by se Eragon chystal udělat tu nejběžnější a nejpříhodnější věc. „Určitě to stojí za pokus a ty na to jistě máš. Přesto mě napadá, že pomoc by ti mohla přijít vhod.“ Sáhl do křoví a vytáhl veliký ranec. „Krom toho nehodlám zůstat stranou, když se tu nějaký mladík prohání s drakem,“ zakončil chraplavě. Nabízí mi opravdu pomoc, nebo je to léčka? Eragon nechtěl ani domýšlet, co by na něj mohli záhadní nepřátelé uchystat. Ale Safira Bromovi důvěřuje a mluvili spolu v myšlenkách. Když se nebojí ona… Rozhodl se prozatím svou podezíravost odložit. „Nepotřebuju pomoc,“ řekl Eragon a potom neochotně dodal, „ale můžeš jít se mnou.“ „Pak bychom měli vyrazit,“ navrhl Brom. Na chvíli jako by nevnímal. „Myslím, že tvůj drak už tě zase poslouchá.“ Safiro? zeptal se Eragon. Ano. Odolal pokušení se jí vyptávat. Sejdeme se na farmě? Ano. Takže jste se domluvili? Myslím, že ano. Přerušila spojení a prudce se vznesla do výšky. Pohlédl na Carvahall a viděl, jak lidé vybíhají z domů. „Vypadá to, že mě hledají.“ Brom zdvihl obočí. „Pravděpodobně ano. Půjdeme?“ Eragon zaváhal. „Rád bych nechal vzkaz pro Rorana. Nezdá se mi správné utéct a neříct mu proč.“ „O to už jsem se postaral,“ ujistil ho Brom. „Nechal jsem pro něj u Gertrudy dopis, ve kterém jsem vysvětlil pár věcí. Také jsem ho varoval, aby se měl na pozoru před určitým nebezpečím. Stačí to tak?“ Eragon přikývl. Obalil kůži okolo masa a vyrazil. Drželi se z dohledu, dokud nedorazili k silnici. Pak přidali do kroku, aby byli co nejrychleji daleko od Carvahallu. Eragon si odhodlaně razil cestu sněhem, až ho nohy pálily. Bezmyšlenkovitý rytmus chůze mu dovolil přemýšlet. Až dorazíme domů, nebudu s Bromem dál cestovat, dokud neodpoví i on mně na pár otázek, rozhodl se. Doufám, že mi řekne víc o Jezdcích a o těch, proti kterým bojuji.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179952
99
Když se před nimi ukázaly trosky farmy, Brom rozzlobeně svraštil čelo. Eragon se zhrozil, jak rychle příroda přetváří farmu podle svého a zahlazuje stopy po lidských výtvorech. Sníh se špínou se už nakupily uvnitř domu a zakryly tak škody způsobené útokem cizinců. Ze stodoly zůstal jen rychle mizící obdélník popela. Brom zvedl hlavu, když nad stromy zaslechl zvuk Safiřiných křídel. Objevila se za jejich zády a snesla se střemhlav k zemi, až jim málem drápy pročísla vlasy. Zavrávorali pod prudkým náporem tlakové vlny z jejích křídel. Safiře se zablýskaly šupiny, pak se otočila nad farmou a ladně přistála. Brom udělal krok vpřed se slavnostním a zároveň radostným výrazem. Oči mu zářily a na tváři se mu zatřpytila slza, sklouzla po ní a zmizela ve vousech. Dlouhou chvíli stál a ztěžka dýchal; pozoroval Safiru a ona jeho. Eragon slyšel, že si Brom něco mumlá, a přiblížil se k němu, aby slyšel. „Takže… znovu to začíná. Ale jak a kde to skončí? Zrak mám zastřený, nedokážu říct, jestli to je tragédie, nebo fraška, protože je tu z každého něco… A je to jakkoli, můj postoj se nezměnil a já…“ Dále již to nedořekl, nebo se k nim hrdě blížila Safira. Eragon prošel kolem Broma, jako by nic neslyšel, a přivítal se s ní. Něco se mezi nimi změnilo, jako by jeden druhého znali ještě důvěrněji, a přesto si stále byli cizí. Poškrábal ji na krku a dlaň ho zabrněla, když se dotkli myšlenkami. Ze Safiry vyzařovala nesmírná zvědavost. Nikdy jsem neviděla lidi, kromě tebe a Gera a ten byl navíc vážně zraněný, řekla. Viděla jsi lidi mýma očima. To je jiné. Přišla blíž a pootočila dlouhou hlavu, aby si mohla Broma prohlédnout ohromným modrým okem. Jste opravdu podivné bytosti, řekla vážně a dál na něj zírala. Brom se ani nehnul, když ho očichávala, a pak k ní natáhl ruku. Safira pomalu sklonila hlavu a do volila mu, aby ji pohladil po čele. S frknutím sebou škubla a ustoupila za Eragona. Co se děje? zeptal se jí. Neodpověděla. Brom se k němu otočil a tlumeně se zeptal: „Jak se jmenuje?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179952
„Safira.“ Bromovi po tváři přeběhl zvláštní výraz. Zarazil hůl rukojetí do země takovou silou, až mu zbělely klouby. „Ze všech jmen, která jsi mi poradil, se jí tohle líbilo jako jediné. Myslím, že se k ní hodí,“ dodal Eragon rychle. „To ano,“ řekl Brom. V jeho hlase bylo něco, co Eragon nedokázal pojmenovat. Byl to smutek, údiv, strach, závist? Nebyl si jistý. Nemuselo to být ani jedno, anebo naopak všechno dohromady. Brom zvýšil hlas: „Zdravím tě, Safiro. Je mi ctí, že tě poznávám.“ Stočil ruku do podivného posunku a poklonil se. Líbí se mi, pravila klidně Safira. Samozřejmě, že se ti líbí; každého těší lichotky. Eragon ji pohladil po rameni a odešel ke zbořeništi. Safira s Bromem ho následovali. Stařec vypadal živě a plný sil. Eragon vystoupal k domu a podlezl pod dveřmi tam, kde býval jeho pokoj. Stěží ho poznal pod hromadami roztříštěného dřeva. Po paměti hledal, kde asi byla vnitřní stěna, a našel svůj prázdný ruksak. Byl obnošený a trochu potrhaný, ale to se dalo snadno opravit. Hrabal dál a nakonec odkryl konec svého luku, který vykukoval z jelenicového pouzdra. I když kůže byla poškrábaná a odřená, měl radost, že naolejované dřevo není poškozené. Konečně nějaké štěstí. Vzal luk do ruky a zkusmo napjal tětivu. Snadno se ohnul a přitom se nelámal ani nezapraskal. Spokojeně zapátral po toulci, který našel zasypaný o kus vedle. Povolil luk a podal ho i s toulcem Bromovi, který poznamenal: „Musíš mít silné paže, když ho dokážeš natáhnout.“ Eragon poklonu mlčky přijal. Sesbíral po domě další užitečné věci a nálezy shromáždil u Broma. Byla to jen malá hromádka. „Co te?“ zeptal se Brom. Pronikavě a zvědavě ho pozoroval. Eragon odvrátil pohled. „Najdeme si nějaký úkryt.“ „Napadá tě nějaké místo?“ „Ano.“ Všechny zásoby kromě luku zabalil do pevného rance a zavázal ho. Hodil si ho přes rameno a zavelel: „Tudy.“ Namířil si to do lesa. Safiro, le za námi. Tvoje stopy by snadno našli a sledovali. Dobrá. Vznesla se za nimi.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179952