moc líbilo, jak Reefovi a Finnovi v Laponsku zářily oči,“ zapsala si. Také se mi moc líbilo, jak jim v Laponsku zářily oči a hlavně se mi líbilo, jak jim oči zářily dneska. Mám velké štěstí, že se jim mohu stále dívat do očí. To jsem si říkal, když jsem tam seděl na lavičce vedle prázdného místa. Kate trvala na tom, že kluky musíme vzít do Laponska v prosinci 2009, přestože byla po více než roční léčbě rakoviny ještě velmi slabá. „Kate, myslíš to s tím výletem vážně?“ ptal jsem se jí. „Já vím, že jsme to měli v plánu a těšíme se na to celou věčnost, ale můžeme to přece odložit na příští rok.“ Kate už dokončila všechny cykly chemoterapie a radioléčby a dobrala i léky v rámci testovacího programu, kterého se zúčastnila. O pouhý měsíc dříve jsme si užili báječnou dovolenou v Disney Worldu na Floridě. Měli jsme ohromnou radost, že se naše životy už netočí kolem doktorů a nemocnic, jenže Kate ještě stále nebyla úplně v pořádku, to ani náhodou. Po té nemoci a po všech těch lécích, které musela brát, byla unavená a slabá. Bolela ji záda a začala trpět ošklivým dráždivým kašlem. Bylo zjevné, že ji čekala ještě dlouhá rekonvalescence. Stejně jako u většiny pacientů s rakovinou mělo trvat pět let, než by Kate mohla prohlásit, že je rakovina na ústupu, nebo dokonce doufat, že uslyší kouzelná slova, že je čistá. Ani Reef v té fázi ještě nebyl, a on dostal rakovinu o několik let dřív než Kate. Mohli jsme pouze konstatovat, že Kate má léčbu za sebou, a zdá se, že byla úspěšná, a Kate teď doufala, že bude mít brzo dost sil na to, aby mohla podstoupit rekonstrukci prsu, po které toužila. „Vždycky jsem si chtěla nechat udělat prsa a teď to budu mít na pojišťovnu,“ žertovala.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180268
Mnohokrát jsem slyšel, jak to říká kamarádkám. Hrozně rád jsem poslouchal, když to říkala, protože to byl pozitivní krok vpřed, a za rakovinou se tak uzavíraly další dveře. „Ne, Singi, nechci výlet do Laponska odkládat,“ řekla Kate pevně. „Představ si, jak se to bude klukům líbit, až uvidí Santa Clause na severním pólu. Teď jsou přesně v tom správném věku. Bude to naprosto kouzelné. Musíme to udělat teď, než bude pozdě.“ Bral jsem to tak, že má na mysli, než na to budou kluci moc velcí. Teoreticky měla Kate pravdu. Reefovi bylo pět a půl a Finnovi skoro čtyři, takže byli v naprosto ideálním věku. „To přece nejde, Kate, nemůžeš kluky stavět pořád na první místo,“ říkal jsem. „Samozřejmě, že teď jsou v perfektním věku, ale užili by si to i příští rok a ty taky, protože budeš silnější.“ Zavrtěla hlavou a viděl jsem, jak se jí v očích ocelově zablýsklo. „Jedeme,“ řekla neoblomně. „Nijak mi to nevymluvíš. Nebudeme litovat. A vůbec, odkdy se ty snažíš vymluvit se z dovolené?“ Zasmál jsem se. „Vždycky je něco poprvé,“ řekl jsem. „A tyhle Vánoce to bude poprvé, co kluci pojedou do Laponska,“ odvětila Kate. Už jsem se s ní nehádal a zamluvili jsme zájezd s odletem hned, jak klukům skončila škola, a návratem o Štědrém dnu. Kate byla vzrušením celá bez sebe, a když nám přišly lístky, tleskala vesele rukama jako malá holka. Reef a Finn skákali a křičeli radostí, když jsme jim tu dobrou zprávu oznámili, a celý prosinec vzrušeně odpočítávali dny a neustále se vyptávali: „Kolikrát se ještě vyspíme, než pojedeme do Laponska?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180268
Kate si to těšení vyloženě užívala a nadšeně se vrhla do horlivých příprav, přestože byla každý den večer úplně odrovnaná. „Víš určitě, že toho na tebe není moc?“ zeptal jsem se jí několikrát. „Singi, přestaň se mě pořád vyptávat!“ ohrazovala se. „Budu v pohodě.“ Kate se tak dařilo kluky nabudit a na ten výlet natěšit, že jsem tomu kouzlu také podlehl. Představoval jsem si, že když vystoupíme z letadla, ocitneme se v dokonalé vánoční pohádce – něco jako Disney World, jenom se sněhem. Ve skutečnosti mě však čekal pěkný šok, protože jsem nepočítal s tím, jak hrozná zima a tma tam bude. Přiletěli jsme tam brzy odpoledne, ale obloha už byla černá a připadalo mi, že větší zimu jsem snad ještě nezažil. Ledový vzduch mi zamrzl v hrdle a každičký kousek odhalené kůže mě zábl. „Tohle jsem nečekal,“ řekl jsem Kate a obrnil se proti štiplavému větru. „Jsi v pohodě? Máme dost teplých věcí?“ „Hromadu,“ usmála se Kate, nasadila si velkou kožešinovou čepici a Reefa a Finna zabalila do péřovek, kulichů, šál a rukavic. Kate vypadala úžasně a nádherně. Vlasy jí už po chemoterapii dorostly, ale byly krátké, řídké a mnohem tmavší než předtím. Když si je schovala pod čepici, vypadala víc jako dřív. Ani by mě v tu chvíli nepřekvapilo, kdyby si sundala čepici a vykoukly by zpod ní zářivé blond vlasy, protože při letmém pohledu to vypadalo, jako by tu byla zpátky moje stará Kate. První večer jsme vzali kluky ven sáňkovat vedle hotelu. Oba dva se v mrazivém vzduchu neohroženě vrhali ze svahu a řítili se střemhlav dolů. Finn, což bylo pro něj naprosto typické, chtěl jet rychleji a dál než všichni ostatní.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180268