98
Tevlop si však jeho podivného výrazu všiml a opatrně se mu to snažil vysvětlit: „Paní Eliven nám chtěla jen říct, můj pane, že ten nápad s draky není tak špatný, jak se na první pohled zdá. Konec konců je to naše jediná šance, jak Takrům vzdorovat. A když dáme drakům šanci, mohli by nám být mocným spojencem a přítelem.“ Eliven se uznale usmála. Adrim však Tevlopa ještě doplnil. „Pokud ovšem drakům dokážete svou důvěryhodnost, vřelost a přátelskost. Draci jsou nedůvěřiví a ostražití. Avšak dokáží být věrným a mocným přítelem, když si získáte jejich srdce a důvěru. Což není snadné.“ „Ale naše princezna to může dokázat. Její duše je čistá a nevinná. Má laskavé srdce a ušlechtilé úmysly. A drak to pozná… Rozpozná přetvářku i upřímnou pravdu,“ dokončila Eliven. Král se zhluboka nadechl: „Nejspíš máte pravdu. Nakonec to možná nebude tak špatný nápad. Stejně nám nic jiného nezbývá. Snad to princezna Aranis zvládne.“ Adrim se zvysoka napřímil a vznešeně zdvihl hlavu: „Je to královna země,“ řekl hrdě, „jistěže to dokáže.“ „Ano. Ona ano,“ vzdychl Leodhen. „Je to elfka… Ale my jsme lidé. A jediný člověk, s nímž draci byli ochotni mluvit, byl král Eoglin. Od té doby se toho hodně změnilo.“ „Vládce draků, Braliad, poznal jeho čistou duši a vznešené srdce,“ odvětila Eliven. „Ihned věděl, že jen Eoglin se má stát prvním králem Lilandgarie. A draci dodnes dokážou rozpoznat dobrotu lidských srdcí.“ „Ale už je to přes dva tisíce let! Pamatují si ještě draci na Prvního krále? Na křehké přátelství s lidmi? Ten Braliad je zajisté již dávno mrtvý.“ „Draci žijí déle než elfové a nikdy nezapomínají, králi Leodhene.“ Téhož dne se Eliven procházela po chodbách v druhém nejvyšším patře Eleanor, ležících pod královými komnatami. Zde se nacházely pokoje královy dcery Nelil a Falienovy snoubenky Kassandry. Po celé chodbě stály mramorové sochy elfů a na stěnách visely obrazy jednorožců a rozlehlých krajin. Eliven prošla kolem vchodu na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179831
Modrý most, vedoucí do jednoho z Dvojčat. Nad vchodem na most byla krásná socha ptáka Fénixe – vládce Fialového plamene, Plamene života, ochránce všech čtyř zemských živlů. Eliven si všechny tyto krásy s uznalým úsměvem prohlížela. Vzpomněla si, kdy Fénixe spatřila poprvé. Byla ještě hodně mladá, teprve se hlásila do výcviku mezi Nejvyšší elfy. Jelikož se nenarodila se Vznešenou krví, musela se do Řad královny propracovat vlastní pílí a moudrým duchem. Tehdy spatřila královnu Aéstis tiše rozmlouvat s nádherným, ohnivě fialovým ptákem v jejích rozlehlých zahradách. Věděla, že je to královnin přítel. Avšak od té doby Fénixe již neviděla. Létal královnu navštěvovat jen zřídka, aby jí přinášel zprávy o světě, kam ho vyslala. Pomalými a rozvážnými kroky Eliven procházela celou chodbou. Její a Adrimův pokoj se nacházel až na konci této chodby, která se stáčela kolem dokola věže. Na jednom konci se nacházely komnaty určené Eliven a Adrimovi a na druhém konci bylo kamenné chladné schodiště, vedoucí jak do chodby s královými komnatami, tak do chodeb v nižších patrech. Eliven se zastavila u jednoho z obrovských obrazů se složitě vyřezávaným ebenovým rámem. Na plátně byl vyobrazen jednorožec se dvěma hříbaty. Eliven si ho se zájmem prohlížela, když tu si všimla, že se k ní chodbou po bílém koberci blíží jakási dívka. Hnala se rázným krokem a přidržovala si dlouhou skládanou suknici temně fialových šatů, aby se jí nepletla pod nohama. Jakmile spatřila Eliven, prudce se zastavila a zůstala na ni nehybně zírat. Eliven na ni upřela svůj pronikavý pohled jasně tyrkysových očí a přistoupila k ní blíž. „Ach… To není možné… Opravdová elfka…,“ vzdychala Kassandra a zasněně si Eliven prohlížela. „Je mi velkou ctí, má paní…,“ hlesla nakonec a hluboce se uklonila. „Mám tu čest hovořit s budoucí královnou, není-li pravda?“ zeptala se Eliven a sepjala ruce. „Ano, jsem Kassandra, snoubenka prince Faliena a budoucí královna,“ odpověděla hrdě dívka.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179831
100
„Já se jmenuji Eliven a jsem členkou Řad Nejvyšších elfů. Připluli jsme s mým manželem Adrimem do Lilandgarie s pěti tisíci elfskými vojáky. Přicházíme pomoci zachránit svět.“ „Zrovna jsem vás chtěla jít přivítat,“ vychrlila ze sebe Kassandra a její hlas začínal znovu nabírat obvyklý tvrdý a nepřístupný tón. „Král Leodhen už nás pohostil a nabídl nám své nejlepší komnaty,“ usmála se Eliven. „Ovšem,“ přikývla Kassandra stále trochu nervózně. „Možná bys te chtěla slyšet zprávy o princi Falienovi,“ řekla elfka tichým hlasem. Kassandra se rozzářila jako slunce na obloze. „Vy máte zprávy o Falienovi?“ „Přechází společně s družinou hory Dragor v doprovodu jednorožce. Živý a zdravý.“ „Oh… Díky všem Akeltas a samotnému dobru,“ oddychla si dívka a sklonila hlavu. Eliven ji ale uchopila za bradu a zvedla její obličej zpět do výše svých očí. „Už se více netrap, Kassandro… V očích máš nezdolný plamen a nekonečnou energii, ale já vím, co se uvnitř tebe doopravdy skrývá. Nemusíš se schovávat za masku tvrdé dívky…“ Kassandra jí s úlevou pohlédla do tváře: „Ale válka už je za dveřmi… všude vládne strach. Potřebují mě silnou.“ „Nastala zlá doba. Každý má právo strachovat se. I ty.“ Kassandra sklopila zrak. A vtom se jí za zády objevila Nelil. Ohromeně si prohlížela elfku s ústy dokořán. „Konečně…,“ vydechla a prudce se uklonila. Dlouhé vlnité zlatavé kadeře se jí nahrnuly do obličeje. „Bu zdráva, Nelil, dcero krále Lilandgarie,“ pozdravila ji Eliven s hlavou hrdě zvednutou. „Vy víte, kdo jsem…?“ žasla Nelil a třeštila na elfku své blankytně modré oči. „Sledovali jsme v Anlidi-lira tvé narození, zřeli jsme tvé dospívání a viděli jsme tvůj obraz i te, v těchto temných časech.“ Nelil se zatvářila nechápavě a obdivně zároveň. Pak ale spustila
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179831