PÍSKOMILOVÉ A JEJICH CHOV
Pískomil mongolský – „white band slate“
skupině se většinou rozmnožuje pouze dominantní, obvykle rodičovský pár, mladé samice se zúčastňují rozmnožování až po ztrátě fertility staré samice. Omezujícím faktorem je také velikost chovného prostoru, po dosažení určité „hustoty populace“ se pískomilové přestávají množit a může docházet i k šarvátkám. Proto jsou pro takovýto způsob chovu vhodná pouze dostatečně velká terária. Za svůj život nemívá samice více než 6 vrhů, odchová tedy obvykle okolo 30 mláďat. Pískomil mongolský se vyskytuje především v Mongolsku, ale najdeme ho též v Zabajkalí a Tuvinské oblasti Ruska i v severní a severovýchodní Číně. Obývá většinou pelyňkové stepi a polopouště. V Rusku je tento druh nejhojnější na písčitých stepích nebo v porostech kulturních rostlin. Často se usazuje také na železničních náspech nebo i na skládkách a smetištích v blízkosti lidských osad. Vyhrabává si poměrně složité nory se 4 až 8
Pískomil mongolský – „ruby eyed white“ (REW)
Mapa rozšíření pískomila mongolského
východy, hnízdními komorami, zásobárnami a mnoha slepými chodbami. Jejich hloubka se pohybuje od 40 do 120 cm. Kromě těchto složitých staveb si buduje i nory jednodušší, které mu slouží jako přechodné úkryty při nebezpečí. Celková délka hnízdních nor se obvykle pohybuje mezi 6–8 m. Pískomilové jsou velice dobře přizpůsobeni pro život v extrémních podmínkách, jaké v jejich domovině panují. V létě, kdy se povrch půdy rozpaluje až na 60 °C, vycházejí za potravou jen v noci, zatímco na jaře a na podzim je můžeme zastihnout na povrchu prakticky v kteroukoli denní i noční hodinu. V zimě se zpravidla zdržují jen v podzemí a ven vycházejí pouze za klidných a slunečných dnů. Pobytu v pouštních podmínkách odpovídá, jak již jsme se několikrát zmínili, i jejich
Pískomil mongolský – „spotted agouti“
98
piskomilove_OK.indd 98
1/23/08 12:15:31 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180048
MALÝ „ATLAS“ PÍSKOMILŮ
hospodaření s vodou. Jejich moč je velice koncentrovaná a navíc jsou schopni získávat vodu metabolicky štěpením sacharidů obsažených v potravě. Proto ani v období, kdy jsou zcela odkázáni na potravu ze suchých semen, nemusejí pít, aniž utrpí sebemenší újmu na zdraví. Na zimu si v zásobních komorách podzemních nor shromažďují poměrně značné zásoby potravy, tvořené hlavně semeny. Během roku je však jejich jídelníček velice rozmanitý a vedle nejrůznějších semen (hlavně čimišníku, bobovitých rostlin a trav) jej tvoří zelené i podzemní části rostlin, hmyz a jeho larvy, různí jiní bezobratlí živočichové i drobní obratlovci. Nevyhýbají se ani příležitostnému ohryzávání kostí nebo mršin uhynulých zvířat a v případech přemnožení dochází docela běžně i ke kanibalismu. Velice často ohlodávají také větve nebo i kmeny dřevin, v zemědělských oblastech mohou způsobit značné ško-
dy na hospodářských rostlinách. Jsou rovněž významným rezervoárem infekčních chorob, kupříkladu pasteurelózy, vztekliny nebo tyfu. Není proto divu, že v osídlených oblastech se jejich činnost dosti často střetává se zájmy člověka a pískomilové jsou tu intenzivně hubeni, zpravidla zaplynováním nor či jinými chemickými prostředky. Naštěstí je značná část jejich areálu pro člověka tak nehostinná, že se tu trvale neusazuje, takže pískomilům mongolským zatím žádné bezprostřední nebezpečí vyhubení nehrozí. Mezi jeho nepřátele patří zejména draví ptáci, ale sužují ho i četní paraziti, kupříkladu blechy Nosopsyllus laeviceps kuzenkovi, Citellophilus tesquorum mongolicus či Neopsylla bidentatiformis. K největšímu „zablešení“ hnízd dochází od března do dubna, tedy v období, kdy začíná doba jejich rozmnožování. V přírodních podmínkách se pískomil mongolský
