Skip to main content

Cesta ohněm a jiné povídky (Ukázka, strana 99)

Page 1

98    Váno č n í m r áz

„Šťastné a veselé Vánoce.“ Tak veselé zatím moc nejsou a dvakrát šťastné asi taky nebudou, pomyslel jsem si, když jsem usedal na dřevěnou lavici v čekárně. Co teď? Situace se mi začínala vymykat z rukou. Že si letošní Vánoce neužiji, s tím jsem se smířil hned, jak mě v dispečinku vypsali na spoj vyjíždějící z Prahy do Kodaně na první vánoční svátek v jedenáct hodin večer. V práci jsem se musel hlásit už po obědě. Příprava měla být delší, protože hned po návratu z Dánska jsem měl řídit další vlakovou soupravu, tentokrát směřující z Prahy do Madridu. Řídit nejrychlejší vlakové soupravy byla sice prestižní a atraktivní práce, ale druhou stranou mince byla nutnost stoprocentně podřídit soukromý život potřebám vlakových spojů. Jen ten, kdo byl ochoten ze dne na den zrušit plánované volno a prakticky kdykoliv se na zavolání dostavit se vším potřebným na stanici, získal privilegium v podobě řízení těch nejrychlejších a nejdůležitějších vlaků. Jakmile jsem si tedy počátkem prosince přečetl rozpis služeb, hned jsem tušil, že z letošních Vánoc nebude nic. Ze zkušenosti jsem věděl, že je lepší se co nejdřív vzdát všech nadějí, protože pak člověk alespoň není zklamaný, když musí z operativních důvodů přijít do práce o půl dne dřív. Naši stejně letos žádné velké Vánoce nepořádali. Maminka dostala na dvaadvacátého prosince termín dlouho

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179959


Vá no č n í m r á z   99

plánované operace a táta, aby toho nebylo málo, upadl týden před Vánoci na náledí a zlomil si nohu v krčku. Operaci už měl sice za sebou, ale stejně si měl poležet v nemocnici nejméně do Nového roku. Takže jsem měl na Štědrý den volno. Dopoledne jsem oba staroušky navštívil na chirurgii a teď jsem si chtěl zajet vlakem domů pro věci. Bydleli jsme s rodiči v malém městečku, asi patnáct kilometrů od okresního města, v jehož nemocnici se teď léčili. Teoreticky by se to dalo po silnici dojít i pěšky, kdyby cesta nevedla přes vysočinu – klimatický zlom, kde docházelo v zimě k častým dopravním kalamitám. Průsmyk, kterým vedla silnice i železniční trať, byl často zasypán sněhovými přívaly a cesta byla prakticky každý rok několikrát neprůjezdná. Letos to vyšlo na Štědrý den. Nejel ani autobus, ani vlak. Cesty zavřela sněhová vichřice. Potřeboval jsem si doma vzít jen čisté prádlo a nějaké osobní věci a chtěl jsem tam přespat, abych se pak na první svátek vánoční dopoledne mohl vydat do Prahy. Teď byla ale cesta odříznuta a já nutně potřeboval čistou uniformu, která visela doma ve skříni. Jak jsem se ale právě dozvěděl, domů se vzhledem ke sněhovým přívalům dostanu až druhý den ráno. Přemýšlel jsem, co teď, a nakonec jsem se rozhodl, že přespím v nějakém místním hotelu a nazítří se vydám

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179959


100    Váno č n í m r á z

prvním ranním vlakem domů. Představa, že strávím letošní Štědrý den v neosobním hotelovém prostředí a budu poslouchat koledy z rádia, se mi ani trochu nezamlouvala. Ale nedalo se nic dělat. Bylo čtyřiadvacátého prosince, dvě hodiny odpoledne, neměl jsem kam spěchat. Rozhodl jsem se, že zajdu do kavárny v přízemí obchodního domu, stojícího přímo naproti vlakovému nádraží. Měl jsem si ale raději před nádražím zlomit nohu! Z nebe se valila sněhová záplava obrovských mokrých vloček. Než jsem přešel silnici a došel k obchodnímu centru, byl jsem bílý od hlavy až k patě a vlasy jsem měl úplně mokré. Chvatně jsem vkročil do vstupních dveří zdejšího chrámu konzumu. Aby bylo možné vyždímat ze zoufalců, kteří začínají nakupovat dárky pár hodin před nadílkou, co nejvíc peněz, bylo otevřeno až do čtyř do odpoledne. Mně to však vyhovovalo. Jak jsem chtěl být co nejdřív v teple, nedával jsem pozor a málem se srazil s někým, kdo se právě chystal projít dveřmi v opačném směru. Zvedl jsem hlavu a začal se za svou nepozornost omlouvat, když vtom se moje oči setkaly s pohledem mladé ženy, kterou jsem skoro porazil. S údivem jsem hleděl do modrých očí, které se mi zdály povědomé. „Petře,“ oslovil mě překvapeně známý hlas a stačila jen vteřinka, abych poznal svou dávnou lásku z dětských let.

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179959


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook
Cesta ohněm a jiné povídky (Ukázka, strana 99) by Kosmas-CZ - Issuu