Podbrdské pověsti a příběhy
Podle knihy Topografie Berounského kraje byly v komárovských železárnách v roce 1828 čtyři vysoké pece a 22 kujníren a pracovalo zde přes 1 000 pracovníků. V tomto roce se vytěžilo v šesti dolech 193 000 vídeňských centů železné rudy a vyrobilo se na 40 000 vídeňských centů surového železa. Rudolf byl v mládí osobním přítelem korunního prince Františka a jejich přátelství trvalo i v době, kdy se stal František císařem. Císař František I. navštívil hořovické panství dvakrát. Bylo to 4. června 1810 a 15. června 1820. Obě jeho návštěvy byly spojeny s prohlídkou komárovských železáren a v obou případech byla hraběti a pracovníkům železáren vyslovena nejvyšší pochvala a uznání. V době napoleonských válek se Rudolf zdržoval většinou ve Vídni a zastával vysoké státní a politické funkce. V roce 1815 po porážce napoleonských vojsk doprovází císaře při mírových jednáních v Paříži a roku 1822 doprovází císařské manžele na sněm spojeneckých mocností do Verony. Zde onemocněl a v roce 1823 ve Vídni zemřel.
Nový zámek v Hořovicích Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179819
26
Panství Hořovické a zámek v Hořovicích v době Vrbnů
Ještě několik let po jeho smrti se pokračovalo ve směru, který zavedl, a veškerá činnost byla dobře a odborně řízena Václavem Rosenbaumem a dalšími pracovníky, kterým byly svěřeny řídicí funkce. Svoje vědomosti a schopnosti aktivně uplatňovali i zdejší pracovníci, kterým Rudolf ze svých prostředků umožnil získat ve světě teoretické i praktické zkušenosti i vzdělání (např. Dominik Zafouk). Odlitky z komárovských železáren měly v té době výborné jméno a na výstavě v Praze roku 1829 byly vyznamenány velkou zlatou medailí. Již v této době však docházelo ke sporům mezi správou železáren a lesní správou představovanou lesmistrem Tomášem Fingerem. Aby bylo zastaveno „rabování lesů“, stanovil v 30. letech hrabě Eugen, že výroba železáren nesmí přesáhnout maximální výši 15 600 vídeňských centů tyčového železa. Hrabě Eugen z Vrbna zahynul roku 1848 při revolučních bouřích ve Vídni. Ondříček podle vyprávění tehdy ještě žijících svědků uvádí, že Vrbna zapůjčil svůj osobní kočár knížeti Metternichovi. Revolucionáři nechali kočár volně projet, poněvadž se domnívali, že v něm jede Vrbna, proti němuž neměli žádné výhrady. Když však zjistili, že šlo o podvod, při kterém se podařilo uprchnout jejich úhlavnímu nepříteli, byl Vrbna zavražděn. Po jeho smrti připadlo panství jeho synu Dominikovi. Dominik byl aktivním plukovníkem c. k. armády a o železárny ani o svoje panství neměl žádný zájem. Roku 1852 je prodal hesenskému kurfiřtu Bedřichu Vilémovi I. Tím skončilo panství rodu Vrbnů na panství hořovickém.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179819
Podbrdské pověsti a příběhy
Černý rytíř Martinicové sice vlastnili spojené panství hořovické, ke kterému nově náležel také Komárov a Podluhy, sídlili ale na Smečně, a hořovické panství bylo proto spravováno prostřednictvím plnomocníků. Z nich nejvýznamnější byl Jakub Veltrubský. Veltrubský byl jako správce panství skutečně vynikající. Byl iniciativní, svědomitý a důsledný, vůči podřízeným nekompromisní a vůči poddaným bezohledný. Za svoje zásluhy byl v roce 1637 dokonce povýšen do šlechtického stavu s přídomkem z Veltrub. Provedl rekatolizaci a reorganizaci spojeného regionu. Usedlosti, které v důsledku emigrace zůstaly bez majitelů, slučoval a vytvářel z nich nové dvory, stávající dvory rozšiřoval. S tím souviselo i zvyšování robotních povinností. Zbídačené a zdecimované obyvatelstvo projevovalo jen pasivní odpor nebo zachovávalo pasivní rezistenci, poněvadž veškeré odbojeschopné složky obyvatelstva odešly hromadně do emigrace. Velmi známý doklad z této doby je jeho Urbarium panství hořovického. Zde je podrobný popis jednotlivých obcí, jména jejich osadníků, hodnota jejich usedlostí, výměra pozemků, dávky a robotní povinnosti. Jedna část Urbaria začínající slovy: „Při statku Komárovském jsou huti železné...“ popisuje nejen zdejší železárny, ale i přesnou a podrobnou technologii výroby železa.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179819