98 Upíří deníky
fana, jsi naznačila pár věcí. Říkalas, že asi víš, kdo je ten vrah.“ „Nejen, že to vím – jsem si tím jistá. Ale pokud si myslíte, že to má nějakou souvislost, tak to nemůžu říct. Mohlo by to tak být. Mohla to udělat ta samá osoba.“ Bonnie se zděsila. „Ale to znamená, že ten vrah je student z naší školy!“ Když Elena zavrtěla hlavou, pokračovala. „Jediní lidé na večírku, kteří u nás nestudují, byli Alaric a ten nový kluk.“ Výraz ve tváři se jí změnil. „Alaric pana Tannera nezabil! Ještě ani nebyl ve Fell’s Church!“ „Já přece vím, že to Alaric neudělal.“ Zašla už příliš daleko, než aby mohla nyní přestat; Bonnie a Meredith už vědí příliš mnoho. „To Damon.“ „Ten kluk že je vrah? Ten kluk, který mě políbil?“ „Bonnie, uklidni se.“ Jako vždy, hysterie u ostatních Eleně pomáhala získat lepší sebekontrolu. „Ano, on je ten vrah a všechny tři si na něj musíme dávat pozor. Proto vám to říkám. Nikdy, nikdy v životě ho nezvěte k sobě domů.“ Elena se zarazila a zkoumavě hleděla do tváří svých kamarádek. Zíraly na ni a na okamžik měla příšerný pocit, že jí nevěří. Že začnou pochybovat o jejím duševním zdraví. Ale jediné, na co se Meredith zeptala svým vyrov-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179803
Souboj 99
naným, objektivním tónem, bylo: „Jsi si tím naprosto jistá?“ „Ano, jsem si naprosto jistá. On je vrah a on zavřel Stefana do studně a příště může jít po někom z nás. A nevím, jestli existuje nějaký způsob, jak ho zastavit.“ „Tak dobře,“ prohlásila Meredith a zvedla obočí. „Nedivím se, že jste se Stefanem tak spěchali z toho večírku.“ Když Elena vešla do jídelny, Caroline jí věnovala jízlivý úsměšek. Ale Elena si toho skoro ani nevšimla. Ale jedné věci si všimla okamžitě. Byla tam Vickie Bennettová. Vickie nebyla ve škole od oné noci, kdy ji Matt, Bonnie a Meredith našli bloudit po silnici a blouznit o mlze a očích a něčem příšerném na hřbitově. Lékaři, kteří ji potom vyšetřovali, říkali, že fyzicky s ní není nic vážného, přesto se až dosud do školy nevrátila. Lidé si šeptali o psycholozích a různých medikamentech, které zkouší. Přesto působí jako blázen, pomyslela si Elena. Vypadala bledá a zlomená a tak nějak schoulená do svého oděvu. Když kolem ní Elena přecházela, zvedla pohled, který připomínal potrefenou laň. Bylo nezvyklé sedět v poloprázdné jídelně jenom s Bonnie a Meredith. Obvykle se ostatní tlačili na místa kolem jejich trojice.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179803
100 Upíří deníky
„Dneska ráno jsme nedokončily rozhovor,“ připomněla Meredith. „Dojdi si pro něco k jídlu a pak si promluvíme o tom, co by se dalo dělat s těma útržkama z deníku.“ „Nemám hlad,“ odpověděla Elena stroze. „A co bychom mohly dělat? Pokud je to Damon, neexistuje způsob, jak ho zastavit. Věřte mi, ani policie to nedokáže. Proto jsem jim neřekla, že je to on. Neexistuje žádný důkaz a kromě toho, oni by nikdy… Bonnie, ty mě neposloucháš.“ „Promiň,“ řekla Bonnie, která hleděla kamsi za Elenino levé ucho. „Ale támhle se děje něco divného.“ Elena se otočila. Vickie Bennettová stála v přední části jídelny, ale už nevypadala schouleně ani zlomeně. Rozhlížela se po místnosti záludným hodnotícím pohledem a usmívala se. „No, nevypadá normálně, ale neřekla bych, že je úplně šílená,“ ozvala se Meredith. Pak dodala: „Počkejte moment.“ Vickie si začala rozepínat svetr. Ale podivný byl ten způsob, jakým to dělala – cílenými drobnými kmity prstů, zatímco se rozhlížela s oním záludným úsměvem. Když rozepnula poslední knoflík, uchopila svetr elegantně mezi palec a ukazovák a přejížděla si jím nejdřív po jedné paži a pak po druhé. Pak ho upustila na podlahu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179803