Návrhy zahrad
Příklady rostlin vhodných pro vřesoviště: Vyšší dřeviny: borovice lesní, borovice Banksova, pajehličník (Sciadopitys), jedle, pamodřín (Pseudolarix), modřín, dřín květnatý i japonský, šácholany (Magnolia), vilíny (Hamamelis), javor ginala a dlanitolistý apod. Střední: kleče, hortenzie, pěnišníky a azalky vyšší i japonské, mamota (Kalmia), skimie, pierisy, brusinky a borůvky, kaliny (kromě V. opulus a lantana), čilimníky, dřiš ál Thunbergův, zakrslé cypřišky, smrky a borovice, jalovce. Nízké: kyhanky, vřesy, vřesovce aj.
Příklad rostlin vhodných pro vápenaté půdy: Vyšší dřeviny: cedr, smrk Pančičův, borovice černá, borovice těžká a Heldreichova, okrasné jabloně, sakury, vrba, katalpa, javor babyka aj. Střední: tis, cypřišky, zeravy, jalovce, komule, brslen, zlatice, tavolníky, vajgélie, kalina (opulus, lantana), zimostrázy, trojpuky, svídy, zákula. Nízké: tavolníky, levandule, skalníky, třezalky apod. Nezapomínejme, že rostliny uvedené v této knize jsou orientační, především jsou uvedeny rostliny z lokality východní Asie. Pokud najdeme „svou“ dřevinu a začleníme ji do kompozice, nemusíme se obávat, že něco zkazíme. Možná právě naopak. Najdeme novou cestu, kterou před námi ještě nikdo nešel.
Něco navíc o zahradách Malé atriové zahrady (Tsubo — niwa) Jedná se o zahrady na malém prostoru — v atriu, na dvorku apod. (obr. 93 a 94 bar. př.). Jejich jméno je odvozeno z čínského slova „nádoba na květiny“. Na první pohled tyto atriové zahrady nepřipomínají nádobu s květinami, ale vlastně plní její funkci. I když jsou to velice jednoduchá aranžmá rostlin, kamenů, štěrku, nádob na vodu apod., stále zde nacházíme něco nového a všímáme si detailů. Atriová zahrada je velice vhodná k meditaci a uklidnění. Je to intimní, uzavřená plocha k posezení se šálkem čaje. Máte zde stejné pocity, jako když sedíte sami v podvečer u moře a díváte se přes vlny do nekonečna. Zde není voda, ale nekonečné hlubiny naší duše a naší představivosti. Často se vyskytuje u japonských domů. (Japonští aristokraté si je budovali také uvnitř domu i v minulosti a podle hlavní rostliny je nazývali např. Fuji-tsubo — vistárijové atrium apod.)
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180093
ZAHRADY V JAPONSKÉM STYLU
Velký vliv na atriové zahrady měly čajové zahrady. Proto se v nich také často vyskytuje nádoba na vodu (tsukubai), kamenná lampa, někdy i šlapáky (i když se nepoužívají k chození), někdy i bambusový plůtek — jsou to atriové zahrady v „čajovém“ stylu. Čajové zahrady (Roji) O jejich historii už jsme si říkali. Pravděpodobně nebudou mít takové uplatnění jako ostatní typy zahrad. Nicméně poučná pro nás zůstává např. technika pokládání šlapáků, nádrží na vodu apod. Čajové zahrady nevznikly k čistě vizuálnímu uspokojení, ale spíše měly za úkol připravit člověka k čajovému obřadu, povznést ho nad vše okolo (obr. 16). Zenové zahrady (kare-san-sui) Jsou to suché nebo polosuché zahrady u buddhistických chrámů, které znázorňují abstraktní scény hor a vod vytvořené pomocí kamenů a písku nebo štěrkopísku. Jsou to zahrady, které mají hluboký vnitřní náboj a jsou vhodné k meditaci (např. obr. 1, 2, 58 bar. př.). Parkové zahrady Parky začaly vznikat v období Edo jako krajinářské parky nebo parky určené pro procházky u sídel bohatých aristokratů. Byly inspirované širokými otevřenými prostory, ve kterých byly vybudované, ale ovlivnily je i čajové zahrady. Byly inspirované hravostí, vzděláním či touhou po něčem novém, luxusním. Začínají často čajovnou, jsou v nich zakomponovány tyto prvky: jezero, lesíky, cestičky, která nás vedou zahradou za různými novými scenériemi, do různých zákoutí i otevřených ploch, popř. posezení. Využívá se scenérií a okolí (např. hradu v průhledu), také se napodobují známé scenérie jako např. hora Fuji apod. (obr. 5 až 8 bar. př. a další).
8.3
Vypracování návrhu zahrady
Zajímavostí je, že u nás všeobecně rozšířená praxe — nejprve se nakreslí plán zahrady a posléze se podle něj zahrada buduje — v Japonsku až donedávna neplatil. Zahrada byla nastíněna jen v perokresbě, ale ve většině případů se zahrada tvořila až na místě a během výsadeb. Jistě byl „projekt“ vytvořen již v hlavě mistra zahradníka — rozměry a velikost jezírka, uskupení a umístění kamenů, ale tohle všechno se dalo změnit během budování. Nejprve se ale všechny materiály musely dovézt a vybrat vhodné jak kameny, tak např. rostliny. Vybíraly se pro svůj tvar, velikost, zahnutí kmene, kvetení apod. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180093
Návrhy zahrad
Obr. 16 Čajová zahrada
Dříve se kameny vozily přímo z přírody a jejich tvar se dal pouze předpokládat. Dnes si kameny vybíráme a nakupujeme spíše u nějakého dodavatele. Zahradník nejprve shromáždil všechny rozličné prvky a potom je vkládal do plánu na své místo po jednom tak, aby se postupně vytvořil harmonický celek. Není ale ojedinělé, že pro různé rostliny či kameny našel v průběhu prací jiné místo. Každopádně platilo a platí, že každý materiál bude jedinečným vzorkem a každý bude mít svou osobitou charakteristiku. Tvorbu zahrad v Japonsku asi nejlépe vystihuje fakt, že japonská zahrada se tvoří spíše od „detailů“ k dalším prvkům než od „projektu“ k detailům. 101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180093