zdravé!“ Sára pokrčila rameny. Překvapilo ji, že se máma nezmiňuje o včerejším večeru. Vždyť ona, ne Sára, má co vysvětlovat! Není fér, že nechává Sáru v nejistotě. „Připravila bys salát? V ledničce musí nějaký být – podívej se, jestli je dost čerstvý.“ Sára se beze spěchu přesunula do kuchyně. „A jaký byl začátek školního roku?“ pokračovala maminka se zájmem. „Ještě jsme to ani neměly čas probrat.“ Sára otráveně zavrtěla hlavou. To hloupé tlachání jí šlo na nervy. Začala ztrácet trpělivost. Bolela ji hlava. „Nech těch hloupostí, mami!“ řekla příkře. Laura Eastwoodová se otočila a udiveně na dceru pohlédla. „Kdo to včera večer byl? Co to bylo za chlápka, co se na tebe lepil?“ Sářin hlas zněl vyzývavě, ale jí to bylo jedno. Naopak, chtěla se s mámou pohádat, byla na to připravená. A když nezačala máma, musela to spustit sama. Máma sundala ze sporáku hrnec, do kterého právě nalila vodu, a s povzdechem usedla k malému kuchyňskému stolu. Než začala mluvit, vyčerpaně si prohrábla kudrnaté vlasy a znovu si zhluboka povzdychla. „Takže, ten pán, kterého jsi včera viděla, byl Mel. Pracuje ve Forest Hospital teprve krátce, tak jako já. A jsme jen kolegové, nic víc.“ Sára se zatvářila skepticky. Mlčela. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179925
„Když jsi včera zničehonic vpadla do místnosti, prostě jsem se lekla, a on taky,“ pokračovala máma. „Jenom jsme si povídali. Panebože, nemohli jsme přece počítat s tím, že se tam tak nečekaně vtrhneš. A hned nato jsi zase zmizela…“ Sára si sedla na židli vedle matky. Mnula si tepající spánky a cítila se najednou ještě mizerněji. Už zase si ve své fantazii vytvořila a spřádala něco, co ve skutečnosti vůbec nebylo. Musí si dát pozor, aby se z ní nakonec nestal blázen. Máma mlčela a Sára na sobě cítila její tázavý pohled. Věděla, že teď je na ní, aby něco řekla. Zkroušeně zvedla oči. „Myslíš, že se ve mně zase projevil dědečkův temperament?“ zeptala se tiše. Máma se s úlevou zasmála a Sáru objala. „Ach, moje malá, kéž by se v tobě jeho temperament zase projevoval častěji,“ zamumlala a dala dceři pusu na čelo. Pak vzala Sářin obličej do obou rukou a zastrčila jí pramen vlasů za ucho. „Přesto si musíme promluvit,“ pokračovala po chvíli. „Ale nejdřív si uděláme pěkný večer a pochutnáme si, jo? Mám hlad jako vlk.“ Sára přikývla. Pro samé rozrušení dnes skoro nejedla a až teď si uvědomila, jak jí kručí v žaludku. I když jí ještě stále strašila v hlavě ta věc s May a Dustinem, byla ráda, že alespoň problém s mámou se rozplynul. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179925
Je to dobrý začátek, pomyslela si Sára. „Sáro, prosím, posaď se ke mně,“ řekla máma, když se najedly, prohlédly si na notebooku fotky z dovolené a začaly spřádat plány na příští léto. Sára se zrovna chtěla vytratit do svého pokoje, aby si zopakovala španělská slovíčka. „Stalo se něco?“ Starostlivě pohlédla na maminku, sedící ve svém nejoblíbenějším staromódním křesle. Vrátila se na pohovku a přitáhla si kolena k bradě. „Mluvíš tak vážně.“ „Ne, ne, nic se nestalo – tedy ještě nic…“ Vypadalo to, že máma neví, jak začít. „Když jsi včera tak kvapně utekla a nebrala jsi mi mobil, měla jsem spoustu času na přemýšlení.“ Laura Eastwoodová nervózně poklepala nehtem na láhev coly. „A o čem?“ Sářino srdce se připomnělo silným tlukotem. Tak jako pokaždé v situacích, v nichž se cítila bezmocná a bez možnosti úniku. Máma si odkašlala a pokračovala. „Já jsem samozřejmě už včera tušila, proč jsi utekla. Myslela sis, že mezi mnou a Melem něco je – o tom už jsme mluvily. A Sáro, já ti slibuju, že něco takového nikdy neudělám. Nikdy nebudu lhát a vymýšlet si výmluvy, jen abych mohla s nějakým chlapem tajně provádět bůhvíco – jako ve špatném filmu.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179925