Výlet do westernového městečka Po všech peripetiích, nepříjemnostech a hrůzách se slepicemi potřeboval kovboj rozptýlení. Zatoužil spatřit westernové městečko. Samozřejmě, že tam nepojede jako obyčejný turista ani jako hlava rodiny spořádaně s manželkou a dětmi. To by bylo ponižující a pro kovboje nedůstojné. On musel do westernového městečka vjet stylově. Na koni! Nápad nadchl všechny kovboje, jež znám. Scházeli se po hospodách a tajně plánovali cestu. Rozkládali turistické mapy, tlustou tužkou čmárali předpokládanou trasu cesty a uvažovali o místech vhodných pro odpočinek. Počítali s tím, že to bude ryze mužská záležitost. Bez bab. Sladkých čtrnáct dní naprosté svobody. Pět dní cesty tam, pět dní zpět. Jen muži a jejich koně. A sem tam nějaká cizí povolná ženská. Když bylo tajemství cesty vyzrazeno, nedali se již muži přemluvit ke zrušení akce. Postaraly jsme se tedy alespoň o to, aby se o nadcházející dobrodružné cestě dozvěděly všechny naše děti. Chtěly jet s nimi. Jenže nebylo k dispozici tolik koní, méně drsně vycvičení potomci by dlouhou cestu k městečku nevydrželi a hlavně by kazili kovbojům jejich drsnou image. Páni tvorstva museli přijmout ženskou pomoc v podobě dvou doprovodných vozidel. Osádka těchto aut se starala o děti a ještě o to, aby kovbojové cestou moc nezvlčili.
92
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180182
Já se akce nezúčastnila. Měli jsme příliš malé a příliš nespolehlivé auto a já byla špatná řidička. V den D po mnoha přípravách vyjeli mí dva kovbojové z vrat. Tvářili se drsně a v očích jim plápolaly plamínky nezměrného štěstí. Žádné srdceryvné loučení se nekonalo. Zběžně mi zamávali a pobídli otrávené koně do klusu. Koně jejich nadšení nesdíleli. Poznali, že nejde o obyčejnou vyjížďku, a moudře se snažili šetřit silami. Osiřela jsem. Děti odvezlo už včera doprovodné vozidlo. Bylo mi smutno. Abych se rozptýlila, šla jsem drtit kosti. Následující týden se neskutečně vlekl. Rozptylovala jsem se jen krmením drůbeže a sběrem vajec. Zprávy o mých milovaných byly stručné a bylo jich málo. Stýskalo se mi. Byla jsem zvědavá na jejich dobrodružství. Dočkala jsem se. Kovboj mi vše dopodrobna a barvitě vylíčil, děti k tomu přidaly svou verzi a z očí vyhublých koní se dalo také ledasco vyčíst. Podstatné je, že na této výpravě nikdo nezemřel, jen pár lidí bylo zraněno a pouze několik Indiánek znásilněno, ale ty o to zjevně požádaly. Nejednalo se o ledajaký výlet. Byla to loupežná výprava. Kovbojové nechtěli městečko pouze navštívit. Chtěli ho přepadnout, vydrancovat, poplenit. Vyslali kurýra, aby oznámil správci městečka hroznou zvěst: „Město bude přepadeno!“ Ten dobrý člověk nevěděl, zda přepadení a plenění má povolit, či nikoliv. Kurýr mu ulehčil rozhodování. Drsným hlasem prohodil: „My městečko stejně přepadneme! Jsem tu jen proto, abyste o tom byl informován.“ 93
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180182
Propukla vřava, jakou je možno vidět jen ve starých dobrých westernech. Kovbojové, špinaví a zaprášení, se cvalem vřítili do městečka. Nic netušící normální, slušní návštěvníci zůstali v úžasu stát, pokud rovnou neprchali do bezpečí. Drsní muži se šátky na obličejích se přiřítili na koních a stříleli z perkusních revolverů. Bylo jich sedm jako v tom slavném filmu. Kopyta koní dusala po náměstíčku a vířila prach. Příšerná banda se zastavila před salónem. Ten největší a nejstrašnější z nich vtrhl dovnitř i s koněm. Ocenil při tom stylové lítačky. Ostatní kovbojové uvázali koně venku. Mrzelo je, že podcenili přípravu a doma netrénovali se svými oři vstup do budovy. Teď museli přepadávat pěšky. Pod vedením toho na koni obrali stolující spoluobčany a hrdě vyšli před salon. Venku se vytvořila domobrana složena z mužů, co tu za úplatu běžně dvakrát za den předváděli potyčky kovbojů s Indiány. Bojová příprava se jim hodila. S kolty a mušketami bránili čest městečka a především svou dobrou pověst. Nabíjeli, stejně jako desperáti, toaletním papírem. Naštěstí. Jednoho našeho po ukrutném zápase zajali. Čekalo ho mučení a poprava. Naproti salónu stála šibenice. Indiánobijci už chystali špagát. Situace se stávala kritickou. Kovbojové v tom kamaráda nenechali. Vrátili se pro něj a zachránili ho. Škoda, že ho při tom jejich koně pošlapali. Když bylo po všem, kovbojové se vrátili do saloonu odevzdat ukradené peníze, hodinky a šperky. Sklidili obrovský aplaus. Někteří okradení peníze zpátky ani 94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180182