přímo do Rollyho pátravých očí. „Proč bys měl nechat někoho jiného, aby kontroloval tvé vaření – tvůj život – když si to můžeš ohlídat sám?“ Fairweather si zamnul ruce, když dorazily dezerty. „Bravissimo. Mimochodem, měl bys mít v restauraci čerstvé květiny, ten plast je trochu na… víš co.“ Cestou zpátky do kuchyně se Gabriel zastavil u pana Maddoxe, který teď seděl u stolu sám, jen s kávou a dezertními sušenkami. „Jak vám chutnalo?“ Ředitel si dal s odpovědí na čas, což byla taková malá ukázka síly. Se zamyšlením si prohlížel Rollyho a Fairweathera a potom jeho zrak obkroužil místnost. „Za mnou sedí muž a žena, ne, teď se tam nedívej, bydlí tady v hotelu. Řekl bych, že je to její šéf a že co jeho žena neví, to ji nebolí, jestli chápeš, co tím myslím. U toho vedlejšího stolu je parta chlápků ze City a ta hlučná partička támhle jsou holky z Essexu, co přijely do města nakupovat.“ Gabe studoval Maddoxův obličej a pokoušel se vyčíst nějaké znamení. Měl tmavé a husté obočí budící pocit autority. Jeho rty, ačkoli rozhodně beze známky velkorysosti, byly překvapivě plné a rudé. Oči poněkud zapadaly pod tíhou obočí. Ty samé rysy byly s to se přearanžovat do přívětivé tváře, když vítal hosty, a do zcela jiné, když stál před zaměstnancem, který nedostál svým povinnostem. Tento proces transformace byl ale tajemný a Gabeovi se nedařilo vyčíst cokoli z otevírajících a zavírajících se úst. „Vsadím se, že ty voskové figuríny přímo za tebou,“ pokračoval pan Maddox, „slaví čtyřicáté výročí. Támhle u fontány obsluhujeme homosexuální podnikatele, Soho se právě probouzí. Co dál? Dámy večeří, ale je to vlastně oběd, pracovníci z reklamek, kteří sedí u minerálky, protože spousta z nich je v protialkoholním léčení… Mohl bych pokračovat dál… Jde o to, šéfe,“ odmlčel se a po98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180436
škrábal se na vnitřku zápěstí, tam, kde mu odstranili tetování. „Jde o to, že na místě, jako je tohle, je třeba všechny uspokojit, a zdá se, že přesně to jsi dokázal. Ale nevykouřím ti ho, na to se budeš muset vrátit do kuchyně.“ Nová noční pomocná síla byla dole v katakombách a obsluhovala lis na odpadky. Všichni ostatní už odešli domů. Gabe naťukal heslo do počítače, aby otevřel svou osobní složku, kliknul na tabulkový procesor a bubnoval prsty na stole, aby si zkrátil těch pár vteřin, než se program rozběhne. Zvedl oči. Při pohledu z jeho kanceláře vypadala prázdná kuchyň beznadějně pustě, jako kdyby všichni odešli navždy. Dokonce i Ivanovo pracovní stanoviště, jeho ohňový kruh, redukovaný na tlumené pablesky a zející otvory, působilo pateticky, jako řady ponížených starých sporáků a lednic kdekoli na smetišti. Gabriel se začetl do čísel. Nastavil jeden z parametrů, náklady na personál, a sledoval, jak se výsledek téměř okamžitě objevuje na spodním řádku. Ubral deset procent z mléčných výrobků, protože byl přesvědčen, že se mu v novém podniku podaří sjednat slevu. Projel všechno od začátku do konce, zapracoval tam předpokládané úspory a na konci ho čekalo příjemné překvapení v podobě zvýšeného hrubého zisku. Kdyby zvýšil průměrné náklady na osobu, ano, v tomhle byl předtím poměrně konzervativní, bylo jasné, že by se mohl dopracovat k čistému zisku ještě před koncem roku. Předklonil se a začal hledat další řádky, na něž by zaútočil. Počítač předl, čísla podléhala a Gabriel se nořil hlouběji a hlouběji, až se propracoval k nákladům, které byly fixní. Stejně ale nepřestal; toužil v téhle hře pokračovat. Snížil měsíční pronájem a poplatky za plyn a elektřinu jen pro to potěšení z toho, že čísla reagují. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180436
Promnul si oči a odstrčil židli od stolu. Rozhodl se jít domů. Znovu se shrbil k počítači a vrátil fixní náklady na jejich předchozí hodnotu. Poté udělal změnu v předpokládaném objemu prodaného alkoholu. Kdyby se jim tak podařilo prodat o nějakých dvacet jednotek denně navíc – podívej se, jaký by to mělo efekt. Bylo to nádherné, takhle si hrát se vstupními a výstupními daty. Přimět x, aby se stalo, když uděláš y. Bylo zvláštní, jak snadné bylo zapomenout na tyhle souvislosti v průběhu běžného pracovního dne. Toho večera už nemohl udělat nic užitečného, snad jen jít domů a trochu se vyspat. Poškrábal, nebo spíš pohladil tu malou začínající pleš. Byla už viditelná, nebo byly vlasy pořád dostatečně silné a neposlušné, aby ji zakryly? Charlie se o ní nikdy nezmínila, ale to by jí bylo podobné – nebo vlastně nebylo, napadlo ho, něco by řekla, škádlila by ho, nebo by dala najevo, že o nic nejde, nebo by prostě… nenapadalo ho, co by tak asi udělala. Byl nesmírně unavený a potřeboval postel. Jedna věc, kterou by mohl zítra udělat, je promyslet, jak se zbavit Oony. Bylo by zcela nefér nechat ji tam novému šéfkuchaři. Gabriel proti ní neměl nic osobně a nebylo to tak, že by odmítala dělat věci tak, jak si přál. I když ale dělala přesně to, o co ji požádal, pořád na ní bylo něco – jak to říct? – statického. Dokonce i když pobíhala po kuchyni, dokázala Oona působit dojmem, že stojí jako socha. Občas zamaskovala nepřítomnost zaměstnanců v kantýně a vždycky pak vypadala šťastná. Ze zbytků vařila kari a podávala je s obřími porcemi rýže a hrachu. Její zájem o jídlo byl elementární a nekomplikovaný, prostý představivosti nebo nadšení. Gabriel se podíval dolů na své ruce. Vypadaly jako ruce šéfkuchaře, mozolnaté a zjizvené. Ale to nic nedokazovalo. Byl o tolik jiný než Oona? Hořela jeho láska 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180436