98 Pe t r Do l e ža l
se překulil a zůstal ležet asi metr ode mne. Čekal jsem, že se zvedne a opět zaútočí, ale namísto výpadu sebou jen prudce zaškubal, zavyl a vyplázl jazyk, který si v příštím okamžiku překousl. Z tlamy mu vyteklo trochu krve a převalil se na bok. Při tom pádu se napíchl na kus klacku, který pevně přimrzlý k zemi vyčníval nad sníh. Tak to byl první mrtvý na mé cestě za svobodou. Věděl jsem, že za zabití mi v mé situaci hrozí víc než jen pár měsíců kasárníka, ale docela mě zajímalo, jaký trest bych vyfasoval za usmrcení služebního psa. Naštěstí jsem nad tím přemýšlel opravdu jen setinu vteřiny a vlastně už za běhu, kdy jsem se snažil dostat od místa souboje. Překonal jsem asi půl kilometru a jednu terénní nerovnost, když mi začalo pomalu docházet, že z tohohle srabu už se jen tak lehce nedostanu. Zastavil jsem se, abych popadl dech, a otočil se, zda někoho nezahlédnu. Nikdo za mnou nebyl, alespoň ne tak blízko, abych ho viděl, ale můj pohled upoutaly podivné skvrny, které provázely moje stopy. Bože, vždyť já krvácím, uvědomil jsem si a náhle přes všechen vyplavený adrenalin ucítil ostrou bolest v levé ruce. Krev mi vytékala malým, ale neustávajícím čúrkem z rukávu a kabát se na předloktí začal barvit do tmava. Nijak moc jsem nestudoval rozsah svého zranění a prostě si ovázal ruku šátkem nad loktem a zaškrtil ho. Ten zasranej čokl mě musel kousnout. Hlava se mi točila, a srdce přesto pumpovalo jako o život.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179950
P r o k l e t í 99
Zaslechl jsem za sebou výkřik a došlo mi, že pronásledovatelé našli mrtvého psa. Bylo mi na omdlení. Jestli se teď rozeběhnu, skončím po pár metrech v bezvědomí. Musel jsem se rychle rozhodnout a zhodnotit situaci, což se zatmívajícími se smysly dost dobře nešlo. Nakonec jsem se odvlekl za široký strom obrostlý nějakým roštím, kde jsem byl krytý a mohl sledovat směr, odkud jsem přiběhl. Ani ne po minutě tu byl. Mladíček o něco mladší než já s bolestným výrazem ve tváři. Nejspíš měl k tomu psu nějaký hlubší vztah. Zvedl jsem samopal, který jsem rozložený propašoval přes bránu našich kasáren, opřel ho o strom a zamířil. V tu samou chvíli, kdy už jsem byl připravený vystřelit, si mě ten voják všiml a hodil sebou do závěje. Pět nebo šest vteřin jsem čekal, co se bude dít, když vtom začala palba. Kůra mohutného stromu, za kterým jsem se kryl, odlétala a do kmenu se zarývaly nové a nové projektily. Pak nastalo ticho a já ze strachu před tím hrozným klidem opětoval střelbu. Proboha, byl jsem už tak blízko, co jiného se dalo dělat? Zbraň mého protivníka už se neozvala a já nevěděl, jestli jsem ho zasáhl, nebo se pokouší proplížit obloukem do lepší palebné pozice. Asi minutu bylo ticho. Neodvážil jsem se pohnout ani o milimetr. Pak najednou zaznělo několik nervózních ran a nad lesem se rozsvítilo pár světlic. Už mě měli. K hranicím to byly dva kilometry.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179950
100 Pe t r Do l e ža l
Chtěl jsem se zvednout a utíkat hlava nehlava, buď mě zasáhnou, nebo ne, risk je prostě zisk. Tělo by s tím únikem nemělo problém, nicméně můj duch nechtěl a odmítl spolupracovat. Srdce se mi opět rozbušilo a já rozčilený na nejvyšší míru už to prostě nějak nezvládl. Zatmělo se mi před očima a svalil jsem se bezvládně vedle zohyzděného stromu. Probudil jsem se na tvrdé posteli a první, co mé oči zaregistrovaly, byl šedý strop s oprýskanou omítkou. Že to byl jen sen? Špatný sen, z něhož jsem se konečně probudil? Rozhlédl jsem se kolem sebe a spatřil ji. Bylo to všechno opravdu jen podivně krutým snem. Cítil jsem se najednou tak šťastný. Stála tu ona, má slovenská láska s dlouhýma nohama a zelenýma očima, pořád holka jako lusk, která mě milovala, což nikdy neškodí. A zdálo se mi, že říká: k čertu s poctivostí, boj s ďáblem je těžkej, ale spravedlnost zvítězí, i když se mu na chvíli poddám. Všechno to opravdu mohla být pravda, jen kdyby v těch jejích očích nebylo něco jako nepochopitelná výčitka, a zároveň prosebný výraz, který říkal: odpusť mi to. A možná bychom se v tu chvíli i pomilovali, kdyby to nebyla jen krutá hra osudu, který svévolně zaměňuje štěstí představ se skutečností. Chtěl jsem ji obejmout a v tu chvíli mi došly tři důležité věci. Za prvé to, co jsem viděl v jejích očích, nebyla prosba za odpuštění, ale
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179950