Kombinovaná mozaiková a desková dlažba s využitím granitoidů.
Patníky a sloupky Zabýváme-li se jednoduchými kamenickými výrobky, nemůžeme opomenout ani patníky a sloupky. Někdy však nejde o tak jednoduchá dílka, nýbrž naopak o náročné profilované práce, jako jsou barokní nebo i současné dekorativní patníky. Dnes nás sotva napadne, že termín patník souvisí s patou. Původní jeho funkce totiž byla čistě účelová: patníky se umísťovaly do paty bran nebo na nároží budov, aby hrany neotloukaly projíždějící povozy. Této „nevděčné“ funkci odpovídal i materiál, vcelku libovolný a co možná nejlevnější, splňující pouze podmínky požadované velikosti, tvaru a odolnosti. Tak se ve venkovském stavitelství nebo ve středověkých a novověkých městech uplatnily různé zbytky z kamenických dílen, nebo dokonce přebytečné architektonické články, vybourané odjinud. Krásný příklad najdeme u kostela sv. Jiljí v Praze na Starém Městě, kde byla jako patník využita mj. bohatě profilovaná diabasová hlavice, původně podle všeho z gotické klenby.
Až někdy v baroku se tvar patníku ustálil na známý kužel, obvykle opracovaný jen ze tří stran a zasazený do rohového zdiva. Tím zároveň vstoupil do oblasti pokročilejšího kamenického zpracování. To, co jsme zvyklí považovat za patníky u silnic, jsou spíše sloupky. Ani na ně se dlouho nekladly téměř žádné požadavky kromě odolnosti – ale ani ta nebyla podmínkou. Pokud šlo o kameny splňující signalizační funkci – tedy o obdobu dnešních dopravních značek – nebyl materiál vůbec důležitý; zhotovovaly se například z měkkého pískovce. Šlo o milníky, rozcestníky nebo například o brzdné kameny, avizující před příkřejšími svahy vozatajům, kdy mají začít brzdit. Až pro signalizační sloupky u železnic začal být materiál vybírán pečlivěji. Ale jako „patníky“, tedy sloupky svodidel u silnic, se ještě na počátku 20. století využívaly neupravené kopáky, velmi hrubě přitesané kvádry, někde jen vylomené kameny. Dodnes můžeme například na Kar-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180026
Kuriózní využití gotického architektonického článku jako patníku.
Současné „patníky“, přesněji kamenné sloupky, mívají v první řadě
Nároží kostela sv. Jiljí na Starém Městě v Praze.
dekorativní význam. Tento pískovcový byl zdokumentován ještě před výstupem z kamenosochařského ateliéru.
lovarsku najít zbytky svodidel a zábradlí ze zcela neupravených, pouze lomařsky oddělených žulových sloupků s hojnými stopami po klínování. Přesným protikladem jsou pískovcové patníky a sloupky ve městech a u zámků, ať už barokní nebo z 19. století, jejichž funkce obvykle spočívala v oddělení příjezdové cesty kočárů od ostatní plochy. V nové době na ně navázaly sloupky s čistě dekorativní funkcí. Tady již musíme mluvit o sochařském pojetí. Máme-li tedy množinu patníků a sloupků jednoznačně zařadit buď do hrubé, nebo do ušlechtilé kamenické výroby, jsme opět v rozpacích. Stavět ostré hranice je téměř vždy pošetilé.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180026
10 0
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180026