zaměstnání, na úřad, na poštu, do obchodu přes ozvláštněné cesty k lé kaři, na schůzku s přáteli, na milostné setkání až k cestám svatebním, do porodnice a vposled na hřbitov. A ta cesta poslední v každém z nás běží svou jedinečnou rychlostí od narození ke smrti. Jsem‑li vskutku v onom závěrečném úseku i já, projeví se záhy. A jak vzpomenuto, hranice záludností už dávno není nikým strá žena, je tedy pouze na tobě, človíčku, zda si v zákrutech neurazíš hlavu, zda ti srdce nezkamení dřív, než spatříš cíl. David Kalur jel známou, vedlejší a trochu delší trasou vedoucí na Mnichov a nijak nešlapal na plyn. Přece jen kvůli nevidoucímu oku před serpentinami pro jistotu zvolňoval a pak, chtěl si onu, tolika vzpomínka mi obtíženou, cestu pořádně prožít a k tomu rychlá jízda rozhodně ne přispívá. Když vyjeli poprvé s Renatou, už jako manželé, v září roku šede sát devět do Augsburku za tetou Irmou, díky níž si mohli koupit v Tu zexu béžovou ladu, odbočili za Straubingem na dálnici. Když držel pedál plynu až u podlahy, tak se jim sice v levém pruhu dařilo vítězo slavně předjet i nějaké líně se vlekoucí mercedesy, ale z krajiny nevi děli skoro nic. Na nejbližším výjezdu autobahn opustili a raději objevovali malebná bavorská městečka i vesnice na bočních silnicích. Davida později, po Renatině smrti, mnohokrát sebetrýznivě přepa daly výčitky, že nebyl rozhodnější, že nebyl důraznější, že svou ženu ne dokázal přesvědčit, aby v západním Německu zůstali. Nepředělávala by se koupelna na Dukelských, on by neselhal, Renata by nejela pro žádné kachlíčky, byla by naživu a spolu v nějakém pěkném domku v Augsburku. Při jejich tehdejším pobytu ve Spolkové republice Německo totiž československé úřady, už normalizační husákovská garnitura, k 31. září 1969 uzavřely, do té doby ještě jakž takž průchodné, všechny přechody na Západ. Bylo nade vše zřejmé, že už se nadlouho nikam nedostanou. Pobýva li tehdy v Augsburku u Jawanskych a probírali to mezi sebou i s tetou Ir mou a strýcem Franzem horem dolem. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179958
Oba je přemlouvali, aby zůstali, v západním Německu byla tehdy hospodářská konjunktura, oproti Československu blahobyt na každém rohu, bezdětní Jawanskych měli vlastně nepoužívané celé patro ve svém domě, takže bydlení okamžitě a strýc iniciativně omrkl už i nějaké pra covní možnosti pro mladé Kalurovy. David vedle tlumočení a překladů do češtiny mohl nabídnout i ruštinu a tři roky po promoci zvládal ještě i švédštinu a Renata moh la jaksi z f leku dávat hodiny klavíru, a k tomu nemusela umět ani moc německy. Navíc v celé západní Evropě byl ještě přítomný pocit jakési viny, že před rokem ponechali Československo, v podstatě za pasivního přihlíže ní, napospas Sovětskému svazu. Emigranti z Čech stále dostávali zvláštní finanční podpory k novému životnímu startu. Jak později Marta Kalurová synovi prozradila, byla přesvědčena, že David s Renatou v Německu zůstanou, a nepovažovala to za špatné řeše ní. Kdo ví, jak by to komentoval děda Anton, kdyby ještě žil. Jenže Renata hodně váhala, její matce raději ani nevolali, ale i ona sama chtěla zpátky, říkala, Davide, přece tam jsme doma, ne tady. A když potom teta Irma, vlastně v dobrém úmyslu, vyhrkla: – A na víc, Davide, vy to budete mít jednoduché, necháš si poslat svůj rodný list, doložíš, že jsi po jednom z rodičů Němec, a hned dostanete německé ob čanství, samozřejmě i Renatka jako tvá manželka. David jenom zakroutil hlavou, ale zároveň už seděl před dědečkem doma v Rochlici a Anton Kalur mu vypráví o svém setkání s Adolfem Hitlerem a o té kardinální, mučivé otázce, kterou vůdce položil jeho dědovi. A nyní by na ni David tak vypočítavě odpověděl. To nejde, to nemůže. Teta Irma ovšem nejspíš cosi věděla o Hitlerově tužce i o tom všem kolem. Nebo jen prostě vycítila, o čem její prasynovec uvažuje, a rázným tónem reagovala na jeho němé odmítnutí. – Prosím tě, chlapče, Anton by s tím souhlasil, určitě! Kdejaký Hurá Čech teď tady tvrdí, že má alespoň německou babičku, jen aby fofrem dostal papíry, a ty bys dělal ciráty? Přece se nevrátíte k těm lumpům zlo dějským, komunistickým! 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179958
Možná, možná kdyby si Renata přála zůstat, stal by se z Davida Kalu ra papírový Němec, z jeho manželky obdivuhodná německá paní a je jich osudy by se lehounce či klopotně rozběhly zcela jinými směry. Ale Renata chtěla zpátky a slova možná, kdyby, ty se ve strohém život ním součtu prostě nepočítají. Úkrok v čase se neopakuje. A tak se béžovou ladou vydali nazpět, teta Irma to oplakala, a Kaluro vi hned na hranicích pocítili spár těch lumpů zlodějských, když jim obrá tili auto naruby a ještě následovala osobní prohlídka, takhle, holoubci, končí závan svobody. Za Straubingem minul David Kalur další odbočku na dálnici a asi po deseti kilometrech jízdy dorazil ke své tradiční odpočívce na okraji mos tu přes Dunaj. Zastavili tam tehdy i s Renatou, pohled na veletok rozlitý v klikatých meandrech s tmavomodrou, líně tekoucí vodou oproti mostu dunícímu nepřetržitě od svištících aut vzbuzoval vědomí čehosi setrvalého, věčné ho, mohutné přesouvání nezávislé na člověku. I tentokrát se David naklonil přes kovové zábradlí a pohnutě chvíli sledoval poklidný pohyb Dunaje. Pak se usadil na jednu z čistých dřevě ných laviček a zapálil si cigaretu. Na odpočívce stálo už jen jedno další auto, nízké, sportovní kupé Mercedes. Skoro současně, jak zaplanul Davidův zapalovač, dvířka u stří břitého vozu se otevřela, ladně zakomíhaly obnažené ženské nohy a vzá pětí se vynořila řidička v krátké tmavé sukni a svítivě bílé halence. Poněkud překvapený David Kalur zíral, že ona žena středního věku s ohonem prudce zrzavých vlasů míří rovnou k němu. A úplně zkoprněl, když ho česky, příjemně znělým hlasem oslovila: – Promiňte, normálně to nedělám, ale vidím auto s českou značkou, tak jsem si řekla, poprosím krajana. Došly mi cigarety a další benzinka je odtud daleko. Nevěnoval byste mi jednu? S pochopením přikývl, nabídl jí cigaretu z otevřené krabičky, připálil, a když si spolu sedli zpátky na lavičku, optal se, co ona v autě s německou značkou, jak dlouho tu žije? 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179958