98
nezbedná létající veverka. Naježily se jí chocholky na uších a uličnicky zamrkala. Sonna ji vzala něžně do náruče a políbila ji na malý čumáček. Poletucha jí vlezla na hlavu a šibalsky zašilhala. Éterická dívka prohlásila: „To hravě zvládneme, žádný problém.“ Buena nedůvěřivě pokývala hlavou a nabádala: „Nezapomeň, musí mu být právě patnáct, jako bylo Vecchiovi, když zemřel Ladon! Nemáme moc času, když to neuhlídáme a den jeho narození uběhne, tak se o půlnoci vrátí Dragon.“ Sonna se zalekla, náhle si uvědomila tíhu odpovědnosti a pro jistotu se zeptala: „Co když mě lidé nebudou poslouchat? Vždy jsem pro ně jenom pouhý sen, fantazie, iluze. Kdo mi uvěří? Je to zcela nemožné… Ráno se probudí a na sen prostě zapomenou.“ Povzdechla si a dál namítala: „Jsem zároveň služebnicí dobra i zla, stojím na hranici života a smrti, stejně jako Mors. Mé sny jsou krásné, ale zároveň i hrozné.“ Smutně pohlédla na veverku, která jí ochotně přitakala. Vládkyně dobra jí chtěla oponovat, ale vtom se venku strhla bouře, prudce se otevřelo okno a do sálu vletěl šedivý Mordoch. Za letu podal Sonně černou růži a syčivě oznámil: „Můj pán tě rád uvítá na svém hradě. Přidej se na stranu zla, nic jiného ti nezbývá. Dobro umírá… tady ztrácíš jen čas.“ „A co mě!“ dotčeně vykřikla Amora. Sonna přivoněla k růži, významně pohlédla na Amoru, pak na Buenu a nakonec na Bia. „Voní po pomstě a smrti… Ale zbývá! Můžeš svému pánovi vzkázat, že sice zničí dobro, ale sny nezničí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179955
Já se ho nebojím. Dokud budu živá, tak nikdy nedovolím, aby lidem vzal sny, naději a víru. Nic není nemožné.“ Mordoch se zasmál a pobaveně odpověděl: „Sen si troufá na zlo, jak opovážlivé.“ Zatleskal, baziliščíma očima přejel osazenstvo u mramorového stolu, svým temným zrakem se vpíjel do polospícího Hypnose. Ironicky se vyptával: „Ještě někdo mě chce pobavit? Bez modrého Adamasu moci, který je rozdělený na pět dílů, ztrácíte den po dni moc a sílu, stáváte se smrtelnými. Jakmile vkročíte na území Tartaru, tak zemřete. Chcete položit život za umírající Buenu, nebo se přidáte na stranu Vecchia a Dragona a ovládnete svět? Tak kdo si troufá?“ „Já,“ kurážně zvolala Buena. „Možná Dragon oslepil Morsefa, aby neviděl budoucnost, ale ta se nedá ošálit, ani věštba se nedá vymazat, co se má stát, stane se…“ „Co ti vůbec mohl říct ten nemohoucí, slepý dědek? Ta troska zemřela dřív, než jsi tam došla. Jaké je to cítit bolest a strach, sss?“ Vládkyně dobra vstala a hrdě opověděla: „Mordochu, možná nejsi tak rychlý. Sice nám byl tvůj stín neustále v patách, ale dorazil jsi bohužel pozdě. Představ si, že to ten umírající stařec stihl. Možná umírám, ale vím něco, co ani samotný Dragon neví,“ spiklenecky na něj mrkla. „Lžeš!“ Buena se sladce zasmála: „Možná, ale možná ne…“ Supící Mordoch zmizel, nebe se opět zatmělo a sjel z něho blesk. Bios se zeptal: „Skutečně víš to, co neví ani Dragon?“ „Morsef sice mluvil v hádankách, ale te mi dávají smysl. Kdysi podivná slova a věty do sebe nyní zapadají jako články řetězu.“ Usmála se a dodala: „Máme výhodu, Velký Karman je s námi, Ops se nerozpadl, jak si to vládce zla myslí. Dál budeme hrát Dragonovu hru; chce loutky, tak je bude mít.“ Pak na ně zpytavě pohlédla a vážně promluvila: „Vy víte, že mohu kdykoliv zemřít. Čeká nás tvrdý, nerovný boj. Tady jste v bezpečí, ale když se vydáte do Orkusu, zemřete. Pokud nechcete válčit na mé straně, pochopím to a propustím vás ze svých služeb. Můžete odejít a přidat se na stranu Vecchia.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179955
Vtom všichni, až na Amoru, vstali a zvolali: „Jsme s tebou v životě i smrti!“ Amora se na ně nevěřícně zadívala a uvažovala. Nakonec vstala i ona a pronesla: „Já tedy také.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179955