Proto se mě ptal na tu zradu. A potom se zvedl a snažil se to ze sebe setřást. Řekl mi, že by ode mě něco potřeboval.“ „Neměl jsi náhodou odpočívat?“ „Rozmyslel si to. Řekl mi, že tě mám okamžitě přivést do Foxtonu.“ Srdce mi poskočilo – Phoenix za mnou přišel, aby si mě odtud odvedl. Připravila jsem se k odchodu. Musela jsem ale ještě chvíli počkat. Phoenix mi totiž neřekl všechno. „Jenomže Hunter neřekl: ‚Přiveď Darinu.‘ On řekl: ‚Přiveď Marii.‘“ Zalapala jsem po dechu. Proč mě to přeřeknutí roztřáslo a proč mi přeběhl po zádech mráz? „Summer říkala, že vypadáš jako Marie, vzpomínáš?“ Phoenix mě vzal za ruku a vedl k oknu. „Viděla tu starou fotku.“ „Přestaň. Mám z toho v hlavě zmatek. Každopádně jsi pochopil, co po tobě chce, a tak jsi tady – abys mě k němu odvedl. Řekl ti proč?“ „Kvůli Arizoně,“ vysvětloval Phoenix. „Je toho víc, co neřekla. Hunter zjistil, že nám toho hodně tají.“ Nebyla jsem tak překvapená, jak si Phoenix myslel. Takže Hunter a Krásní mrtví už vědí, co jsem já cítila celou dobu – že Arizona z nějakých důvodů skrývá důležité informace. Jinými slovy je jednou z nich, ale nemohou jí vždycky věřit. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179968
„Tak teď to víš,“ řekla jsem Phoenixovi, který se chystal mě odhmotnit. „A já teď už nepovedu osamělou bitvu – Hunter ji přinutí, aby řekla pravdu. Je to tak?“ „To netuším. Je to něco novýho,“ připustil. „Takže, Darino. Hunter tě potřebuje dřív, než bysme nasedli do tvýho auta a vyjeli, takže to provedeme způsobem Krásných mrtvých.“ „Jsem připravená!“ Tohle bylo taky nové – cestovat prostorem jako oni. Byla jsem nadšená, že to zažiju. „Nebude to bolet,“ slíbil mi. „Jenom nezapomeň – nesmíš se mě pustit.“ Přikývla jsem, vzrušená z tlučení křídel, která se na nás snesla, až se vzedmuly záclony. Zvedl se vítr a vy táhl je ven z okna. Phoenix se postavil přede mě a vzal mě za obě ruce. „Zavři oči,“ řekl mi tiše, „a neotvírej je, dokud ti neřeknu.“ Poslechla jsem ho. Trochu jsem znervózněla, křídla začala tlouct hlasitěji a jejich síla byla strašlivější. „Držím se pevně,“ ujistila jsem ho. Taky mě vystrašilo, co se mi začalo mihotat na vnitřní straně víček, šikmé čárky a šipky, oranžové a fialové. „Jak dlouho to bude trvat?“ Phoenix mi neodpověděl. Pevně mě držel, mezi křídly a podivnými útvary, ruce měl studené, ale pevné. Opřel se do nás silný vítr, studený jako smrt, zamotala se mi hlava a někam mě to unášelo, jako by se mi v lebce uvol99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179968
nil mozek, byla jsem naprosto dezorientovaná. A potom ke mně proniklo i přes zavřená víčka bílé světlo. „Tak, otevři oči,“ řekl mi konečně Phoenix. Byli jsme ve stodole pod foxtonským hřebenem. Byla tam tma, žádné petrolejové lampy tam nesvítily, jen slabý měsíční svit dopadal na podlahu. „To je šílený!“ držela jsem Phoenixe za ruce, dokud jsem nestála pevně. Rozhlédla jsem se. „Kde jsou všichni?“ Vyšli jsme ven, byla tam neproniknutelná tma. V domě se svítilo, vydali jsme se tam. „Ahoj.“ Iceman zaslechl naše kroky a otevřel nám dveře. Usmál se na mě. „Jsi v pořádku, Darino?“ „To bylo tak zvláštní,“ řekla jsem mu. „Ale jo, jsem v pohodě.“ Phoenix vešel do domu přede mnou. „Kde je Arizona?“ zeptal se. „Pryč.“ „Kde pryč?“ Icemanova odpověď mě vyděsila. Myslela jsem si, že nakonec Huntera svým přístupem tak naštvala, že ji poslal z odvrácené strany navždy pryč. „To nikdo neví. Ale Hunter je s ní. Říkal, že na něho máte vy dva počkat.“ „Jak dlouho bude pryč?“ Phoenix mi řekl, že musím do Foxtonu co nejrychleji, proto zvolil tu magickou cestu. A teď se zdálo, že se přihodilo něco důležitějšího. „Tak dlouho, jak bude potřeba.“ Iceman si povzdechl 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179968