oèi. Znovu se stydìl za nìco, za co si slíbil už nikdy nestydìt. „Je to otázka života a smrti.“ Nedokázal sestavit jiné vìty. Nejlepší bude opakovat tyhle stále dokola. „Otázka èího života?“ „Irenka…“ „Ta holka? Irena Centová?“ Dan vzhlédl: „Ty ji znáš?“ „Trochu. Tak povídej.“ „Není èas…“ bránil se. „Jestli chceš, abych ti pomohl, tak mi koukej øíct, co se dìje,“ znìlo to nekompromisnì. Povzdechl si: „Odkud mám zaèít?“ „Tøeba od jména?“ „Daniel Pacièka.“ „Èlovìk nebo démon?“ Neodpovìdìl. „Aha.“ „Neøíkej aha tímhle tónem,“ pøikrèil se zpùsobem, jímž se krèí koèka, aby pøed sokem vypadala vìtší, než ve skuteènosti je. „Já nikdy nikoho nezabil. Na rozdíl od tebe.“ „Na rozdíl ode mne?!“ nechápal. „Cos dìlal Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180203
posledních jedenáct let? Já vím, co jsi dìlal: dal ses k nim a létal a lovil.“ „Ne, nelovil. Zato ty mùžeš za smrt Støíbry!“ „Ona byla démonka! Ona zabíjela lidi.“ „Ne. Slíbila mi, že nikomu odsud neublíží.“ „Pak ti lhala. Zabila jednoho muže.“ „Pleteš se. Toho døevorubce zabil nìkdo jiný.“ „Kdo?“ pøimhouøil podezíravì oèi. „Nedívej se na mì tak – myslíš, že já?!“ dál už pøed ním nedokázal sedìt. „Øekl jsem ti, že jsem nikdy nelovil – proè mi nevìøíš?“ „Tak kdo to byl? Nikdo další kromì tebe a té démonky tu nebyl.“ „Jedna ano…“ Dan se trochu uklidnil. Ztišil hlas: „… nikdo o ní moc neví. Ona v podstatì neexistuje. Ne oficiálnì. Nemá obèanku, žádné doklady. Doneslo se k nám, že tady nìkdo je. A tak jsme sem pøišli. Ale ona unesla Irenku.“ „Oni pøece neunášejí?“ podivil se. „Ti rovnou zabíjejí.“ „To kvùli mnì,“ pøiznal. „Zlomila mi køídlo a Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180203
øekla, ať ji zkusím zastavit. A já to zkusím. Pomùžeš mi?“ Vyhlédl z okna: „Tvrdíš, že jste sem pøišli kvùli ní? Nìjaké démonce? Ne pro lov? Ale podívej – vždyť loví!“ „Já vím. Loví. Ale ne všichni…“ poslední poznámku sotva zašeptal. Tam na støechách… Musí o tom ještì popøemýšlet. Otec si prohlédl jeho køídlo: „Mùžeme zkusit dlahu. Jednou jsem to vidìl na nìjakém ptákovi. Ze døeva se vyøeže dlaha, pøiloží ke køídlu a obtoèí provazy.“ „To je moc složité,“ zavrhl to Dan. „Trvalo by to dlouho a nemohl bych s tím létat. Potøebuju nìco, s èím budu moci hned vyrazit.“ Pavel Pacièka se zamraèil: „Sešroubovat kost?“ „Ano, to by šlo.“ „Bude to bolet.“ „Víc než to, když mi ji zlomila, to bolet nemùže.“ Mýlil se. „Tak neuhýbej, probùh, Dane!“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180203