98
Èeské vysoké školství
ské programy; ty jsou však, jak jsem poukázal výše, podmínìny nemalou výzkumnou orientací v oblasti obsahu i personálního zabezpeèení. Nedávný výzkum však ukázal, že neuniverzitní VŠ vydávají jen asi jednu tisícinu výše finanèních prostøedkù na VaV oproti veøejným univerzitám (Pabian, 2009b). Navíc se ukázalo, že èasto vykazují jako výzkum buï èinnosti konzultaèní, rozvojové apod., nebo èinnosti fakticky vyvíjené na jiných institucích osobami zamìstnanými souèasnì na veøejných univerzitách. Fakticky je tedy VŠ výzkum doménou pouze veøejných univerzit.38 Je otázkou, jak má dojít k diferenciaci výzkumu (ať již smìrem k aplikacím a inovacím nebo vzhledem ke spoleènosti jako celku), když jsou celému VŠ výzkumu poskytovány stejné podmínky, jsou vyžadovány stejné standardy a financování je provádìno stejnými mechanismy. Výzkumný veøejný univerzitní sektor tvoøí ètyøiadvacet institucí, z nichž ètyøi umìlecké školy mají v této oblasti zcela specifické postavení. Pokusíme-li se o jejich srovnání podle pomìru výše financí na VaV na celkových pøíjmech, zjistíme, že vrcholnou skupinu tvoøí ètyøi instituce – VŠCHT, UK, ÈVUT a MU, které mají podíl vìtší než 20 % (viz pøíloha, graf II. 6). Ne náhodou jde o dvì tradièní „kamenné“ univerzity a dvì technicky zamìøené VŠ, pøièemž VŠCHT má postavení vysoce specializované výzkumné univerzity. Další skupinu tvoøí osm univerzit, které mají podíl mezi 10 % a 20 %; šest VŠ institucí má pomìr o nìco nižší než 10 %. Pøechody mezi tìmito skupinami jsou však plynulé a rozpìtí není vysoké. S opravdovou výjimkou VŠCHT jsou na špici univerzity s dlouhou tradicí výzkumu, u ostatních nejsou podíly pøíliš velké a mezi jednotlivými institucemi není vìtší rozdíl. Pøidáme-li informaci o poètu studentù, nenajdeme významnìjší závislost. Pokud tedy budeme hledat Trowovy elitní VŠ instituce, chápané jako výzkumnì orientované, mùžeme mluvit o jediné – VŠCHT, kde navíc studenti Ph.D. tvoøí 22 % všech studentù (ÚIV, 2007). Obtížnì ale mùžeme mluvit o speciálním sektoru jako v pøípadì francouzských grande école. Ve zbylých institucích je elitní výzkumné VŠ vzdìlání roztroušeno na nižších institucionálních úrovních. Jednak mùže jít o nìkteré fakulty, VŠ ústavy s výzkumným posláním nebo menší výzkumné instituty a týmy kolem výzkumných zámìrù. Druhou možností, a ta je dùsledkem unitární povahy systému, je, že je elitní vzdìlávání spojené s výzkumem pøítomné neoddìlenì – bez institucionální hranice – souèasnì na všech institucích pouze rozdílnou mírou. Zde se nachází 38
Ponecháváme stranou dvì výjimky – Metropolitní univerzitu a Univerzitu Jana Ámose Komenského, které jsou soukromými VŠ a urèitou výzkumnou èinnost vykazují.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180674
Od elitního k univerzálnímu terciárnímu vzdìlávání: tematické pohledy
99
napìtí, které s pokraèujícím procesem masifikace narùstá a které bude nutné øešit i v nadcházející dobì. Na základì mezinárodní zkušenosti (napø. Lepori, 2007) se zdá, že optimálnìjším øešením je jistá míra institucionální koncentrace za souèasného ponechání pružných hranic pro pøechod vìdeckých pracovníkù mezi sektory,39 ale i mimo akademický prostor. Druhou otázkou po institucionální diferenciaci je, jaký typ výzkumu je provádìn na jednotlivých VŠ institucích. Pøibližnou, parciální, ale cennou pøedstavu mohou dát data o financování z GA ÈR, tj. tradièního typu akademicky orientovaných programù (tzv. bottom-up). Zde je již situace soustøedìnìjší, když 38 % pøipadá na UK, další tøetina na MU, ÈVUT a VUT a zbytek je rozdìlen ve znaènì nízkých podílech v ostatních institucích (viz pøíloha, graf II. 7). Dominantní postavení UK je dáno právì tradièním charakterem akademického výzkumu, který je takto podporován. Pøestože ostatní univerzity vstupují do konkurence v této prestižní oblasti, nebývají až na výjimky úspìšné. Tento indikátor tak ukazuje, že jistá kontinuita v klasických typech výzkumu existuje i na institucionální rovinì a rapidní procesy masifikace ji zásadnì neovlivòují. Aèkoli je na tomto poli èeský VŠ výzkum viditelnì diferencovaný, nebezpeèí skýtá tendence tzv. academic shift, která vede samovolnì instituce ve smìøování svých rozvojových strategií k tìm nejprestižnìjším institucionálním typùm. V systému VaV, který je relativnì malý, potom hrozí roztøíštìní výzkumné kapacity v oblastech vyžadujících kritické množství (critical mass).
