l. j. smith
Za cizincem se něco zvedlo. Kaitlynina zmámená mysl nejdřív nedokázala říct, co to je. Rozeznala jenom siluetu rýsující se proti měsícem osvětlenému nebi. Pak uviděla, že je to lidská postava s něčím blýskavým v ruce. Následoval pohyb rychlejší, než Kait stačila sledovat očima, a cizinec nad ní nepatrně ucuknul. Měsíční světlo se odrazilo od čepele nože. „Pusť ji,“ ozval se úsečný, drsný hlas, „nebo ti podříznu hrdlo.“ Gabriel? Pomyslela si Kaitlyn nevěřícně. Ale byla to pravda a její zmatené smysly si teď už dokázaly vysvětlit scénu, která se před ní odehrávala. Gabriel držel muži nůž pod krkem. Cizincovy ruce Kaitlyn pustily. Zhluboka, sípavě se nadechla. „Teď vstaň,“ nakázal Gabriel. „Hezky pomalu. Dnes večer mám špatnou náladu.“ Cizinec se zvedl jediným pomalým, ladným pohybem jako tanečník. Celou dobu měl nůž přitisknutý k hrdlu. Jakmile se Kaitlyn zbavila jeho váhy, překulila se na nohy a po čtyřech vylezla dva kroky do kopce. Stále cítila návaly adrenalinu v nepříjemných, úmorných vlnách. Ruce se jí třásly. Měla bych pomoct Gabrielovi, pomyslela si. Je jedno, 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179813
odhalení
jak je neurvalý, je to mladík a ten cizinec je muž. Silný muž. „Chceš, abych běžela do domu a řekla jim to?“ zasípala a snažila se znít odhodlaně a při síle. „Proč?“ zeptal se Gabriel stručně. Udělal nějaký pohyb, cizinec se roztočil a přistál na zádech na zem. „Teď vypadni,“ nakázal mu a hleděl na postavu ležící na zemi. „A nevracej se, pokud nejsi unavený životem. Jestli tě tu ještě někdy uvidím, zapomenu na to, že jsem si právě odseděl dva roky za vraždu.“ To Kait šokovalo. Ale neměla čas přemýšlet – Gabriel znovu promluvil. „Řekl jsem, vypadni. Utíkej. Ukaž mi čtyřminutovou míli.“ Cizinec vstal, zdaleka ne tak plynule a ladně jako prve. Podle toho, co Kait viděla v jeho výrazu, byl jak rozzuřený, tak vylekaný. „Vy oba jste tak hloupí –“ začal. „Utíkej,“ doporučil mu důrazně Gabriel a pozvedl nůž, jako by se ho chystal hodit. Cizinec se otočil a šel, napůl utíkal, napůl rozzlobeně kráčel. Když šustění jeho kroků v listí utichlo, Kaitlyn pohlédla na Gabriela, který si právě skládal nůž a jediným zkušeným pohybem ho zastrčil do zadní kapsy. Vražda, pomyslela si. Byl ve vězení za vraždu. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179813
l. j. smith
Místo toho ale, poněkud roztřeseně, řekla: „Díky.“ Krátce na ni pohlédl a mohla by přísahat, že vypadal pobaveně, jako by znal rozdíl mezi jejími myšlenkami a slovy. „Kdo to byl? Tvůj bejvalej?“ zeptal se. „Nebuď směšný,“ odsekla Kait a vzápětí toho zalitovala. Možná bych měla být trochu zdvořilejší k vrahovi, zvlášť když jsem s ním v noci sama venku. „Já nevím, kdo to je,“ dodala. „Ale byl na letišti, když jsem včera přiletěla. Musel Joyce a mě sledovat až sem.“ Gabriel na ni nedůvěřivě pohlédl a pak pokrčil rameny. „Nemyslím, že se ještě vrátí.“ Vyrazil směrem k domu, aniž by se ohlédl, zda ho Kait následuje. Kaitlyn zvedla svůj skicák a zamířila za ním. „Co se stalo?“ zeptal se Rob a vyskočil na nohy. S Lewisem a Annou byli ve studovně – stejně jako Joyce. Kaitlyn už ji hledala v přízemí a pak šla sem nahoru. Rob hleděl střídavě na Kaitlyn, která si právě uvědomila, že má kousky suchého listí a trávy ve vlasech, a na Gabriela, který stál za ní. „Co se stalo?“ zopakoval už vyrovnanějším, ale hrozivějším hlasem. „Co bys řekl?“ popichoval ho Gabriel co možná nejošklivěji. Rob vyrazil proti němu a zlaté oči mu plály hněvem. „Ne,“ zarazila ho Kaitlyn. „Robe, ne. On mi neublížil; zachránil mě.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179813