Armbruster, senátor z Kalifornie, se usmál. „Máte snad něja ký důvod o tom pochybovat?“ „Vůbec žádný.“ „Ale cítil byste se mnohem jistěji,“ pokračoval Kaliforňan, „a více byste se snažil, abychom vás schválili, kdyby zápis z dnešního jednání obsahoval společnou rezoluci, v níž se zavá žeme pomáhat vašemu podvýboru podle svých nejlepších mož ností a schopností.“ „To je pravda, pane senátore.“ Armbruster se otočil ke středu stolu. „Neshledávám nic, proč bych měl proti tomuto požadavku cokoliv namítat, pane před sedající.“ „Budiž.“ Gillette upřeně hleděl na Trevaynea a jen jednou, ale silně udeřil kladívkem. „Nechť je v zápise uvedeno…“ Stalo se. Senátoři jeden po druhém přednesli své závazné pro hlášení a každé znělo stejně upřímně jako to předchozí. Trevayne se na židli pohodlně opíral a poslouchal vhodně vo lená slova, abstrahující fráze, které si, jak věděl, zakrátko vryje hluboko do paměti. Podařilo se, vmanévroval grémium k dobro volné rezoluci. Nezáleželo na tom, že jen málokdo z jeho členů, pokud vůbec některý, dostojí svému slibu. Bylo by to hezké, ale opravdu na tom nezáleželo. Důležitý byl fakt, že jim může jejich závazek předhodit, opakovaně je citovat. Webster z Bílého domu mu slíbil kopii zápisu z jednání. Snadno zařídí, že izolované úryvky z něj proniknou do tisku. Gillette shlédl z výšky své židle na Trevaynea. Jeho hlas zněl nesmlouvavě a oči zvětšené čočkami brýlí hleděly mrazivě a ne přátelsky. „Přeje si kandidát učinit nějaké prohlášení, než jej vyzveme, aby se vzdálil?“ Andrew mu oplatil upřený pohled. „Ano, pane.“ „Doufám, že bude stručné, pane náměstku,“ ucedil Gillette. „Pan prezident požaduje, aby toto grémium dospělo k rozhod nutí ještě dnes, a doba už pokročila.“ „Budu stručný, pane předsedající.“ Trevayne vybral z hro mádky papírů před sebou jediný list a zvedl zrak k senátorům. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180130
Neusmál se, neprojevil vůbec žádné emoce a promluvil věcným tónem. „Než schválíte nebo zamítnete moje jmenování, myslím, pánové, že bych vás měl seznámit s výsledky předběžné analýzy, kterou jsem vypracoval. Poslouží vám jako základ k pochopení mého přístupu – přesněji řečeno přístupu podvýboru – k přidě lenému úkolu v případě, že budu do funkce potvrzen. A pro tože jde o uzavřené slyšení, věřím, že mé poznámky nepronik nou mimo stěny této místnosti… Několik posledních týdnů jsem díky laskavému svolení kontrolního odboru ministerstva financí zkoumal zbrojní kontrakty uzavřené s těmito firmami: Lockheed Aircraft, I.T.T. Corporation, General Motors, Ling-Tempco, Litton a Genessee Industries. Dospěl jsem k přesvědčení, že jeden, dva nebo tři z těchto dodavatelů buď individuálně, nebo ve vzá jemné součinnosti postupovali tak, aby získali významný vliv na rozhodovací proces federální vlády, což je závažný trestný čin. Z údajů, které jsem shromáždil, vyplývá mé nezvratné pře svědčení, že na tomto zločinu se podílela především jedna ze jmenovaných společností. Uvědomuji si závažnost tohoto obvi nění a jsem pevně odhodlán podložit je důkazy. Dokud to však neučiním, nebudu tuto firmu jmenovat. Toto je mé prohlášení, pane předsedající.“ Místnost se ponořila do hrobového ticha, všichni členové gré mia hleděli beze slova na Andrewa Trevaynea, nikdo se ani ne pohnul. Senátor Gillette sáhl pro kladívko, pak se zarazil a stáhl ruku. „Můžete odejít, pane náměstku,“ řekl tiše. Po chvíli dodal: „Děkujeme vám.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180130
9. kapitola Před hotelem Trevayne zaplatil taxikáři a vystoupil. Ovanul ho vlahý večerní větřík. Září ve Washingtonu. Podíval se na ho dinky. Táhlo na půl desátou a měl hlad jako vlk. Phyllis slíbila, že objedná večeři na pokoj. Tvrdila, že ji nakupování unavilo a tichá večeře je přesně to, po čem touží. Tichá večeře ve společ nosti strážných vyslaných Bílým domem, kteří stojí v hotelové chodbě a střeží ji čtyřiadvacet hodin denně. V zatracené hotelové chodbě! Trevayne vykročil k velkým otáčivým dveřím, když k němu přistoupil šofér, který postával před hlavním vchodem. „Pan Trevayne?“ „Ano?“ „Byl byste tak laskav, pane?“ Muž pokynul k obrubníku, u kterého parkoval černý Ford LDT, očividně vládní vozidlo. Když Trevayne došel k autu, uviděl na zadním sedadle sená tora Gillettea, který ho zamračeně pozoroval přes skla brýlí. Elektricky ovládané okénko sjelo s tichým bzukotem dolů a starý pán se k němu naklonil. „Mohl byste mi věnovat pět minut, pane náměstku? Tady Laurence s námi objede blok.“ „Samozřejmě.“ Trevayne přisedl dozadu. „Skoro každý si myslí, že nejkrásnější roční období ve Washingtonu je jaro,“ řekl Gillette, když se automobil rozjel. „Já ne. Podzim se mi líbí mnohem víc. Ale já jsem vždycky plul proti proudu.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180130