2.3.3.4 Nástroje financovaní VaV na VŠ Jestliže jsme ukázali narùstající výzkumnou kapacitu VŠ sektoru v celém polistopadovém období, a zvláštì po roce 2000, a její (ne)promìòující se institucionální strukturu, pak musíme analyzovat zdroje, které tento nárùst umožnily. Vìdní politika se do znaèné míry, jak jsme sledovali výše, omezovala na otázky financování jako hlavního svého nástroje. Sledování alokace tìchto prostøedkù a toho, jaký mìly dopad na VŠ výzkum, jeho typy a formy, je proto klíèové. Metodologicky to znamená soustøedit se více na kvalitativní stránku tìchto mechanismù a jejich 39
Tím nemyslím souèasné angažmá vìdcù ve více institucích, které je u nás pøíliš rozšíøené a v mezinárodním kontextu nemá obdoby.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180674
100
Èeské vysoké školství
promìnlivou a èasto kontextuálnì danou povahu (Geuna, 2001). Podle mezinárodnì zavedené terminologie bude postupnì analyzováno institucionální a projektové financování (Neave, 2002; Lepori, 2007).
Institucionální financování V pøípadì specifického výzkumu je situace finanèních tokù zdánlivì jednoduchá. Zprostøedkovatelem je pøedevším MŠMT. Rozhodující èást je poskytována na základì formule, která zahrnuje tøi základní kritéria:40 podíl VŠ na prostøedcích na VaV pro všechny VŠ, vhodnost struktury akademických pracovníkù a podíl studentù podílejících se na specifickém výzkumu. Pro jednotlivé oblasti stejnì tak jako pro jednotlivá kritéria jsou urèeny váhy a výsledná výše udìlených prostøedkù je dána váženým aritmetickým prùmìrem tøí agregovaných dílèích hodnocení, korigovaným váženou výší prostøedkù, pøidìlených VŠ na specifický výzkum v pøedcházejícím roce. Z uvedeného je zøejmé, že výsledek výpoètu je zásadnì závislý na užitých vahách, které jsou každoroènì stanovovány MŠMT. Ty však spoleènì s celkovým nastavením formule vykazují v posledních letech pomìrnì výraznou stabilitu mezi konkrétní VŠ (viz pøíloha, graf II. 8). Nejvìtší podíl finanèních prostøedkù na specifický výzkum – asi 60 % – získávají ètyøi nejvìtší univerzity, pøestože se jejich podíl od roku 2002 mírnì snížil. Vzhledem ke kritériím použitým ve formuli se dá usuzovat, že zmìny u tìchto VŠ (ÈVUT, VUT, UK41) mají pøíèinu pøedevším v relativním úbytku poètu jejich studentù vùèi celému VŠ systému. Z toho je možné vyvodit, že samotný specifický výzkum jako nástroj financování VaV na VŠ je z hlediska probíhajících zmìn nastaven velmi stabilnì v kritériích postihujících výzkumnou èinnost VŠ. Byly navrženy rùzné obmìny alokaèní formule,42 dá se však pøedpokládat, že specifický výzkum bude v rámci probíhající reformy zmìnìn podstatnì výraznìji. Mezi uvádìné dùvody patøí pøedevším neprùhlednost skuteèného úèelu, k nìmuž jsou finance využívány, což však odpovídá pouze nejasné definici tohoto zpùsobu podpory. Jestliže proti tomu vystupuje reprezentace VŠ, svìdèí
40
Viz komentáø ke vzorci, dostupný na: <http://www.msmt.cz/uploads/soubory/vyzkum _a_vyvoj/Spec_vyzkum_VVS/Koment_vypoctu_vzorec2006.htm.> 41 K nárùstu došlo pouze na MU, a to radikálním nárùstem kritéria obdržených dotací na VaV v pøedchozím roce: v letech 2002–2006 trojnásobný (!) nárùst. 42 Tímto smìrem upravenou formuli navrhly v nedávné dobì Jana Talašová a Iveta Bebèáková (viz Talašová, Bebèáková, 2007).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180674