Ta divná dvojí památka
A ona? V svûta klesla vír, má dosud hezké tváfie, a ve rtech vábí dosud med i v oku bujná záfie.
JiÏ bledne, bledne sestra má a ke hrobu se jiÏ jiÏ kloní, — hoj, jaká mi as památka, hoj, jaká as mi zbude po ní?
Od sebe Ïijí — jako nic, bez touhy — beze pláãe, i on i ona svobodná jak lesÛ zpûvné ptáãe.
Ty sestro drahá, sestro má! tys Ïila smutku jen a strastem — viì, obé mi tu zanechá‰? VÏdyÈ dávno odumfiel jsem slastem.
On veselí si nekalí, by vzpomnûl sobû na ni — a ona jeho stínu jen jak pfiízraku se straní.
A pfiece mnû slast jednu téÏ zde nechበna tom chorém svûtû, hrob svÛj mi pfiece ostaví‰ — — tam v mrazu dlíti chci, i v letû.
VÏdyÈ oba vûdí pfiedobfie, Ïe v‰ecko aÏ zde pfiejdou, v té velké jámû pro chudé se pospolu zas sejdou.
J . K Y R I L M A RY · A
Jen bledni dál a neplakej, vÏdyÈ památku mi nechበdvojí: hrob, v nûm ty vûãnû Ïelaná, pak strast a bolnou muku svoji.
(Almanach ãeského studentstva, 1869)
— — — — R Ò Î E N A â E C H O VÁ 1851 Vrané u Slaného — 1921 Praha-Trója. Nejmlad‰í sestra Svatopluka âecha. Od 1881 literní uãitelka ve Vr‰ovicích a na Vinohradech. — Prozaiãka (V paprscích touhy, Vlnami Ïivota, Jejich ikony a dal‰í).
UÏ bledne, bledne sestra má a ke hrobu se letmo kloní — hoj, divná dvojí památka, hoj, ta jen zÛstane mi po ní. (Almanach ãeského studentstva, 1869)
*** — — — — J O S E F S L AV O M Í R â I P E R A 1850 Rakovník — 1911 PlzeÀ. Od 1872 stfiedo‰kolsk˘ profesor v Plzni, 1903 zvolen za stranu svobodomyslnou do fií‰ské rady, 1906 do snûmu Království ãeského. Vydal Národnostní pomûry v Plzni v minulosti a pfiítomnosti.
Zvuky varhan v pole kvapí, luhy rozkvûtnûné, jitro z rÛÏí vstává, zemû vlahne, voní tráva, na kameni u vrat chrámu, za ty hezké dûti, na rÛÏenci ‰edá bába prosby od‰eptává.
Bez touhy!
Znuzena jak topol vûtrem o‰kuban˘ — bídná — zoranou líc vûkem, chumle ‰edin kolem ãela, drobná oãka bez paprskÛ ‰efie z fiasy hledí, pavuãinou fiídne nez‰ívan˘ cár kol tûla;
Ode‰li oba od sebe; on k druhÛm star˘m za‰el, kde karty, pivo, bujn˘ zpûv i luzné dûvy na‰el. —
z darÛ Ïiva Ïebraãka je, na schodi‰ti sedá u kostela, kolemjdoucí o almuÏnu prosí — za své dobrodince modlí se a ãeká, ãeká — aÏ ta smrtka pÛjde kolem, sivou hlavu skosí.
/ 103 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180358
vrabci rvou se v prachu, ãepce po‰kubány, kfiiãí — ÏeÏulãin tluk zaznûl kdesi z bfiezového hou‰tí!
ÚsmûvÛ, tûch málo padlo v chudé její Ïití. Od dvanácti robotila, víc neÏ zmohly síly, tatík zemfiel, dûtí sedm, matku ka‰el t˘ral, a za krbem stolet˘ hfiál kosti dûdek bíl˘.
Zkráceno (Zvon 1903)
— — — —
Nezbylo neÏ Ïebrat! Kolik rokÛ? — Nespoãítá, co zde prosí o halífiky, soucit, suché skyvky. Jaro její krátké bylo. V pamût den se vrací, kdy ‰la k stolu Pánû, jako dnes ty bílé dívky,
V O J T ù C H H E I N R I C H J I R O TA (vlastním jménem Vojtûch Heinrich) 1851 Blovice u Plznû — 1872 Blovice. Studoval v Praze filosofii, pak lékafiství, pracoval pfii tom jako korektor v tiskárnû, byl také redaktorem ObrazÛ Ïivota, Prahy a nûmecké Politik. Zemfiel na souchotiny. — Dramatik (Tajn˘ dopisovatel, Hrdinové, ãili zru‰en˘ konkordát a dal‰í), prozaik (âarovné zvuky, ãili Ïebraãka a dal‰í). KniÏnû vy‰ly Sebrané spisy V. H. Jiroty (uspofiádal F. Rau‰ar, 1930).
z plátna sukénku jen mûla, bez krajek a perlí, ãerné vlasy matka rozmarinkou volnû spletla, hrst kopretin, zvonky do nich vtkala za ozdobu, dûdou‰ pfiidal rÛÏi, první, na sadû jeÏ zkvetla. „Hezká,“ ‰eptali si vÛkol. Byla hezká, hezãí neÏ ty selské, kter˘m stuhy od pletencÛ vlály. Jaro jako dneska zaãlo usmívat se z polí, zvony mûkce k srdci rozmlouvaly a se smály!
