98
/
Èlovìk, jeho smysly a svìt
Aèkoli èlovìk svými sluchovými schopnostmi zaostává za øadou tvorù, je sluch naším nejcitlivìjším smyslem.
Jak živoèichùm, tak èlovìku pøináší sluch velmi mnoho informací. A spoleènì se zrakem je patrnì nejvýznamnìjším a nejmocnìjším nástrojem lidské sociální interakce a komunikace. Na rozdíl od zraku pøináší v bdìlém stavu do mozku informace kontinuálnì (bez pøerušení – uši nelze zavøít).
5.1 ÈÍM A JAK SLYŠÍME? Miroslav Orel, Vìra Facová Sluchové ústrojí èlovìka (a vìtšiny savcù) je tvoøeno tøemi oddíly: zevním, støedním a vnitøním uchem. Jejich stavbu a funkci si popíšeme v následující èásti kapitoly. Ryby a paryby (napø. žraloci) nemají vùbec vyvinuté zevní, støední ani vnitøní ucho. Kromì postranní èáry jsou však schopné rozeznat urèité zvuky pomocí plynového mìchýøe. Jak se ukázalo, ryby zdaleka nejsou „nìmé“, ale vytváøejí a registrují øadu komunikaèních zvukových signálù. „Øeè ryb“ však není pøíliš pestrá, pøipomíná spíše rytmické bubnování. zevní ušní boltec
UCHO
støední
vnitøní
lebka
kladívko kovadlinka tømínek
ruh lok po
an ék ov
álk
y
lus ku sa a ný áž lus ov iku n r t u rov v ì I) ho . VII c slu rv (n ne hlemýžï
zevní zvukovod bubínek støedoušní dutina ušní lalùèek
hltan
chrupavka Eustachova trubice
Obr. 5.1 Sluchové ústrojí èlovìka – zevní, støední a vnitøní ucho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180683
Posloucháme
/
99
5.1.1 ZEVNÍ UCHO Zevní ucho (auris externa) je zevnì viditelná èást sluchového aparátu. Skládá se z ušního boltce a zevního zvukovodu. Hlavní úlohou zevního ucha je pøedevším zvuk zachytit a pøevést ho do støedního ucha. Nìkteré tóny se však mohou v této èásti sluchového ústrojí i zesílit. Pøes drobné individuální rozdíly vykazuje UŠNÍ BOLTEC (auricula) druhovì charakteristický tvar (u èlovìka i jiných „ušatých“ savcù). Tvar zevního ucha, rozestup i smìøování ušních boltcù jasnì ukazují, „co a jak“ daný živoèich slyší. U mnoha savcù je ušní boltec dobøe pohyblivý. Napø. u koní jej ovládá cca 17 drobných svalù a umožòuje natoèení za zvukem. Ušní boltec je u naprosté vìtšiny lidí takøka nepohyblivý.
Podkladem ušního boltce je chrupavka krytá jemnou kùží. Menší dolní èást ušního boltce chrupavèitý podklad postrádá a vybíhá u èlovìka v kožní duplikaturu – lalùèek ušní (lobulus auriculae). Ochlupení ušního boltce se u jednotlivých savcù liší (a urèité odlišnosti zaznamenáváme také u lidí – staèí se pozornì rozhlédnout). U nìkterých savcù mají ušní boltce roli také v termoregulaci: krev protékající cévami ušního boltce mùže být ochlazována vnìjším prostøedím. Aèkoli vám mohou ušní boltce zèervenat, u èlovìka termoregulaèní význam nemají. helix
antihelix
kost spánková
tragus
chrupavka zevního zvukovodu bradavkový výbìžek (processus mastoideus)
bodcovitý výbìžek (processus styloideus)
Obr. 5.2 Chrupavka ušního boltce
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180683
100
/
Èlovìk, jeho smysly a svìt
ZEVNÍ ZVUKOVOD (meatus acusticus externus) má podobu mírnì lomené, nálevkovitì se zužující trubice. Navazuje pøímo na ušní boltec a konèí slepì bubínkem. V kùži zevního zvukovodu jsou umístìny drobné mazové žlázy, které produkují ušní maz (cerumen). Vstupní èást zevního zvukovodu má chrupavèitý základ, vnitøní èást pak podklad tvoøený kostí spánkovou. Obojživelníci a plazi nemají vyvinut zevní zvukovod vùbec. U ptákù je tento velmi krátký.
BUBÍNEK (membrana tympani) je nálevkovitì vpáèená vazivová blána oválného tvaru. Má šedavì-rùžovou barvu. Pøedstavuje rozhraní zevního a støedního ucha. Na vnitøní plochu bubínku je pøipojena první sluchová kùstka støedouší – kladívko.
5.1.2 STØEDNÍ UCHO Støední ucho (auris media) je uloženo v drobné dutince kosti spánkové – v tzv. støedoušní dutinì (cavum tympani). Propojení s nosohltanem zajišťuje Eustachova trubice (tuba auditiva – Eustachi). Je významná pro vyrovnávání tlaku ve støedoušní dutinì s vnìjším atmosférickým tlakem. Eustachova trubice se automaticky otevírá pøi žvýkání, polykání, zívání aj. Její funkci si bìžnì neuvìdomujeme. Ale úlevné vyrovnání tlakových pomìrù ve støedním uchu zná vìtšina z nás jako uvolnìní „zalehlých uší“ pøi rychlejších zmìnách nadmoøské výšky – ať už pøi potápìní, cestì výtahem, letadlem nebo nìèím jiným.
Významnou souèástí støedního ucha jsou tøi sluchové kùstky, jejichž jména odpovídají jejich tvaru: kladívko (malleus), kovadlinka (incus) a tømínek (stapes). Na rozdíl od savcù nacházíme ve støedním uchu obojživelníkù, plazù a ptákù pouze jedinou sluchovou kùstku (nazývá se columela).
Støedoušní kùstky jsou navzájem pohyblivì spojeny drobnými kloubky. Spolu tak vytváøejí systém pák, který kmitání bubínku koncentruje na menší plochu, a tak úèinnì zesiluje ve smìru: kladívko ® kovadlinka ® tømínek. Plochá baze tømínku (v poøadí tøetí kùstky støedouší) je vsazena do drobného otvùrku – oválného okénka. Jeho prostøednictvím se kmity støedoušních kùstek pøenášejí do vnitøního ucha, kde jsou uloženy vlastní sluchové receptory. Ve støedoušní dutinì se nacházejí dva drobné svaly, které však neumíme ovládat vùlí. Je to napínaè bubínku (musculus tensor tympani – pøipojený k bubínku) a tømínkový sval (musculus stapedius – upínající se na tømínek). Úkolem tìchto svalù je udržovat sluchové kùstky a bubínek v urèité poloze. Jejich kontrakce (stah) je spouštìna ochranným akustickým (tympanickým) reflexem. Tento reflex je aktivován silnìjšími zvuky a pøispívá k ochranì støedního a vnitøního ucha pøed poškozením. Nadmìrnì silný zvuk však pøekraèuje ochrannou kapacitu akustického reflexu a mùže vést k poškození sluchového ústrojí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180683