zčervená jen tehdy, když se chce pářit. V dané chvíli mu však nezbývalo než čekat. Čekat, až se znovu objeví Langley. Jistě, musí také ještě přesvědčit celou tu hordu z Mayfairu, že jeho předchozí knihy nebyly vymyšlené, že v nich nepře háněl, a naopak Langleyho kniha o Africe splňuje obojí. Krom toho si potřeboval promluvit s Africkým sdružením dřív, než odhlasuje financování další expedice a vyřadí ho ze seznamu možných účastníků. Zatraceně. Celá finta teď spočívá v jeho schopnosti být okouzlující, trpělivý a společenský, když on by přitom mno hem raději a s větším nadšením rozdával rány pěstí. Londýn mu připadal tak pitomě malý. Úzké ulice, úzkoprsí lidé a nic nového pod sluncem. Jack před ním zpomalil pár desítek metrů před St. James’s Park. Bennet pohlédl, kam mu Jack ukazoval, a zvedl obočí. Za díval se do parku a uvědomil si, že je pod londýnským sluncem přece jen něco nového. „Kuželky na trávě?“ „Ne, říká se tomu koulená. Bowls. Velmi civilizované, nemys líš?“ Seskočil z koně. „A máme zde i poměrně atraktivní dámy k výběru – mladé, svobodné. Ty všechny hrají.“ Bennett neodpovídal. Už ji totiž spatřil. Phillipu. Dnes na sobě měla hezké zelenobílé mušelínové šaty s vyšitými kvě ty a dokonale zosobňovala jaro. Zrovna něco pověděla sestře, udělala krok vpřed, maličko přidřepla a hodila před sebe ze lenou kouli. Skvěle se trefila, odstrčila cizí kouli a tou svou se přiblížila na dotek k malé bílé kouli, takže toto kolo vyhrála. „Kdyby se někdo ptal, tak jsem ti ukazoval místní památky a náhodou jsme narazili na skupinku hráčů,“ prohodil tiše Jack a přehodil otěže Brodymu přes hlavu. Nechal ho, ať se pase na trávě. Bennett na něj konečně pohlédl. „Proč jsme vlastně tady?“ podivil se a seskočil z koně. Kero mu vyšplhala na rameno. „Ne že bych si stěžoval.“ „Protože kdybych sem přijel sám a postával v dohledu Livi Eddisonové, mohlo by ji to vyděsit. Když jsme dva, je to jen nevinná zastávka. A jsem s tebou přitažlivější, tak udělám lepší 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180491
dojem.“ Zamračil se. „Jen tak mimochodem – od Olivie Eddiso nové se drž raději dál.“ „O Olivii Eddisonovou nemám sebemenší zájem.“ „Výborně. Stejně bys neprošel sítem. Nemáte stejné zájmy. Teď mě napadá, že jediná osoba, která by měla snad ještě menší zájem trmácet se s tebou na některou z tvých expedic, je její sestra.“ Bennett zpomalil. „Proč to?“ „Flip patří k nejinteligentnějším lidem, které znám – ať už jsou to muži nebo ženy. Jenže je velmi… závislá na své knihov ně. Kupříkladu před pár týdny jsme jeli v malé skupince na ryby a pozvali ji, ať se k nám přidá. Odmítla s tím, že si raději přečte o rybaření knihu, než by se někde máchala.“ Ta informace s ním otřásla. Od chvíle, co poprvé slyšel její hlas, se vydal na cestu, jejímž cílem bylo Phillipu získat. Proto by nemělo záležet na tom, jestli má nebo nemá ráda cestování do dalekých zemí. Částečně samozřejmě uvažoval i za hranice sloupků u postele. A právě kvůli tomu se mu nelíbilo, co zrov na slyšel. „Podívej, kdo nás našel!“ zahlaholila Olivia a doskotačila až k nim. Popadla Jacka za jednu, Bennetta za druhou ruku a táhla je na trávu. „Ukazoval jsem Bennettovi památky,“ usmál se Jack. „Pře kvapili jste nás.“ „Včera jsem ti přece říkala, že máme v plánu jít hrát do par ku koulenou,“ prohlásila klidně Phillipa a hnědé oči ihned ob rátila k Bennettovi. „Dobré jitro, kapitáne. Kero…“ „Takže jste nás vyhledali schválně?“ švitořila Olivia. „To je ještě lepší! Sire Bennette, musíte být v mém týmu. Flip nám dává pěkně na frak.“ „Už jsem vaší sestře slíbil, že se přidám k ní,“ slyšel se říkat. „Přiberte k sobě Jacka, jinak raníte jeho city. Na univerzitě si ho do kriketu vybírali vždycky jako posledního.“ „Kapitáne, pamatujete si na Wilhelminu Russellovou?“ ze ptala se Phillipa. „Seznámili jste se u Johna na schůzce čtenář ského klubu.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180491
Ach tak, dívenka s orlími rysy, spoutaná až po bradu v mu šelínu, tentokrát modrém. Uklonil se: „Slečno Russellová.“ Na tvářích jí ihned naskákaly rudé skvrny. „Sire Bennette! Jaká čest!“ „Myslel jsem, že jste mě označila za divocha,“ neodolal po kušení. „Proto se mi zamlouváte,“ vložila se do debaty Phillipa a natáhla ruku k jeho rameni, aby podrbala Kero na bříšku. „Skutečně?“ vydechl a ucítil opojnou citrusovou vůni. Hlu boko v útrobách se mu zažehl plamen touhy a chtíče, prudký a opojný. „Mluvila jsem o Kero,“ špitla a v očích se jí blýskalo. „Umíte hrát bowls?“ „Musím dostat zelenou kouli co nejblíže té malé bílé, správ ně?“ „Ano. A házíte rukou obrácenou zápěstím k zemi, žádné vrhání kamenem.“ Bože můj, ona snad flirtuje! Dobírá si ho! Připadalo mu to nesmírně vzrušující. Dnešní dopoledne bude zkouškou veške rého sebeovládání, které v sobě má. „Házet kamením nebudu,“ sliboval, zvedl Kero do koruny nejbližšího stromu a z kapsy pro ni vytáhl jablko. Pustili se do hry, začali znovu, střídali se v hodech třemi většími koulemi na menší bílou. Phillipa možná dávala před nost knihám před rybařením, ale byla vynikající hráčka – zřej mě díky svým znalostem logiky a matematiky. Jemu osobně to bylo celkem jedno, pokud ji ovšem mohl sledovat. Postavil se vedle ní, když byla na řadě slečna Russellová. „Chci vás znovu políbit,“ zašeptal a čekal, až jí zrůžoví tváře. Prožíval naprostá muka, když na ni nemohl nijak sáhnout. Phillipa k němu vzhlédla. „Byl jste hodně dlouho pryč,“ od pověděla stejně tichým hlasem a proplétala si prsty. „Už jsem vám radila, kam si máte zajít, abyste… ukojil svůj chtíč. Měl byste si najít dámu, která ví, co a jak.“ „,Ukojil svůj chtíč‘?“ opakoval se smíchem. „Ano. Nesmějte se. Rozhlédněte se kolem a uvidíte spousty dalších mladých dam, Bennette. Nechápu, proč jste políbil prá vě mě.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180491