jsou někde v mlze dějin, vypadá to spíše, že zde žil nějaký vyspělý národ, možná předci Egypťanů, či někdo úplně jiný. Tento neznámý lid třeba vymřel, ale před tím tito vzdělaní lidé ovlivnili kulturu Křováků i ostatních kmenů své doby, a i když byli dávno mrtví, přes tyto jiné národy dokázali ještě proniknout do náboženství a zvyků Bantuů. Tady je jejich podobnost s Egypťany, i když Egypťané sami jistě tamní kraj rovněž navštěvovali. Všechno vypadá na to, že by se mohlo jednat o kraj, z kterého přišli k Nilu a dále možná i o bájnou říši zlata Punt. Mohlo by to tak být, ale s Puntem jsme asi i tady na špatné adrese. Opravdu? Zlato tu je, vonné dřeviny, paviáni. Punt měl podle všeho ležet v Africe a hezky daleko od Egypta, což Zimbabwe splňuje. Na několik a před chozích ilustrac ích jsou znázor ně ni Existence mocné a bohaté říše Punt je pt ačí mu ži na kř ováck ých sk aln ích i mnohokrát dokladována v egyptských nám albách pisech. Tak třeba už faraón šesté dynastie Pjopej II. (Pepi II.) – 2370 až 2280 př. nl. ve svém dopise vojenskému náčelníkovi Harkufovi psal: „... Náš majestát si přeje tohoto trpaslíka spatřit více než poklady Sinaje a Puntu...” Faraónovi bylo osm let a oním trpaslíkem byl Harufovou výpravou ukořistěný Pygmej – tato výprava dosáhla až za první nilské peřeje. Obsah dopisu známe díky veliteli výpravy Harufovi, který si ho nechal vytesat na stěny své hrobky. Kdoví proč? Aby se pochlubil? Jistě měl nějaký důvod, my jsme se takhle dozvěděli, že dítě na trůně faraóna chtělo jistě uvést na svou dobu to nej nej, aby zdůraznilo, jak moc chce toho trpaslíka. Ano je to dětským zvykem přirovnávat ...chtěl bych tuhle hračku víc, než..., nedám to ani za celou cukrárnu... Takže už v třetím tisíciletí př. n. l. byl Sinaj a Punt synonymem bohatství a jedinečnosti. Alespoň v Egyptě. Když dítě uvedlo zrovna tato dvě jména, znamená to, že třeba Punt ležel blízko Sinaje? A nebo naopak, byla si tato dvě místa vzdálená? Dítě řekne: „víc než to...” a aby zdůraznilo své přání, dodá: „... a i víc než tohle”. Tím druhým příkladem se snaží co nejvíc umocnit svoje přání, není tedy logičtější, že bude volit místo spíše ještě více ceněné, ale třeba i hodně vzdálené od toho prvního? Faraóni Sahure (2458–2446 př. n. l.) a Mentuhotep III. (2004–1992 př. n. nl.), rovněž organizovali výpravy do této země. Další doklad o obchodním styku pochází ze zádušního chrámu Dér al-Bahrí, který dala postavit faraónka Hatšepsut (cca 1479–1458 př. n. l.). Zde je na stěnách zachycena její výprava do země Punt.
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180053
Na egyptském malířství i přes jeho výrazovou plošnost je cenná pravdivost zachycovaného, i dnes tak můžeme jasně určit zobrazované druhy zvířat a rostlin. To platí pro všechna období faraónské říše. Můžeme tedy předpokládat, že malby z Hatšepsutina zádušního chrámu zobrazující zemi Punt budou pravdivé. Na obrázku jsou nakresleny zvláštní palmovité stromy a hlavně chýše na kůlech. Do Afriky se asi nepodívám, ale z dostupných materiálů jsem podobně stavěná obydlí nikde v Africe nenalezla. Jeden jediný obrázek a říše Punt putuje někam do neznáma. Že by přece jen Punt a Ofir byly dva názvy pro jeden stát? Domky na kůlech, žádná vzácnost v Asii nebo u venezuelských Indiánů, také v Tichomoří; stavěly se i v starověké Evropě. Kam se vydat hledat? Pokud není Zimbabwe Punt a Punt není možno ztotožnit s Ofirem, opusťme Zimbabwe a vraťme se zpátky k pátrání po Ofiru. Pan Leo Frobenius vymyslel teorii, která je dalším kamínkem k vysvětlení Ofiru a možná i chýší na kůlech v říši zvané Punt.
