žádné stromy ani tráva, jen žlutý písek a sem tam uschlá palma nebo hromádka kamení. Naši kamarádi ale nereptali ani nehudrovali, protože kdo se vydá do Afriky, musí s trochou tepla a písku počítat, to je jasná věc. Po dvou hodinách jízdy ve vedru a prachu dojeli do oázy, která byla na půl cesty mezi Marokáhem a Marokabádem. V oáze se osvěžili vodou a trochou tropického ovoce a hned zase pokračovali v cestě, protože chtěli být na letišti raději o chvíli dřív. Inu, jak se říká, na letišti je lepší být o tři hodiny dřív, než o tři minuty později. Protože letadlo, když odletí, už se pro nikoho zpátky na zem nevrátí. Cesta by dál probíhala podle plánu, jenomže když se blížili k Marokabádu, stala se hrozná věc. Marokánci nejsou žádní puntíčkáři, takže po opravě kanálu na prašné cestě nechali poklop stranou, a kůň, na kterém jela Danda, do té díry zahučel. Tedy jen jednou nohou, ale i to stačilo k tomu, aby si ji zlomil. A kůň se zlomenou nohou uprostřed pustiny není žádná velká radost, to mi tedy věřte. Naši kamarádi se prostě ocitli v rejži. A já jsem znal kdysi jednoho, který vlezl do pytle s rýží, a potom vyprávěl, že to fakt nebylo nic moc. Karavana koní s našimi kamarády na hřbetech se zastavila. Dandin kůň skučel a Přemek místo toho, aby mu pomohl, seskočil ze svého koně, rozprostřel si pod sebe malý kobereček, kleknul si na něj a začal se modlit, aby se kůň uzdravil. Kamarádi z Party kluků na něj koukali celí vyjevení, zvlášť když uplynula hodina a půl a Přemek pořád zvedal hlavu nahoru a dolů a vydával při tom táhlé a žalostné zvuky, které se nesly celou Saharou na stovky kilometrů daleko. Do toho skučel kůň se zlomenou nohou, • 98 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179821
řeknu vám, milé děti, když pospícháte na letadlo a těšíte se, jak si na letišti konečně odpočinete, nemáte na podobný koncert zrovna tu nejlepší náladu. „Co budeme dělat?“ řekl Toník starostlivě. „Takhle nám letadlo z Marokabádu uletí!“ Kája zkoušel přemluvit Přemka, aby koni nějak pomohl, ale ten ležel na koberci a nebyla s ním žádná řeč. Když Kája viděl, jak je Danda nešťastná při představě, že letadlo k jezeru Takataka nestihnou, dostal nápad: „Ve škole jsme přece měli kurs první pomoci. Musíme tomu koni dát dlahu kolem poraněné nohy, jinak se nehnem z fleku!“ Jediné, co mohlo posloužit jako dlaha, byly tyče ze slunečníků, které měli koně připevněné na bocích. Sundali
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179821
tedy slunečníky a zpevnili zraněnému koni nohu tak, že se na ni mohl postavit a přestal skučet. V tu chvíli ztichnul i Přemek a divil se, jak to, že Dandin kůň už zase normálně šlape. Pak si řekl, že je to díky jeho usilovnému modlení, sroloval koberec, usmál se vítězoslavně na naše kamarády a pokračovali v cestě. Když dorazili na marokabádské letiště, rozloučili se s Přem kem, který se obrátil a vydal se i s koňmi pana Převalského zpátky do Marokáhu. Celou cestu děkoval svému bohu Alláhovi, že tak bravurně ošetřil jeho koně. Že to tak ve skutečnosti vůbec nebylo? To Přemkovi vůbec nevadilo. Spousta lidí na našem světě věří něčemu, co je ve skutečnosti úplně jinak, ale na to si prosím račte zvyknout, nic jiného vám totiž nezbývá, moji drazí. Když naši kamarádi doběhli do letištní haly, ozvalo se z reproduktoru nad nimi: „Letadlo k jezeru Takataka právě odletělo, připraví se cestující k letu na Madagaskar. Na druhou ranvej právě přistává letadlo z Madridu. Odmeťte prosím spadané listy kaktusů, ať si o ně nepropíchne pneumatiku.“ „Tak, a jsme v pytli,“ řekl Toník, „jiným letadlem než tímhle z Marokabádu se k jezeru nedostaneme.“ „Musíme se spolehnout na to, že nás míč poletí hledat, když nás na letišti u Takataky nenajde,“ řekl Kája. „Hlavně aby nás tady našel,“ vzdychla smutně Danda. Seděli v poloprázdné letištní hale jako hromádky neštěstí. Tedy spíš pořádné hromady, protože tohle byla skutečně zapeklitá situace. Věděli, že míč nechtěl sám po Africe moc lítat, aby měl dost sil na hledání Dandina tatínka. Takže se • 100 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179821