Tabulka 1: Dominantní a recesivní geny pro barvy A, C a E určují rozložení barev, G a P řídí vždy produkci určitého pigmentu účinek na
dominantní gen
recesivní gen
černý pigment (eumelanin)
P
černé oči, tmavá srst
p
červené nebo světle červené oči, světlejší srst
žlutý až červený pigment (feomelanin)
G
rezavé zbarvení
g
rezavé zbarvení přechází do bílého
rozložení barev a intenzitu
A
agouti zbarvení (melírovaný hřbet, bílé břicho)
a
ztmavení a sjednocení barev
ch
oči ztrácejí pigmentaci, která mizí i na těle směrem od hlavy, na ocase zůstávají nejzřetelnější zbytky pigmentu
cb
„Colourpoint“– rozložení barev je jako u ch, ale zesvětlení je slabší
e
potlačení černého zbarvení (vystupují rezavé tóny)
ef
stejně jako u e, během dospívání ale rezavá barva vybledává
sp
žádné skvrny
intenzita barev a jejich rozložení
C
účinek na poměr černého a rezavého zbarvení
E
skvrnitost
Sp
úplné vymizení pigmentů
normální zbarvení
bílé skvrny
99
piskomilove_OK.indd 99
1/23/08 12:15:37 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180048
PÍSKOMILOVÉ A JEJICH CHOV
Pískomil mongolský – „Siamese“
Pískomil mongolský – „dark tailed white“ (DTW)
rozmnožuje od března do září a samice mívají za tuto dobu obvykle 3–4 vrhy. Samice narozené na jaře se mohou zapojit do rozmnožování ještě v témže roce. Pískomil mongolský je v přírodě zbarven svrchu šedohnědě až rudohnědě, na srsti je patrné poměrně výrazné melírování. Spodní část těla je šedobílá. Ocas je zbarven přibližně stejně jako tělo a na konci má nápadnou štětičku z prodloužených tmavých chloupků. Chodidla má pískomil mongolský zcela porostlá srstí a drápy šedavě hnědé. Zejména posledními třemi znaky se nápadně odlišuje od jinak dosti podobného pískomila rudoocasého, se kterým bývá někdy zaměňován. Ten má ocas u kořene a v první polovině živě rezavý, chodidla osrstěná bílými chloupky mají pod patou lysinu a jeho drápy jsou uhlově černé. Popsané přírodní zbarvení označují chovatelé většinou jako „agou-
ti“ (zůstaneme zde u anglického názvosloví, protože jeho české překlady poněkud odporují duchu českého jazyka). Za dobu chovu pískomila mongolského v lidské péči vznikla spontánně i záměrným křížením a výběrem celá řada barevných mutací, jejichž třídění je v poslední době již poněkud nepřehledné. Pokusíme se zde podat alespoň stručný přehled barevných rázů tak, jak je většinou rozlišují angličtí a holandští chovatelé, kteří v tomto oboru dospěli nejdále. Podotýkáme ovšem, že osobně pokládáme honbu za novými a novými barevnými varietami tak trochu za „chovatelskou filatelii“, která ne zcela postihuje podstatu toho, proč by měl člověk zvířata v zajetí chovat. Na druhé straně však musíme spravedlivě přiznat, že právě tyto možnosti přitahují k chovu pískomilů množství nových zájemců a rozšiřují i naše znalosti o genetice drobných hlodavců.
Pískomil mongolský – „lilac“
Pískomil mongolský – „spotted lilac“
100
piskomilove_OK.indd 100
1/23/08 12:15:37 AM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180048