98
průvodce sociologií
mají, se nacházejí na naší planetě, která je konečná. Toto soupeření se týká jak jednotlivých osob, které se musí nějak podělit o peníze, sexuální partnery atd., tak i institucí a organizací. Vždy dochází k tomu, že někdo má více než někdo druhý. Jsou bohatí lidé, stejně jako jsou bohaté státy. Navíc kdo má, tomu bude přidáno. V sociologii existuje pojem zvaný efekt svatého Matouše. Pochází od R. K. Mertona. Merton ho původně vztahoval na oblast vědy, kde za určitý vědecký výkon získá již uznávaný vědec větší uznání než méně uznávaný. Výraz vychází z biblického výroku: „Neboť ten, kdo má, tomu bude přidáno, neboť má plnost; kdo ale nemá, tomu bude odebráno i to, co má.” (Mt 13, 12) V obecnějším významu jde pak o zákonitost, podle které dostanou více ti, kdo už něco mají. Např. děti, které mají lepší předpoklady z rodiny, si odnášejí více ze školní výuky. Nebo ten, kdo má peníze či moc, je na dobré cestě domoci se ještě více peněz a ještě více moci. Wikipedia uvádí tento příklad aplikace teorie konfliktu: „Před přijetím 19 dodatku k Ústavě USA neměly ženy volební právo. Není tedy žádným překvapením, že muži zastávali všechny pozice v americké vládě. Muži držící ve Spojených státech mocenské pozice měli také možnost udržet si svou moc, protože řídili legislativní proces, který by mohl ženám volební právo přiřknout. Tento scénář ukazuje, jak konflikt a nerovnost mohou být integrovány do společenských struktur – muži zastávali mocenské pozice a mnoho z nich mělo motivaci si ji stálým odpíráním volebního práva ženám udržet. Přijetí 19 dodatku můžeme vysvětlit za použití teorie konfliktu, ve kterém se spojily mocné síly (sufražetky) aby dosáhly změny.“ (http://en.wikibooks.org/wiki/Introduction_to_Sociology/ Sociological_Theory#Conflict_Theory, 18. 10. 2007) Teorie konfliktu upozorňuje na problémy, které má v sobě strukturální funkcionalismus. Ten se domnívá, že společnost směřuje k rovnováze, stabilitě. Konfliktualisté soudí, že ve společnosti neustále probíhá spor o zdroje. Pokouší se tak vysvětlit sociální změnu. (Proč se tedy vůbec ve společnosti něco mění, když společnost údajně směřuje k rovnováze?)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180061
socializace
99
Podle teorie konfliktu je ve společnosti primární soupeření. Jakmile někdo dosáhne nějakého statku nebo postavení, snaží se, aby si ho udržel. Proto dochází ke konfliktům a ty bývají mnohdy spíše revoluční než evoluční, dochází k nim náhle. K otcům teorie konfliktu patří Karl Marx, Ludwig Gumplovicz, Vilfredo Pareto, Georg Simmel. Symbolický interakcionismus Symbolický interakcionismus je sociologicko-psychologický přístup vytvořený na základě psychologického zkoumání provedeného badateli J. Deweyem, G. H. Meadem a Ch. H. Cooleyem. Jejich přínosem bylo vytvoření teorie, že mysl a osobnost (self) nejsou součástí vnitřní výbavy lidského organismu, ale vyrůstají ze zkušenosti a jsou konstruovány během sociálního procesu. Děje se tak mezi jedinci v důvěrné, osobní komunikaci. Objektivní svět není podle symbolického interakcionismu pro lidi ještě žádnou realitou, význam mají pouze subjektivně definované objekty. Společnost je lidským výtvorem. „Pojem symbolická interakce se vztahuje na zvláštní a zřetelný způsob interakce, jak se vyskytuje mezi lidskými bytostmi. Ta zvláštnost spočívá v tom, že lidé vzájemně interpretují či ‚definují‘ své akce, místo aby na sebe jen reagovali. Jejich ‚odpověď‘ nevychází přímo z akcí druhého, ale je dána významem, který lidé těmto akcím přikládají. Lidská interakce je tak zprostředkována užitím symbolů, interpretací nebo určením významů každé příslušné akce. Toto zprostředkování je ekvivalentem toho, když v případě lidského chování mezi stimul a odpověď vložíme interpretaci.“ (Blumer 1986: 78–79) Důležitou roli hraje ve vzájemné interakci zprostředkování jazykem. Člověk nežije pouze v přirozeném světě, ale vždy již v prostředí symbolicky zprostředkovaném a socializace je tak učení se symbolům a rolím. Jedinec se učí vžívat se do rolí druhých, předvídat jejich očekávání a reakce, interpretovat je a brát je v úvahu při vlastním jednání. Jak se učíme utvářet si vlastní osobnost? Tak,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180061
100
průvodce sociologií
že se učíme vidět sami sebe z perspektivy druhých. Během interakcí s významnými druhými se jedinec učí zobecňovat očekávání vlastního sociálního prostředí a brát je v úvahu jako očekávání zobecněného druhého. Jako „významné druhé“ označuje sociologie ty lidi, kteří mají silný vliv na to, jak sami sebe hodnotíme, a kteří jsou důležití pro to, jak přijímáme sociální normy. Z hlediska sociální psychologie jsou to osoby, které mají velký vliv v období primární socializace. Patří k nim rodiče, blízcí příbuzní, učitelé. Ti působí na dítě odměnami a tresty. Po šesti nebo sedmi letech už dítě umí zobecnit osobu jakéhosi „všeobecného protějšku“, „zobecněného – generalizovaného druhého“, což není nikdo z masa a kostí, ale jde o to, že už ví, co se ve společnosti považuje za dobré nebo zlé. Behaviorální paradigma Pro behaviorální paradigma je základní daností pozorovatelné chování jedinců v sociálním kontextu. Svůj název získalo z anglického slova behavior – chování. Jde o psychologický výzkumný směr, který vznikl v prvních desetiletích 20. století ve Spojených státech. Badatelé zkoumali reakce živých bytostí na podněty z okolí. Omezuje se na analýzu vnějších a pozorovatelných způsobů chování a odmítá tedy metody, které se pokoušejí porozumět cizímu duševnímu životu nebo motivacím na základě sebepozorování a introspekce. K objasnění chování se používá behaviorismus, schéma podnět–reakce (stimulus–response). Pojmy jako vědomí, myšlení, cítění nemají v tomto směru místo, protože duševními schopnostmi, zážitky, idejemi a úmysly se chce zabývat pouze v souvislostech podnět–reakce. Metodologicky se proto soustřeďuje na pokusy se zvířaty a pozorování toho, jak úspěšně nebo neúspěšně reagují na problémy dané prostředím a zkoumá procesy přizpůsobování se. Od dob zakladatele Johna B. Watsona (1878–1958) došli další pokračovatelé k poznatku, že k objasnění chování v určité situaci musíme zahrnout i tzv. intervenující proměnné (předchozí zkušenosti, G. H. Mead), které mohou ve stejné situaci a za stejných podnětů vyvolat rozličné zesilující účinky (B. F. Skinner). Psychologický behaviorismus předpokládá, že prakticky všechno chování je nau-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180061