MÛj Ïivot
Plamen svíãky její, jakby klid sliboval, ‰tûstí, jasn˘ nes’ se ti‰e, bez plápolÛ — pfiímo k nebi. — Pan páter uÏ dávno pod cypfii‰em ãern˘m dfiímá, kter˘ tehdáÏ boÏí rozdával zde k tû‰e chleby.
To není vûru Ïivotem, Ïivofiením ani, pobíhaÈ z touhy do touhy v vûãném nafiíkání.
Ach ta hudba zvonÛ! Kolébá i dnes Ïal, tr˘znû, jako druhdy k písním srdce ladila a zvala. V oblouãku tak, rÛÏeneãek v hrsti, uboÏaãka, nazpût k minulosti do let jasn˘ch vzpomínala.
Tak za dnem se den mi krátí, Ïivot hyne — hyne — jak potoka v stepi pramen v temnu se rozplyne — —.
Halífiky dnes ‰tûdfie sypaly se. Díky, díky. Koupí uhlí, doma koutek o nedûli zhfieje, jaro zlaté neoteplí staré, se‰lé kosti, pro ka‰el thé svafií z matefií a ze ‰alvûje,
(Sebrané spisy V. H. Jiroty)
— — — — B O H U M I L A K L I M · O VÁ 1851 Poliãka — 1917 Nov˘ Hradec Králové. Uãitelka ruãních prací, od 1889 industriální uãitelka v Praze. Funkcionáfika Ïensk˘ch spolkÛ, zab˘vala se národopisem (okolí Prahy, Poliãsko, Turnovsko, Podkrkono‰í). Sbírky: Z ráje (povídky a básnû pro mládeÏ, 1889), Ver‰ované pohádky (pro mládeÏ, 1890) a dal‰í. — Prozaiãka (Turnovské povídky, Dûtské pfiíbûhy a jiné), pfiekládala A. Daudeta.
pefiinu má pfiislíbenou od paÀmámy z dvorce, farská sleãna ku hodu pr˘ po‰le kousek masa. Do kontu‰ky hrbatí se. Uzlíãek uÏ z babky! Z kostela teì Marianská sladk˘m tonem jásá!! Staru‰ka téÏ popûvuje. Bzuãí ti‰e, ti‰ej’... Hlava k prsÛm polehouãku, jako ve snách padá — Srdce dotlouklo v té hrstce kostí. Knûz vychází, za ním druÏiãek se vine prosvûtlená fiada,
V˘straha
tetky v kupách, tatíãkové porÛznu — a dûti, povídá se, hluãí, skfiivánek uÏ jarní spou‰tí,
Nehrej se mnou, hochu mil˘, odváÏlivû hrበ—
/ 104 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180358
na kraj svûta pÛjdu s tebou, poãkej, uhlídá‰!
VOJTùCH NOVOTN¯ Autor statí o ·imonovi Lomnickém z Budãe (1912), o A. Jiráskovi a J. A. Komenském.
Zasvitnu ti ãasnû z rána v okno sednice, jako krásná hvûzda, jasná, jako denice.
Ballada Byl jednou jeden kníÏe, ten mocn˘ byl i mlád, a s mladou, hezkou tváfií si zaÏertoval rád.
Pfiisednu si o poledni k tobû do stínu, budu vonût dechem rÛÏí, vÛní jasmínu.
Tu s lovci sv˘mi jednou v les ãern˘ na lov jel, tam jak paprsek slunce — spanilou dûvu zfiel.
Pfiijdu k tobû za veãera, vloudím se ti v sen, bude‰ muset na mne myslet, na mne, na mne jen!
Ta divnû naÀ tak vzhledla, on v srdci svém to ãil — za dívkou hnal se hbitû, aÏ pot se s konû lil.
(Koleda 1878)
— — — — FILIP HY·MAN 1851 Strakonice — 1922 Nové Stra‰ecí. Vyuãil se truhláfiem, pak vystudoval královéhradecké pedagogium, uãitel v Písku, Protivínû, âernou‰ku pod ¤ípem a ve Slaném, od 1897 fieditel mû‰Èanské ‰koly v Novém Stra‰ecí. Psal loutkové hry, pohádky a ver‰e pro dûti. Sbírky: Na dûtsk˘ch táãkách (1891), Z dûtského ráje (1899), Vínek z fiíkadel a básniãek pro útlé dítky (1893) a jiné.
NeÏ dívka v lese zmizí, niÏádn˘ po ní sled: a kníÏe z lovu vrátil se zarmoucen a bled. V paláci nad ním kroutí starostnû hlavami: „To je mu udûláno lesními pannami!“ Jak kaÏdé nové ráno skfiivánkÛ zbudí ples, sám kníÏe konû sedlá a cválá v ãern˘ les.
Klam Velká je nyní moje fií‰ a krásná jako nebe, aã mám jen skromnou, malou ch˘‰ a, milenko, jen tebe.
PokaÏdé v‰ak se vrátil vÏdy více zarmoucen, nic nemohlo jím hnouti, ni sliãn˘ch dívek sten.
V‰ak nemám tû, ach, nemám tû, ni tebe, bûdná ch˘‰e — já pánem jsem, já vládcem jsem jen snivé, klamné fií‰e.
AÏ jednou nevracel se — les cel˘ prohledán, na‰li jej v lese hluboko — bylÈ mrtev mlad˘ pán.
(Anemonky. Básnû omladiny jiÏních âech, 1872)
(Anemonky. Básnû omladiny jiÏních âech, 1872)
/ 105 /
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180358