•
JAN BUMBA - ČESKÉ KATASTRY
•
níky nemělo. Výsledkem této akce bylo zrušení zhruba patnácti milionů parcel, což následně způsobilo problémy při řešení katastrálního mapového fondu v období jednotné evidence půdy. Přestože celé akci bylo věnováno mnoho pozornosti, času a finančních prostředků, přes některé pozitivní výsledky trpěla podstatným nedostatkem: řešila výlučně užívací vztahy a zcela ignorovala vlastnické vztahy k pozemkům.
P
•
oslední fází úprav v organizaci zemědělského půdního fondu v českých zemích jsou komplexní pozemkové úpravy. Právním podkladem pozemkových úprav, které se uskutečňují od roku 1991 dosud, byl zákon č.284/1991 Sb., který byl zrušen a nahrazen zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vtahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. (Pevně doufám, že svědomitý čtenář, i když není právě legislativním specialistou, po několikerém přečtení předchozí věty a jejím logickým roztříděním na prvočinitele posléze pochopí, co tím chtěl zákonodárce říci.) Prováděcím předpisem je vyhláška č. 545/2002 Sb., o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav. Smysl pozemkových úprav definuje § 2 zákona č. 139/2002 Sb. takto: Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Pozemkové úpravy mají dvě formy: - zpravidla se jedná o komplexní pozemkové úpravy v rozsahu jednoho nebo několika katastrálních území, jejichž výsledek má formu digitální katastrální mapy, - pokud je potřeba řešit některé specifické problémy v rozsahu části katastrálního území, uskutečňují se pozemkové úpravy v podobě jednoduchých pozemkových úprav, které mohou mít i formu geometrického plánu. Zákon se dále zabývá řízením o pozemkových úpravách, odbornou způsobilostí k projektování pozemkových úprav a soustavou pozemkových úřadů. Prováděcí vyhláška se zabývá postupem při provádění pozemkových úprav, průzkumnými a zjišťovacími činnostmi před zahájením pozemkových úprav, zeměměřickými činnostmi a zpracováním návrhu nového uspořádání pozemků. Příloha k vyhlášce pak podrobně stanovuje náležitosti jednotlivých fází postupu při pozemkových úpravách. Z hlediska zaměření této knihy je velmi závažnou okolností skutečnost, že oba právní předpisy zdůrazňují součinnost s orgány zeměměřictví a katastru a předepisují výsledky v souladu s obsahovými a přesnostními charakteristikami zeměměřických a katastrálních předpisů.
98
•
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180673
V
•
8. VÝVOJ PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE
•
ýčtem hlavních etap změn v organizaci zemědělského půdního fondu jsme vysvětlili některé aspekty, které měly či dosud mají významný vliv na obsah katastrálního operátu. V závěru této části, tedy u komplexních pozemkových úprav, jsme poněkud předběhli dobu vývoje katastrálních operátů. Hned to napravíme. V začátku další kapitoly se vrátíme do období po druhé světové válce.
8. VÝVOJ PO DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLCE P Ř E C H O D N Á E TA PA
V
období existence tzv. Protektorátu Čechy a Morava byly zásady katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. prakticky beze zbytku dodržovány. Písemný i mapový operát byl na většině území zachován a vcelku solidně udržován. V pohraničních oblastech, které byly po dobu války součástí velkoněmecké říše, byla část operátu zničena nebo ztracena. Po osvobození vlasti spojeneckými armádami pokračovala převážná část zaměstnanců v dosavadní činnosti. Chybějící mapy byly nahrazeny otisky map pozemkové knihy, písemný operát byl obnovován s využitím zachovalých součástí. Organizační stránku zeměměřické a katastrální služby příliš neovlivnilo ani vládní nařízení č. 110/1946 Sb., o zrušení nebo změně rozhodnutí správních úřadů z doby nesvobody. Jak katastrální úřady, tak i např. zeměměřický úřad úspěšně prošly touto zatěžkávací zkouškou a plnily i nadále úkoly v zakládání, obnově a vedení agendy podle dosavadních předpisů. Poválečné období bylo charakterizováno významnými změnami, které byly pro vedení katastru velmi náročné. Došlo k odsunu Němců, ke konfiskaci majetku zrádců a kolaborantů, k realizaci druhé pozemkové reformy včetně osídlování pohraničních oblastí. Již po třech letech však došlo k zásahu do dosavadní praxe ve vedení pozemkových knih. Ústava 9. května z roku 1948 v § 147 preferovala státní socialistické vlastnictví, což se v první fázi projevilo u tzv. veřejného statku. Po vydání Ústavy 9. května totiž veřejný statek přestal být předmětem zápisu do pozemkových knih a byl zapisován do zvláštního seznamu, který měl jen statistický význam. Přesto však pozemkový katastr a pozemková kniha mohly podle katastrálního zákona č. 177/1927 Sb. a s využitím principů občanského kodexu obecného a souvisejících předpisů plnit své poslání a fungovat jako dobře namazaný stroj. To platilo do konce roku 1950. S vydáním nového občanského zákoníku náhle bylo všechno jinak.
