98 Stefanovy deníky
osamělý. Ale bylo mi jasné, že to není možné. Tahle Katherine ve skutečnosti nikdy neexistovala. Kromě to ho umřela a nikdy se nevrátí. Otevřely se dveře a v nich stála Lexi s pohárem zvíře cí krve v ruce. Přiložila mi ho ke rtům. Několikrát jsem si pořádně loknul, i když to ve mně vyvolávalo odpor. Když jsem vyprázdnil pohár, postavila ho na noční stolek a odhrnula mi vlasy z čela. „Pořád se dneska ve čer chystáš na ten zápas?“ „Máš v plánu mě zastavit?“ „Ne.“ Lexi se kousla do rtů. „Ne, pokud půjdeš jen osvobodit bratra. Pomsta je pro lidi – a když zabiješ Gal laghera, lidi se z toho neponaučí.“ Přikývl jsem. Celou dobu jsem věděl, že když to bude třeba, použiji hrubou sílu, abych Damona osvobodil. „Dobrá.“ Lexi se otočila k odchodu. Na půli cesty ke dveřím se obrátila zpátky ke mně a s měkčím výrazem se mi zadívala do očí. „Už jednou jsi oklamal smrt. Dou fám, že ji oklameš i podruhé.“ Oblékl jsem se a lidskou rychlostí vyrazil do Lake Road. Když jsem tam došel, bylo už po setmění. Po obvodu zábavního parku svítily lampy a louče, takže vnitřek vypadal jako za denního světla. Cirkusový stan byl červenobíle pruhovaný a kolem něj stály pouťové atrakce i jednotlivé stánky. „Věštění budoucnosti!“ hlásal nápis nad jedním z nich. „Podívejte se na nejošklivější
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179801
Chuť krve 99
ženu na světě – jestli si troufáte!“ hlásil druhý. Slyšel jsem zvuky nějakých zvířat, které přicházely ze vzdále nějšího konce, ale neměl jsem tušení, kde je Damon. V té chvíli vyšla z hlavního stanu Callie. Doprovázel ji otec a její dva nohsledi. Přes lněnou pánskou košili si oblékla stejné kalhoty jako včera v noci, vlasy jí volně padaly na ramena. Pod jedním okem měla špinavou šmouhu a já najednou dostal nutkání ji utřít. Místo toho jsem vrazil ruce do kapes. „Stefane!“ zavolala a její tvář se roztáhla do úsměvu. „Tak jsi přišel. Otče, tohle je ten muž, o kterém jsem ti vyprávěla.“ Zblízka vypadal pan Gallagher ještě impozantněji. Tyčil se nade mnou se staženým obočím a já se snažil zachovat vstřícný, nevinný výraz. Lexi tvrdila, že Gal lagher je zkušený lovec upírů – odhalí pravdu, když si mě prohlédne? „Dcera mi říkala, že se zajímáš o upíry,“ pronesl. „Předveď mi, že se zajímáš i o práci u pokladny. Pak si můžeme promluvit.“ „Ano, pane.“ Přikývl jsem. Cítil jsem se jako poslušné malé dítě. „A chlapče?“ dodal Gallagher a otočil se ke mně. „Ano?“ „Nechceš si na ten zápas vsadit? Vítěz bude brát hod ně. Můžeš nadělat jmění.“ Vytáhl obočí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179801
100 Stefanovy deníky
Přivřel jsem oči a žilami se mi rozproudila zuřivost. Jak si tenhle člověk dovoluje žádat mě, abych si vsadil na život vlastního bratra? Jak se může chovat tak důležitě, když bych mu mohl v okamžiku roztrhnout krk? „Stefane?“ ozvala se Callie opatrně. Přinutil jsem se ke klidu, strčil ruce do kapes obno šených kalhot a obrátil je naruby. „Obávám se, že ne mám peníze, pane. Proto jsem vám tolik vděčný za tu hle práci.“ Gallagher přistoupil blíž ke mně. „Říkáš, že jsi z Mis sissippi, chlapče?“ Zvědavě mě pozoroval. „Tvůj přízvuk je víc ze severu – možná z Virginie.“ „Moji rodiče byli z Virginie. Nejspíš jsem pochytil je jich přízvuk,“ odpověděl jsem tak bezstarostným tónem, jaký jsem zvládl. Po dlouhé chvíli přikývl. „No, až splašíš nějaký pra chy, tak za mnou přijď. Zatím ti Callie ukáže, jak to tu chodí. A synku?“ zavolal a otočil se na patě. „Ano, pane?“ zeptal jsem se. „Dám si na tebe pozor.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179801