98 Stefanovy deníky
V tom okamžiku nakoukla do haly paní Sutherlandová. „Chlapci? Je tu všechno v pořádku?“ „Ano, madam,“ odpověděl zdvořile Damon. „Jen se trochu seznamujeme.“ Ukázal na dveře do kuchyně a lehce se uklonil. „Po tobě, Stefane.“ S Damonem v patách jsem se neochotně vrátil do kuchyně. „Takže zítra si vyzvedneme naše obleky,“ řekl Damon. Předstíral, že pokračujeme v nudném rozhovoru z haly. Naši hádku o bohatství lidí v místnosti radši nedokončil. „Stefane, měli bychom být sladění! Bridget, nevyprávěla jsi včera večer, jak někdo, už si nepamatuju kdo, oblékl na jiné svatbě svoji sestru stejně? Do hedvábí, nebo tak?“ On věděl jak. Byl to můj bratr a přesně věděl, jak mě trápit. Věčně. „Ano, samozřejmě, Damone,“ odpověděla Bridget se spokojeným úsměvem a otočila se ke mně. „Stefane, tohle musíš slyšet. Přemýšlela jsem, že bychom s Lydií měly být stejné, ale nejsem si jistá, jestli by výsledek byl tak vzrušující, protože s Lydiinou postavou…“ Pomalu jsem se sesunul. Byl jsem zahlcen jejími slovy – i vědomím, že Damon měl pravdu. Svého bratra jsem nikdy nedokázal zastavit, zvlášť když na tom nejvíc záleželo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179800
12.
U
teklo několik dalších dní naplněných plánováním svatby a vybíráním jídla na hostinu. Večery měly u Sutherlandů zaběhnutý řád. Paní Sutherlandová učila Lydii šít prošívané deky a čepce. Bridget se do pozdní noci oddávala zkrášlujícím procedurám, jako je kartáčování vlasů jedním stem tahů, nebo na sebe nanášela krém, který jsem cítil až do salonku. Winfield se vždycky odebral do pracovny se sklenicí brandy a pročítal noviny nebo procházel účetní knihy. Já byl v prvním patře, přecházel sem tam a vymýšlel plány na záchranu Sutherlandových, abych pak většinu z nich zavrhl. Taky jsem teď musel vyřešit, jak se budu krmit. Bylo obtížné dodržovat přísnou dietu, která se skládala z krve zvířat ve městě, protože mě sledovaly pozorné očí všech Sutherlandů i sloužících. Připadalo mi,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179800
100 Stefanovy deníky
jako kdyby čekali, že se budu snažit utéct. Ale nepoznal jsem, jestli o mě mají skutečnou starost, nebo je Damon přinutil dávat na mě pozor. Občas se mi podařilo proklouznout ven, ať už na střechu, nebo dolů na dvorek, kde jsem chytil krysu nebo holuba, nebo dokonce myš, abych uspokojil svoje potřeby. Hazel, domácí kočka, nepřicházela samozřejmě v úvahu, ale její kamarád, divoký kocour, naštěstí ano. Damon takové problémy se stravováním neměl. Ani se nijak neskrýval. Přicházel i odcházel, jak se mu líbilo, a vydával se do nejtemnějších zákoutí ve městě. Často jsem viděl, jak v pozdních nočních hodinách do svého apartmá zavolal nějakou služebnou nebo sluhu, zatímco já svoje potřeby tajil. Život u Sutherlandových byl pro mého bratra stejný, jako kdyby bydlel v grandhotelu – navštěvoval večeře pořádané na jeho počest a v nejvyšším stylu se krmil po celém městě. Stal se princem, a New York byl jeho královstvím, které ho zbožňovalo. Když se ve čtvrtek vrátil domů, vystrčil Winfield hlavu z pracovny. „Ach, to je dobře. Jsem rád, že jsi tady,“ řekl Winfield. V ruce držel dvě skleničky s whisky. „Prosím, připoj se ke mně.“ V koutku Damonových úst byla rozmazaná malá kapička krve. Všichni se určitě domnívali, že se řízl při holení. Najednou se mi zdálo, že v útulné pracovně je k zadušení
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179800