Hypotéza pana Lea o eritrejské kulturní oblasti Leo Frobenius byl soudě podle knihy Eritrea opravdu vice inteligentní člověk, který se zřejmě nebál o svoji vědeckou židli, a tak na světlo, totiž na papír, vytiskl svoje myšlenky. Ano i tento „muž intuice“, jak byl nazýván, si všiml různých shod u národů z různých oblastí. Hned mu bylo jasné, že takové náhody a zázrak by jedno bylo. Ne, nikoliv žádná náhoda, ale jeden kulturní okruh! Eritrea. Patří sem pobřeží Indického oceánu (drávidská kultura), stará Babylónie, Afrika (Egypt), stará Núbie (Kaff u) až do oblasti Ugandy a Unyora. Páter Schebesta do této oblasti zahrnul Zimbabwe i Polynésii a světe div se, všechny tyto souvislosti jsou potvrzeny archeologickými vykopávkami. Ovšem odkud přišla tato kulturní vlna a jakým směrem se šířila, o to se vědci přou. Pro nás je důležité, že všechny tyto oblasti spolu měly prokazatelně kontakt. Bylo by to i vysvětlení, kde se vzaly ty chýše na kůlech v zemi Puntu, pokud je totožná se Zim-
Výprava do země Punt – zobrazení z chrámu Dér al-Bahrí
– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180053
babwe. A kde hledat počátky eritrejské kulturní oblasti? Tam, kde počátky Sumeru? Tato kulturní oblast je mnohem širší, což nám potvrzuje i země Ofir, pokračujme tedy v úvahách o ní. Ve výčtu všeho zboží, které Chíramovy lodi dovezly, figurují mimo zlata a drahých kamenů i almugímové dřevo, opice a pávi. Páv je pták pocházející odněkud ze středního východu s velkým výskytem v Indii – a máme tady další Ofir. Je jím Indie? Jako vždy má tato teorie (není založena na pávu, musím přiznat, že mě to jen tak logicky napadlo) své příznivce. A vypadá to nadějně. Pávi tady jsou, opice, slonovina, drahé kamení, dřevo almugímové... Počkat. Co to vlastně je almugímové dřevo? Určitě je vzácné, to jistě. Ve Starém zákoně se píše: „Lodí také Chíramova, kteráž přivážela zlato z Ofir, přivezla z Ofir dříví almugim velmi mnoho i kamenní drahého. I nadělal král z toho dříví almugim zábradel k domu Hospodinovu, i k domu královu, též harf a louten zpěvákům, aniž jest kdy přivezeno takového množství dříví almugim, ani vidno do dnešního dne...“ Muselo to tedy být dřevo vzácné – vhodné na vyřezávané zábradlí i na harfy a loutny. Mohlo by to být dřevo červené – santálové, mahagonové anebo ebenové. A ta všechna mohly fénické lodě skutečně z Indie dovést. Jenomže amulgim je podle všeho označení pro Coral Trees, čili latinsky Erythrina Caff ra (zarděnice) – a jsme doma, jedná se o takzvaný „kafrový strom“ a roste ve všech tropických oblastech od východní Afriky až k Pacifiku – i v Indii. Samozřejmě na různém území rostou různé druhy. A dostáváme se k poslední položce v seznamu zboží, a to k té nejdůležitější – zlatu. Mohli Féničané z Indie dovážet tolik tun zlata? Odpověď zní: Nemohli! Tato říše samotná měla spíš zájem o dovoz, vždyť její spotřeba žlutého kovu byla rovněž fantastická. Tak nám padla i Indie, co se tedy poohlédnout trochu dál. V knize bratrů Schreiberů Zaniklá města čteme: „Jednou se vyskytla domněnka, není-li biblickým Ofirem myšleno dnešní Peru – ale to je vyloučeno: tak daleko se v desátém století nepustilo žádné obchodní loďstvo...“ S těmito řádky nemohu na sto procent souhlasit ani nesouhlasit. Existují rozhodně zajímavá fakta o dávném lodním spojení „starého a nového světa“. Jenomže, když se opět podíváte na mapu, kdo by v té době pravidelně jezdil pro zlato takovou dálku. A ty opice, pávi... Pokud zlato skutečně dováželi z Peru, kolik lodí by asi doplulo. Přitom o ztrátách lodí mýty ani egyptské anály nic nehovoří. A co náklad dřeva a opic? Což o to, dřeva i vzácného je v Peru ještě teď dost, nějaké opice také, ale páva by tady tehdy těžko odchytili. Navíc je v Peru i hodně mědi a Chíram by ji tedy od Šalomouna asi nechtěl. Musíme si přiznat, že Peru se prostě jako Ofir ani Punt nehodí. Máme ještě jednoho kandidáta.
– 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180053