98
ho oslovím – nejen slovy, ale i mocí – uvěří mi a pochopí. Myslím, že už dávno zapomněl na to, že se stal strážcem křišálu. Jeho vůle byla rozdrcena v bolesti. Snad ho přesvědčím, aby se Isgraëlovi postavil. Ale sama vím, jak je strach mocný.“ „To je opravdu hezké, drahá,“ ozval se zase R’Tiles. „Ale trošku zapomínáš na tu horší variantu tvého… dá se to vůbec nazývat plánem?“ Podíval se na Ellnesu a ta se jen pousmála. R’Tiles pokračoval: „Co když tě dráček nebude chtít vyslechnout a místo toho tě okamžitě seznámí se svým čerstvým dechem? Víš, co tím myslím. Zbude z tebe jen škvarek a s Mianthilií, jak ji známe, se můžeme rozloučit.“ „Díky, že si děláš takové starosti o můj život a vůbec při tom nepomýšlíš na blaho světa, R’Tile,“ utrousila Neilin trpce. „Promiň, tak jsem to samozřejmě nemyslel.“ „Drak mě vyslechne a já ho osvobodím, vím to.“ „Dobře. Když to víš, tak potom se nemáme čeho bát. Že?“ Neilin si ironie v jeho hlase nevšímala. Trochu přidala do kroku. Awrixelova záda se jí stále vzdalovala. Chtěla být stejně rychlá, neúnavná a hbitá. Ale místo toho ji zasáhla silná bolest. Prohnala se jí od zad celým tělem až do mozku. Podlomila se jí kolena a jen taktak se zachytila stromu, aby neupadla. Snažila se ovládnout náhlou slabost, která ji ochromila. Ellnesa k ní rychle přiběhla a podepřela ji. „To nic, to nic,“ zašeptala Neilin se zatnutými zuby. Křeč jí znehybnila zraněnou paži i bok. R’Tiles ji podepřel z druhé strany. „Měli jsme si odpočinout už dávno,“ rozčiloval se. „Jsem v pořádku, můžeme dál.“ „Na to zapomeň!“ R’Tilův hlas zaduněl jako hrom. Neilin překvapeně zmlkla. „Co se stalo?“ Awrixel stál u nich, ani ho neslyšeli přiběhnout. „Nic,“ odsekla Neilin a Ellnesa jí pomohla posadit se na zem. Opřela se o strom. „Udělalo se mi jen trochu špatně, nic víc.“ „Jsi slabá,“ mračil se Awrixel. V Neilin zahořel vztek. „Každý není nezranitelný a tvrdý jako ty!“ vyjela na něj. „To, že se mi trochu zatočila hlava, ještě neznamená, že nemám sílu! Půjdeme
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179922
dál, hned! Nepotřebuju odpočívat! Tak si nech to své ponižování a –“ „Neilin,“ Awrixel ji přerušil se zvednutým obočím. „Myslel jsem, že jsi zesláblá kvůli tomu zranění. Ne, že jsi slaboch.“ Neilin na něj zůstala zírat s ústy dokořán. R’Tiles s Ellnesou se snažili tvářit jako by nic, ale moc jim to nešlo. Neilin zrudla. „Aha,“ zamumlala a sklopila pohled. „Alespoň se najíme,“ navrhla honem Ellnesa, aby zahnala trapnou situaci. Neilin jí byla vděčná. Vesničané jim přibalili jídlo a také nějaké deky. Neilin seděla zahanbeně ve sněhu a začínala jí být zima. „Je ti líp?“ zeptal se jí R’Tiles. Přikývla. Pořád cítila křeč, ale bolest pomalu ustupovala. „Chceš vyprávět nějaký veselý příběh?“ Navrhl dívce a zazubil se. Neilin se usmála. „Díky, R’Tile, ale cítím se te moc uboze, než abych se dokázala soustředit na tvé barvité a zábavné vyprávění.“ R’Tiles se podíval po Awrixelovi, který mluvil s Ellnesou. Pak se znovu zadíval na Neilin. „Nemusíš se cítit uboze. Chová se jako idiot, zasloužil si to.“ „Vyjela jsem na něj jako nějaká hysterka.“ „Má se jasněji vyjadřovat.“ Neilin se pousmála. „Díky.“ „Tak dáš si te ten příběh?“ usmál se a Neilin mu úsměv oplatila. Ellnesa jí nabídla chléb a sýr. „Vlastně ani nemám hlad,“ zavrtěla dívka hlavou. „Měla bys jíst, posílí tě to,“ domlouvala jí elfka důrazně. Ale Neilin odmítla. Neměla na jídlo ani pomyšlení. „Dobře, tak poslouchej,“ pokračoval R’Tiles. „Žila, byla na jednom krásném zámku rozmazlená princezna. Ta princezna…“ „Neilin?“ Oba dva vzhlédli. Před nimi stál Awrixel. „Můžu s tebou mluvit?“ R’Tiles zakoulel očima. „Ty si umíš všechno tak krásně načasovat.“ „Tvůj příběh o princezně a žabákovi jí neuteče.“ „Ty ho znáš?“ podivil se R’Tiles zklamaně. Awrixelovi zacukaly koutky.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179922
100
„Už jsi nám ho vypravoval.“ R’Tiles pozvedl obočí a rozpačitě se usmál. „Ach tak.“ Neilin se usmívala také. R’Tiles dokázal být velice roztomilý, když chtěl. Měla ho moc ráda. „Neilin?“ opakoval Awrixel. Zamračila se. Co po ní může chtít? Byla připravená na všechno. Alespoň doufala. „Dobře,“ povzdechla si a R’Tiles ji pomohl na nohy. Awrixel k ní natáhl ruku, aby ji podepřel, ale Neilin ho odmítla. Chodit ještě do káže. Poodešli kousek stranou, ale Awrixel šel dál. Neilin ho váhavě následovala, vedl ji od Ellnesy a R’Tila tak daleko, až se jim ztratili z dohledu. „Awrixeli,“ okřikla ho Neilin. „Jsme moc daleko!“ Zastavil se a ohlédl. „Ne. Stále je slyším.“ „Ty je slyšíš?“ „Elfský sluch,“ vysvětlil. „Takže slyší i oni nás, a to ty očividně nechceš,“ poznamenala Neilin s kyselým úšklebkem. „Můj sluch je lepší než jejich.“ „Jistě. Ty jsi vždycky tak skromný.“ Awrixel se krátce zakřenil, ale vzápětí opět zvážněl. Neilin zkřížila paže na prsou. „Tak co chceš?“ „Musíme si promluvit.“ „Vážně? Já myslela, že to je přesně to, čemu se chceš za každou cenu vyhnout.“ Byla jedovatá, ale nevadilo jí to. Byla naštvaná. Awrixel se na ni zamračeně podíval. „Tak to není, Neilin.“ „Nech toho. Vážně už mě nebaví hrát tuhle hru „Jsem Pan chladný a nemluvný, dejte mi všichni pokoj“. Tak co tě štve, Awrixeli? Vážně jsem ti tak odporná?“ Zmateně se na ni podíval. „Cože?“ „Protože mě opravdu nenapadá nic jiného, co by v tom mohlo být. V Nioonlesu jsi mě políbil. Stalo se. Mohl jsi prostě říct, jak moc toho
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179922