•
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180673
D
•
JAN BUMBA - ČESKÉ KATASTRY
•
ne 1. ledna 1951 nabyl účinnosti nový zákon č. 141/1950., občanský zákoník, který přinesl zásadní změny pro evidování nemovitostí v katastru a vedení pozemkových knih. Tzv. střední občanský zákoník z roku 1951 především zavrhl po staletí osvědčenou zásadu římského práva superficies solo cedit (zjednodušeně superficiální zásada), což lze hodně volně přeložit jako „věci na povrchu jsou součástí pozemku“. Zákon v § 25 výslovně stanovil: „Stavba není součástí pozemku“. Stavba byla v právním smyslu povýšena na docela samostatnou věc (s výjimkou dočasných staveb) a vlastníkem stavby se mohla stát osoba rozdílná od vlastníka pozemku. Důvod je zcela jednoznačný: nově vzniklé nebo vznikající právnické osoby by nemohly rozvíjet své aktivity novými stavbami, aniž by se nejdříve majetkoprávně vypořádaly s vlastníky pozemků, na což neměly finanční prostředky. Klasickým příkladem jsou stavby vepřínů či kravínů investované a většinou i svépomocně postavené jednotnými zemědělskými družstvy, ale postavené na pozemcích, se kterými družstevníci vstoupili do družstva a které dosud byly de iure jejich vlastnictvím. Došlo i k opuštění intabulačního principu (nebo též konstitutivnosti – právotvornosti) zápisů do pozemkových knih, takže byl okamžik nabytí vlastnictví k nemovitosti ztotožněn s okamžikem jeho veřejné publicity. Podle § 111 občanského zákoníku z roku 1950 začalo platit: „Vlastnictví k věcem jednotlivě určeným převádí se už samou smlouvou“. Vlastnictví též přecházelo ze zákona, výrokem soudu, úřadu nebo orgánu veřejné správy. K občanskému zákoníku z roku 1950 nebyl vydán žádný předpis v oboru knihovního práva. Knihovní zákon nebyl dokonce ani novelizován, ani zrušen. Ve výnosu ministra spravedlnosti č. 6648/50-IV/1 z 18. 12. 1950 se však upozorňuje na některé změny knihovního práva a uvádí se, že „formalismus, jímž bylo ovládáno staré knihovní právo, se nesmí stát brzdou na cestě k socialismu“. Změny týkající se zápisů právních vztahů k nemovitostem do pozemkových knih, byly shrnuty ve výnosu ministerstva spravedlnosti publikovaném v č. 12 jako výnos ministerstva spravedlnosti č. 16 z 31. 12. 1950, s platností od 1. ledna 1951 [13]. Zrušení principu konstitutivnosti zápisů do pozemkových knih se týkalo občanů a organizací nestátního sektoru. Přesto se u občanů ze setrvačnosti ještě několik let projevovala snaha knihovat. Naopak téměř okamžitě přestaly knihovat státní organizace (až na pár čestných výjimek, jakými byly Československé státní dráhy či Státní lesy). Smlouvy o převodech nemovitostí podléhaly schválení okresních národních výborů a vlastnictví přecházelo již jejich registrací u státního notářství. Po přebudování daňové soustavy ztratil pozemkový katastr, který spolu s pozemkovými knihami sloužil i k ochraně soukromého vlastnictví pozemků a k daňovým účelům, svůj původní význam. Jeho vedení postupně ustává, v roce 1954 skončilo úplně a pozemkový katastr byl zařazen mezi archiválie. Na dlouhá léta došlo k degradaci institutu, který pro širokou veřejnost odbornou i laickou představoval symbol vysoké právní a technické úrovně a byl chápán jako záruka právních jistot.
V
nově panujících poměrech zcela upadl zájem o evidování soukromých práv k nemovitostem. Socialistické hospodářství bylo založeno na plánování zemědělské výroby a k naplnění těchto ambicí bylo potřeba především znát, jaká půda je obhospodařována jednotlivými zemědělskými, lesnickými, zahradnickými závody. Pro naplnění vládního nařízení z 10. 7. 1951 č. 55/1951 Sb., o rozšíření plochy orné půdy a zajištění půdy pro země-
100
•
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180673