Tomio Okamura – Umění vládnout
16. EURO MÍT, ČI NEMÍT… Měla by Česká republika v budoucnu přijmout euro? A pokud ano, tak kdy bude na tento krok připravena? Nejsem ekonom, a tak můj pohled je pohled laika. Na druhé straně pracuji v mezinárodním byznysu a tam je můj pohled pohledem laika uživatele. Euro je ekonomická a politická otázka. Současná situace ukázala, že v celkovém výsledku je ekonomicky pro Českou republiku výhodnější mít vlastní měnu. Původně se za hlavní výhody společné měny považovala kurzovní stabilita nebo usnadnění platebního styku. Kurz eura je závislý mimo jiné na výkonech a dluzích některých kontroverzních evropských ekonomik. Stabilita eura je z tohoto pohledu spíš vratká, dokonce se v těchto souvislostech spekuluje o konci eura. Platební styk je dnes vesměs elektronický – s jednou kreditkou zaplatíte v Thajsku stejně jako v Bruselu nebo v New Yorku. Žádné valuty měnit nemusíte. Pohybující kurz sice ztěžuje dlouhodobější přesné plánování, ale není to problém zásadní. Hlavní důvody přijetí eura jsou proto politické – deklaruje užší příslušnost k jednotné Evropě. Myslím ovšem, že Evropané jsme a byli jsme před eurem a budeme i po něm. Navíc většina obyvatel naší země euro nechce. A tady nejde o nějaký populismus – to, jaká bude měna v naší zemi, zda se vzdáme tradiční české měny, je věc, kterou nelze udělat proti vůli většiny národa. Neboť česká koruna je jměním národním. V tomto ohledu je diskuze o euru v současnosti zbytečná.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179808
17. SPOLEČNOST
17. SPOLEČNOST Adoptujte svého důchodce Platí jedno staré motto z jednoho římského hřbitova: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“ Opuštěné nebo osiřelé děti v dětských domovech, děti nemocné a postižené to nemají a ani nebudou mít lehké. Jsou bezbranné a bez viny na svém údělu. I proto se jim tu a tam dostává pozornosti celebrit, která vrcholí o Vánocích. Dobré duše, na které nevyšel dětský domov, nemusí zoufat. Ředitelům zoologických zahrad se podařilo zpopularizovat i symbolické adopce zvířat vězCo jsme my, budete i vy… něných pro pobavení veřejnosti. Také tvorů bez viny na svém osudu. Oba bezbranné tvory spojuje kromě nevybraného osudu i jejich mediální, většinově sympatický obraz – malé dítě i zvířátko jsou skutečně k pomilování. Jiní bezbranní tvorové tohle štěstí nemají. Také si nemohou nijak sami pomoci a jejich osud už bude jen a jen horší. Oproti dětem a zvířátkům mají zásadní nevýhodu – nejsou mediálně atraktivní ani krásní, často ani milí. Nikoho nepotěší ani nepobaví. Jsou naprosto nepotřební. Naši rodiče, naši prarodiče. Staří lidé. Žijí všude kolem nás. Mnozí z nich opuštění všemi, které milovali. Bez peněz, v bídě, nemocní a slábnoucí, jen se svými bolestmi. Ti ”šťastnější“ leží v nemocnici. Uvozovky jsou na místě, protože i tam jsou na okraji zájmu, na obtíž. Vím o případech, kdy sestry přes Vánoce nechaly nemohoucí stařence doslova upéct ruku u rozpáleného topení. Kdo by se staral o věčně naříkající bábu. Viděl jsem v léčebně dlouhodobě nemocných starce bez kůže na zádech. Odumřela a odpadla. ”Zdravotní“ personál neměl náladu ho na posteli čas od času obrátit. Mnoho z důchodců je na ulici. I teď, ať mrzne nebo sněží. Ti si kupodivu příliš nestýskají. Na té ulici je mráz, ale nejsou sami. Nejhůř je těm
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179808
Tomio Okamura – Umění vládnout opuštěným ve vlastních bytech. A tak hlavně o Vánocích otevírají policisté zámky studených nevlídných bytů a pohřební vozy odváží těla zoufalých, kteří samotu a trápení psychicky neunesli. Pro tyhle lidi většina celebrit stromky nerozsvěcuje a rozumná firma jim na přilepšenou nedá ani zlomek toho, co je ochotna vrazit do sardinek pro nejmenšího tučňáka v ZOO. Popravdě řečeno, na rozdíl od těch zvířátek si mohou stařečkové a stařenky za svůj osud také sami. Takhle nás prostě vychovali. Opuštěná stařenka opravdu není zábavná jako gorila Shinda. Ale musí to doopravdy znamenat, že nikdy nebude mít na jídlo takový rozpočet jako gorila jen proto, že je člověk? Nechci zpochybnit projekt financující život goril ve volné přírodě. Jen se těším, že jednou dojde takové pozornosti i projekt na podporu a ochranu starých, bezmocných lidí. Až budete přemýšlet nad vánočními a jinými dary, vzpomeňte na tu nejpotřebnější skupinu nešťastných tvorů bez pomoci a bez šance svůj osud zlepšit. Vzpomeňte na ty, kdo každý den umírají kdesi opuštění, špinaví, hladoví, ve vlastních výkalech, bez kůže na zádech z bolestivých proleženin. To není hra na reality show. To je skutečná realita. A jednou čeká i nás.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179808