8. kapitola
K
apitán Franz stál jako bezduchá figurína za oběma Rebeccami, které sledovaly na monitoru záběry bezpečnostní kamery. Hermiona a ostatní styxské ženy na nich postupně pouzdry s vajíčky oplodňovaly další a další ležící těla. Vtom si Druhá Rebecca na druhém monitoru všimla pohybu u bran továrny. „Dorazilo jídlo,“ poznamenala. „Je na čase. Vsadím se, že sestry jsou vyhladovělé. Schválně, jestli mě tahle věc poslechne,“ řekla První Rebecca a stiskla několik kláves, dokud nenašla pohled, jaký hledala. „Tady to je.“ Do překladiště couval nákladní vůz. Jakmile se zastavil, z korby seskákal oddíl vojáků z Nové Germánie a začal urychleně vykládat zboží na několik koleček. „Maso na kolečkách,“ zažertovala Rebecca. „Ty jsi můj sluneční svit,“ zanotovala si tiše pro sebe, když přepínala monitor zpátky na záběr do vyhřáté tovární haly a přiblížila obraz dveří vedoucích do překladového prostoru. Za necelou minutu se otevřely a dovnitř vstoupili dva vojáci s naloženým kolečkem. Za nimi hlídal vchod jeden Likvidátor. Styxky cítily blížící se potravu, takže už nějakou dobu číhaly za dveřmi. První Rebecca se zlomyslně zasmála. „Tohle bude dobré.“ Van skočila na jednoho z vojáků a ohromující rychlostí ho srazila k zemi. Zbytek žen ji následoval a oba vojáci během několika vteřin zmizeli pod jejich těly. Byli tak silně ozářeni černým světlem, že se ani nebránili. „Slíbily jsme sestrám čerstvé maso,“ podotkla Druhá Rebecca a nespouštěla oči z krveprolití na monitoru. „Čerstvější už být nemůže.“ Pozornosti žen neunikl ani Likvidátor. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179791
Proměna
„Páni!“ vydechla Druhá Rebecca. Van se pohybovala s mrštností útočícího pavouka – na monitoru byla vidět jen jako rozmazaná šmouha. Jediným skokem se přenesla k Likvidátorovi, a než stačil jakkoliv zareagovat, její hmyzí končetiny ho švihly přes oči. Likvidátor se slepě zapotácel a pokusil se bránit pozvednutou puškou, ale Hermiona už mu visela na zádech a zatínala mu zuby do krku. „Samice jsou vždycky nebezpečnější,“ zašeptala První Rebecca. „To je ale dvojka,“ zahihňala se Druhá Rebecca, když Van s Hermionou odtrhávaly Likvidátorovi jednotlivé končetiny. Druhý Likvidátor vyděšeně přibouchl dveře a nechal tělo svého druha uvnitř.
Nákladní vůz pokračoval přes řeku, ale voda už poklesla natolik, že se pasažérům nepřelévala přes nohy. V další chvíli pneumatiky zabraly a vynesly vůz na cestu nad břehem. Za nějakou dobu Chester ucítil na paži tíhu – Stephanie usnula s hlavou opřenou o jeho rameno. Opatrně, aby ji nevzbudil, vytáhl baterku, zakryl ji dlaní a rozsvítil, aby se podíval na hodinky. Zbloudilý paprsek světla dopadl i na Eliott, která seděla přímo naproti. Možná to bylo jen úhlem osvětlení, ale vypadala zachmuřeně a podrážděně. I když Chestera chránila tma, cítil, jak se červená, jako kdyby ho Elliott přistihla při něčem zakázaném. Pravda byla, že nevěděl, jak má reagovat na Stephaniin zájem, zvláš když byl podle něj způsoben především Willovými pohádkami o tom, že je Chester lyžařský šampion. Z překotného spádu událostí se mu točila hlava, jako kdyby ho unášela divoká řeka. Nevěděl, co k němu Elliott doopravdy cítí, a koneckonců pořádně ani to, co cítí on k ní. Někdy to vypadalo, že si jsou hodně blízcí, ale v poslední době, během pobytu v Parryho sídle, se mu vzdálila stejně jako všem ostatním. Chestera to celé mátlo. Ulevilo se mu, když se náklaák konečně zastavil a Stephanie se probudila. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179791
PODZEMÍ
„Kde jsme?“ zívla a narovnala se. „Nevím,“ zamručel Chester, který si uvědomoval, že ho patrně stále pozoruje Elliott. Parry s hlasitým bouchnutím otevřel korbu. „Všichni ven,“ řekl. Chester seskočil hned za plukovníkem Bismarckem a zjistil, že se ocitli pod přístřeškem ze zrezivělých plechů. Poodešel pár kroků na otevřené prostranství a zvedl oči k nebi, na kterém mezi mraky probleskovaly první známky denního světla. „Jaké překvapení – prší,“ postěžoval si a zamrkal, aby dostal kapky deště z očí. „To je Morris Minor!“ vyhrkl pan Rawls a Chester se otočil ke starému autu, které bylo schované za nákladním vozem. Podobalo se přezrálému hroznu, a to nejen tvarem, ale také matnou barvou laku. „Patří Danforthovi,“ řekl jim Parry. „Aspoň že dorazil bez nehody.“ Všichni si vzali svoje batohy a vydali se za Parrym po pěšině obklo pené z obou stran hustým podrostem. Chester si všiml, že se Elliott zastavila a s bolestným úšklebkem si mnula ramena pod popruhy batohu. Ustaraně se k ní vrátil. „Jsi v pořádku?“ zeptal se jí a položil jí dlaň na paži. Trhla sebou, uskočila před ním a zadívala se mu do očí. „Ta Stephanie je moc hezká. Nikdy ses nezmínil, že ses u Parryho s někým seznámil,“ řekla. „Já…, ehm…, nepokládal jsem to za důležité,“ vykoktal Chester. „A vlastně ji vůbec neznám.“ „Já ano,“ odpověděla Elliott. „Zosobňuje všechno, co jsem kdy chtěla být. A všechno, co jsem na sobě nenáviděla.“ Chester netušil, co by na to měl říct, ale Parry už si všiml, že se opož ují. „Pospěšte si, vy dva,“ zavolal na ně z čela skupiny. Za pár minut před sebou Chester zahlédl volné prostranství. „Tady se nesmíme zdržovat,“ pobízel je Parry. Vynořili se ve strouze u úpatí hory pokryté z větší části trávou a pastvinami. Pod vrcholem však půdu odnesla eroze a k nebi se hrdě tyčila příčně pruhovaná obnažená skála jako trosky nějaké pravěké pevnosti. Chester si všiml, že strouha vede k řadě sloupů s elektrickým vedením. Parry počkal, dokud se všichni neshromáždí kolem něj. „Až půjdeme přes vrchol, budeme ze všech stran vidět. Není pravděpodobné, že by někdo číhal v údolí, ale Wilkie vás pro jistotu bude posílat po jednom.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179791