje a nemocnému nezbývá než únik do vlastního svìta, aby se jako nezralé, nesamostatné a nesvobodné bytí nárokùm nepøátelského a nesrozumitelného spolubytí v jednom spoleèném svìtì vyhnul. Je mu odòata bytostná charakteristika pobytu: otevøená uvolnìnost ke všemu, co se nám dává jako vlastní existenciální možnost. Ve svém zúženém svìtì je propadlý halucinováním významovostí, vùèi nimž se cítí bezbranný. Je dùležité si být pøi daseinsanalytickém pøístupu vždy vìdom, že tzv. somatogenní èi psychogenní vlivy mohou držet èlovìka v tìchto nesvobodných vazbách. Ovšem porozumìní tìmto vlivùm už vždy pøedpokládá pøedchùdné porozumìní èlovìku ve vztahu k bytí, tj. možné celkové struktuøe jeho existence. Jako pøíklad støetu pøírodovìdecké medicíny s pøirozeným svìtem, k nìmuž se snaží ukazovat pøístupové cesty fenomenologie, uvedeme pøípad jedné schizofrenní psychiatrièky, která se léèila u M. Bosse. Popis pøípadu, který nyní budeme parafrázovat, je v knize Von der Psychoanalyse zur Daseinsanalyse, kapitole nazvané Jak jednomu terapeutovi splaskla jeho biopsychologická hvìzda. 177 Lékaøka onemocnìla ve vìku 36 let paranoidní schizofrenií. Z popisu jejího životopisu vyplývá, že pøed rokem zemøel její otec. Od té doby se cítí bez vùle, ochablá, necitlivá, nemùže se soustøedit a zapamatovat si studovaný 176
Uvedené téma u Bosse pojednáno mj. in: Boss, M.: Gedanken über eine schizofrene Halluzination. In: Schweiz. Archiv für Neurologie, Neurochirurgie und Psychiatrie. Bd. 91, K.1, 1963. Dále napø. Boss, M.: Nárys medicíny …, II. sv., s. 75–76. Nebo Boss, M.: Von der Psychoanalyse zur Daseinsanalyse, s. 347–372. 177 Boss, M.: Von der Psychoanalyse zur Daseinsanalyse. Europa Verlag, Wien, 1979, s. 203–245.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180689
100
/
DASEINSANALÝZA
text. Úzkostlivì se vyhýbá tomu, aby nìkomu ze svého okolí prozradila nìco o svém zoufalství. Teprve nutkavé sebevražedné tendence ji pøimìly, aby navštívila M. Bosse. Pacientka se svìøuje, že pochází z puritánské atmosféry, v níž její rodina horlivì bojovala proti všemu, co patøí k tzv. lidské pøirozenosti. Vyžadovala se od ní absolutní poslušnost a bezvýhradné plnìní povinností. Železná disciplína a vysoká inteligence jí umožnila rychlý profesionální vzestup. Pacientku – kterou nazval Boss v této knize Dr. Coblingovou – vyzval, aby si koneènì ve svém životì odpoèinula, aby se pøiznala k neschopnosti pracovat. Sotva se však nemocná vzdala veškeré pracovní aktivity a tím uvolnila poslední zbytky opory, kterou mìla ve svém døívìjším životním stylu, objevili se u ní první manifestní psychotické pøíznaky: pøed oèima se jí zaèaly míhat „grimasující elektrické pitvorné oblièeje a masky“. Když položila pøed sebe na stùl list papíru, zaèali se tyto oblièeje vynoøovat z prostoru za papírem, intenzivnì na ni civìly, takže je její ruka samoèinnì musela kreslit bez jakéhokoliv jejího dalšího pøièinìní. Zpravidla se jednalo o tváøe „starých, zakyslých, dobroèinných tet“, které ji obklopovaly po celé její mládí. Do této spoleènosti patøila i její vlastní matka. I její sluch nebyl ušetøen pronikání nìèeho cizího. Jakýsi „babský šepot“ ji obviòoval z morálnì závadných sexuálních tendencí. Veškeré myšlení pacientky se o nìkolik týdnù pozdìji toèilo výluènì kolem pocitu pronásledování. Byla pøesvìdèena, že motocyklisté, s nimiž se setkávala na ulici, pro ni byli vyzvìdaèi blížící se invazní armády. Byla pøesvìdèena, že se tito motorizovaní špioni mohou uèinit natolik malými, že jsou jako vši, a tak mohou pronikat všemi skulinami jejího bytu, aby jí mohli pozorovat na každém kroku. V tìchto fázích vývoje choroby se psychiatr Boss snaží s inteligentní psychoticky nemocnou kolegyní hovoøit rozumnì. Radí ji napøíklad, aby vùèi svým halucinacím získala distanci tím, že je bude považovat za pouhé smyslové klamy, kterým v žádném pøípadì nenáleží hodnota skuteènosti. Lékaø Boss zkouší i pevnost „biochemické pùdy“: pacientce vykládá, že takové halucinace jsou vždy jen výrazem a následkem narušené látkové výmìny v mozku, patrnì scestného metabolismu katecholaminù. Dr. Coblingová ovšem na všechny vìdecké biologické vývody reaguje opovržlivì, ale s neuvìøitelnou filozofickou váhou: „Jak by se nìjaký vjem nebo myšlenka, obvyklého nebo neobvyklého druhu daly skuteènì pochopit z nìjakých produktù látkové výmìny, nervových funkcí nebo elektrických proudù, a tím vysvìtlit jako vjem a myšlenka.“ 178 Poté se Boss pokouší naznaèit, že metabolismus v CNS a psychické jevy jsou jen dvìma 178
Tamtéž, s. 210.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180689