98
/
Èást I.
Pojem dyslexie, její teorie a problémy
klad èervená vertikální èára slouží jako terè, který se nalézá v souboru èervených horizontálních èar a modrých vertikálních èar. Anebo v našem pøípadì tenká vertikální èára je terè a tenké horizontální èáry èi tlusté vertikální èáry slouží jako distraktory. Závislou promìnnou je reakèní èas – vyšetøovaná osoba má stisknout páèku záznamového zaøízení co možná nejrychleji, jakmile terè uvidí – a správnost odpovìdi. V prostých úlohách není významný rozdíl mezi dyslektiky a kontrolní skupinou. Ten se objevuje až v kombinovaných úlohách. Citlivost vyšetøení se zvyšuje s narùstajícím poètem distraktorù, viz obrázek 7.10 (dle Buchholz, McKone, 2004, upraveno).
procento správných øešení
100
90
80
dyslektici kontrolní skupiny
70 5
7
9
11
poèet distraktorù
Obr. 7.10 Prùmìrné procento správných odpovìdí v kombinované úloze. Ètení je vlastnì kombinovaná vizuospaciální úloha s velkým množstvím distraktorù, tj. grafických znakù (písmen, slov, seskupení slov do øádek a odstavcù), které ètenáø musí rozlišovat, nìkterým z nich vìnovat svou pozornost, jiné eliminovat, aby úlohu správnì a rychle øešil. Protože dyslektici, respektive nìkteøí z nich, nejsou schopni se v tomto vizuospaciálním prostøedí orientovat, selhávají následnì i ve ètení.
SHRNUTÍ Teorie vizuálního deficitu soustøedila pozornost na obtíže, které mají nìkteøí dyslektici se zpracováním zrakových vjemù. Text jako by jim splýval a vytváøel chaotické shluky grafických tvarù, ve kterých je obtížné se orientovat. Jev byl oznaèen jako tzv. vizuální perzistence. Teorie vizuálního deficitu zavedla nový pojem, tzv. vizuální dyslexii, v kontrastu s fonologickou dyslexií, jak ji uvedla teorie fonologická, a inspirovala neurobiologicky orientovaný výzkum ke studiu zrakové dráhy dyslektikù. Jedním z prùkopníkù se stal A. Galaburda. Badatelé objevili významnou odchylku u dyslektikù v tzv. magnocelulárním systému. Ten je funkènì specializován mj. na zpracování èasových zmìn a jeho neuroanatomická odchylka je v tìsném vztahu s vizuálními problémy dyslektikù, mj. s vizuální perzistencí. Vizuální problémy dyslektikù pøesahují i do sféry nejazykové. Typickou úlohou zde je vnímání pohybu. V jednom typu úloh mají vyšetøované osoby diskriminovat
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180684
Magnocelulární teorie
/
99
rychlejší versus pomalejší pohyb, v druhém typu úloh mají urèit, zda je pohyb uspoøádaný (koherentní), èi chaotický. Oba typy úloh ukazují na odlišné deficity. Deficit ve vnímání rychlosti pohybu je tìsnì spjat s pomalým tempem ètení, zatímco deficit ve vnímání koherence je tìsnì spjat s vysokou chybovostí ve ètení. Oba deficity pøitom jdou u dyslektikù napøíè obtížemi fonologickými a vizuálními. Vizuální teorie a následující teorie magnocelulární nepopøely platnost fonologických obtíží u dyslektikù. Obrátily pozornost badatelù k nejazykovým obtížím a ukázaly, že dyslexie je rùznorodá diagnostická kategorie.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180684
100
/
Èást I.
Pojem dyslexie, její teorie a problémy
8. CEREBELÁRNÍ (MOZEÈKOVÁ) TEORIE7
Mozeèková symptomatologie u dyslektikù Autoøi mozeèkové teorie, k nimž patøí zejména Angela Fawcettová a Roderick Nicolson z univerzity v Sheffieldu ve Velké Británii a Harold Levinson z univerzity New York, si všimli, že mnozí dyslektici mají vedle ètenáøských a jazykových obtíží, které popsala fonologická teorie, také obtíže nejazykové (napø. Brookes, Stirling, 2005; Fawcett, Nicolson, 1999; Finch, Nicolson, Fawcett, 2002; Levinson, 1989; Stoodley et al., 2005). Jednu skupinu pøedstavuje celková motorická neobratnost, špatná manuální zruènost (dyskoordinace), obtíže s udržením rovnováhy (dysbalance), zhoršená senzoricko-motorická koordinace a zmìny ve svalovém napìtí (dystonie). Druhou skupinou jsou obtíže hudební, které se projevují zejména sníženou schopností pro rytmus (dysrytmie). Tøetí skupinu tvoøí problémy s odhadem èasu (dyschronie). Ètvrtá skupina zahrnuje problémy s tzv. automaticitou, tj. schopností vykonávat urèité úkony automaticky, podvìdomì, bez vìdomé a volní kontroly. Automatické provádìní úkonù – motorických èi intelektuálních – pøitom šetøí èlovìku èas a úsilí, a je proto nanejvýš výhodné v procesu jakéhokoli uèení, vèetnì ètení.
Testy užívané pro vyšetøení mozeèkové dysfunkce u dyslektikù Automaticita se testuje pomocí tzv. duální úlohy, pøi níž se na vyšetøované osobì žádá, aby provedla dva úkony simultánnì. Pøedpokládá se pøitom, že jedna èinnost, je-li zautomatizována, nebude rušena druhou èinností vykonávanou soubìžnì. Dovednost, jejíž výkon testujeme, se nazývá primární. Sekundární je pak název pro dovednost, která slouží k rušení. Není-li dovednost zautomatizována, pak obì soubìžnì vykonávané dovednosti zaènou soupeøit o omezené zdroje volní a vìdomé kontroly a výkon primární dovednosti se zjevnì zhoršuje. Sekundární dovednost v tomto výzkumném schématu ovšem nesmí být zautomatizována – jinak by obtížnì plnila funkci rušitele. Autoøi mozeèkové teorie užili tohoto schématu, aby testovali automaticitu u dyslektikù. Za primární, testovanou dovednost zvolili udržení rovnováhy (balance versus dysbalance). Vyšetøované osoby se postavily na „kladinu“, která na rozdíl od té skuteèné ovšem ležela z bezpeènostních dùvodù na zemi. Poté vyšetøované osoby upažily, aby mohly rukama kompenzovat výkyvy v rovnováze, zvedly jednu nohu a ohnuly ji v kolenì. V této poloze stály jednu minutu a pak nohy vystøídaly. Na druhé noze stály opìt jednu minutu. Sekundární, rušivou dovedností byla volba mezi dvìma 7
Jméno je odvozeno od latinského cerebellum, tj. mozeèek.
Èást I.
Pojem dyslexie, její teorie a problémy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180684