dělej, ať je z tebe zase upír. Podruhé ti kůži zachraňovat nebudu. Nemůžu si přece nechat zkazit svou špatnou pověst!“ zlobila se jen tak naoko Vampirie. Vlady přikývl a chvatně si sundal z krku modrý amulet. Věděl, že je třeba jednat rychle. Jinak se bílý netopýr určitě vrátí. Mezi lidmi však už nebude mít tolik odvahy. Zavřel oči a třikrát stiskl maminčin medailonek. Město znovu ožilo. Mořský vánek mu pohladil rozcuchané vlasy a vlny se opět rozběhly po hladině. Chřřřřřst! Za Vladyho zády se ozval zvuk rozbitého skla. To dopadly na dlažbu Juniorovy brýle. Vše se vrátilo do starých kolejí. „Tak co, bráško? Našel jsi?“ nedočkavostí nadskakoval mladý Van Helsing. „To víš, že našel, ale beze mě už by z něj byl jen mastný flek. Později ti to vysvětlím, pihounku. Co bys taky čekal od kečupožrouta. Ale ty jsi tak chytrý! A tak krásný!“ odpověděla mu za Vladyho Vampirie. Z jedné z černých gondol přivázaných silnými lany k dřevěným kůlům u břehu se ozvalo slabé zapištění. Uvnitř se krčil Múzák s koženým pouzdrem v tlamičce. Chudák, měl strach, že ho objeví slečna s deštníkem, která celá zmatená obcházela odpadkový koš. „To je zvláštní. Přece jsem tu odpornou krysu viděla. Vběhla pod koš a teď tu není! To jsem z toho tedy blázen!“ mumlala si slečna sama pro sebe. Vlady, Vampirie, Junior i štěně Lupus se posadili do gondoly zlehka se pohupující na vlnách. Tady je nebude nikdo vyrušovat. Vampirie vzala opatrně krysáka do dlaní a drbala ho za ušima. Vždyť za svou odvahu si Múzák zasloužil odměnu. Pak mu vytáhla z tlamičky kožené pouzdro a pomalu ho podala Vladymu. Ten si položil obálku na kolena 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179792
a nejdřív ji několikrát pohladil. Vždyť ještě před pár dny ji držel v rukou jeho tatínek. Pak opatrně pouzdro otevřel a nedočkavě v něm zalovil bledou rukou. Uvnitř byl jeden jediný list papíru, další tatínkův vzkaz. Vlady uhladil pomačkanou stránku a začal třesoucím se hlasem číst: „Tam, kde modré tajemno spolkne všechny lidské zvědavce, kteří se jen přiblíží. Tam, kde v modrém trojúhelníku žije na věky věků první a nejmocnější Praupír střežící od nepaměti největší tajemství upírů. Ptejte se a on vám odpoví.“ Junior zvedl oči v sloup. „No to je od tvého táty fakt moc hezké. Člověk se sem vláčí přes půl světa, riskuje život a co najde? Další ptákovinu. A já si myslel, že zítra už budem doma k večeři. Mamka měla dělat borůvkové knedlíky,“ povzdychl si. Ani Vladymu nebylo zrovna veselo. Nerozuměl jedinému slůvku z tatínkova tajemného poselství. Svěsil nešťastně hlavu a pouzdro mu vypadlo z rukou na dno loďky. Pak však zaslechl, jak uvnitř cosi ťuklo. Obrátil obálku znovu opatrně dnem vzhůru a na list papíru dopadla žlutá tabletka.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179792
27
Ruch a noční veselí v uličkách Benátek zvolna utichalo, až i ti poslední opozdilci zamířili unaveným krokem ke svým domovům. Světla lamp a svící v oknech paláců nad hladinou kanálů už dávno kdosi zhasl a jemné šplouchání vln ukolébalo město do zaslouženého spánku. Jen ozvěna rozčilených kroků rušila na náměstí svatého Marka sladké sny všech místních holubů. To Vampirie nervózně přecházela po staleté dlažbě pod sochou benátského lva, tam a zpět, doprava a doleva, stále znovu a znovu. Občas se kroky zastavily, když se malá upířice ve svém rozčilení vznesla a místo přecházení zprava doleva poletovala vzduchem nahoru a dolů. „Vampi, to bys asi neměla. Takhle si nás ještě někdo všimne a skončíme někde v muzeu jako vycpané exempláře neznámých tvorů,“ napomínal sestřenici Vlady. Ta si však nenechala poradit. „Nech mě být, ty kečupožroute nevděčný. Příště si to radši rozmyslím, než abych tě znova zachraňovala. Když přemýšlím, potřebuji ticho!“ rozohnila se Vampirie a pokračovala v poletování. Už několik hodin se všichni čtyři, kromě dovádějícího štěněte Lupuse, snažili rozluštit poslední vzkaz hraběte Drákuly XXIV. Ale všechno snažení bylo zatím marné. Vampirie měla palec u levé nohy pořádně rozkousaný od 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179792