16. kapitola
U
bíhaly další týdny, až nakonec zavolal policejní inspektor, že by si rád pohovořil s paní Burrowsovou o zmizení jejího manžela. Dostavil se v tmavě modrém nepromokavém kabátě a světle šedém obleku. Mluvil velice uhlazeně a zdvořile, by poněkud stroze, představil se Willovi a Rebecce a zeptal se jich, jestli by mohl vidět jejich matku. Zavedli ho do obývacího pokoje, kde už na něj paní Burrowsová čekala. Když ji oba sourozenci spatřili, zalapali po dechu. V první chvíli si pomysleli, že určitě vstoupili do špatné místnosti. Televize, onen věčný plamínek, který obvykle plápolal v rohu, byla tichá a tmavá a – což bylo právě tak pozoruhodné – místnost vypadala úhledně a uklizeně. Během doby, kdy paní Burrowsová vedla svůj poustevnický život, Will ani Rebecca nevkročili dovnitř a předpokládali, že obývací pokoj postupně pohltil příšerný nepořádek. Představovali si, že je plný zpola snědených potravin a špinavých talířů a hrnků. Nemohli se však mýlit víc. Pokoj byl až úzkostlivě čistý, ovšem ještě větší úžas v nich vyvolal pohled na matku. Místo obvyklého jednotvárného úboru sestávajícího z županu a pantoflí se převlékla do jedněch ze svých nejlepších letních šatů, učesala se, a dokonce se i trochu nalíčila. Will na ni nevěřícně civěl a přemítal, co u všech všudy způsobilo tu nečekanou proměnu. Napadlo ho jedině to, že si matka patrně představuje samu sebe, jak hraje nějakou úlohu v jednom z oněch televizních detektivních seriálů, které tak zbožňovala, ale tím se nevysvětlovala scéna, jež se mu naskýtala. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179786
PODZEMÍ
„Mami, tohle je…, tohle je…,“ zakoktal. „Detektiv šéfinspektor Beatty,“ pomohla mu Rebecca. „Prosím, pojte dál,“ pozvala ho paní Burrowsová, vstala z křesla a příjemně se usmála. „Děkuji, paní Burrowsová… Vím, že je to pro vás těžké období.“ „Ale vůbec ne,“ zářila paní Burrowsová. „Rebecco, mohla bys, prosím tě, dát vařit vodu a udělat nám trochu čaje?“ „To je od vás velice laskavé, madam, děkuji,“ řekl šéfinspektor Beatty a nejistě postával uprostřed místnosti. „Prosím,“ ukázala mu paní Burrowsová na pohovku. „Prosím, udělejte si pohodlí.“ „Wille, pomůžeš mi?“ ozvala se Rebecca, popadla svého bratra za paži a pokusila se ho vytlačit ze dveří. Will se nehýbal. Stál jako přikovaný a zíral na matku, která, jak to vypadalo, se znovu stala ženou, jakou nebyla po celé roky. „É… jo… jasně,“ podařilo se mu vypravit. „Sladíte?“ zeptala se Rebecca šéfinspektora a pořád přitom tahala Willa za ruku. „Ne, dal bych si jen mléko, prosím,“ odpověděl. „Dobrá, čaj s mlékem a bez cukru – a mami, dvě sladidla?“ Matka se usmála a přikývla. Pak se usmála i na Willa, jako kdyby ji jeho zmatek pobavil. „Možná ještě dva pudinkové krémy, Wille.“ Will se probral z transu, otočil se a doprovodil Rebeccu do kuchyně, kde zůstal stát s otevřenou pusou a nevěřícně kroutil hlavou. Zatímco byli Will s Rebeccou v kuchyni, hovořil šéfinspektor s paní Burrowsovou tichým, vážným hlasem. Říkal, že udělali vše, co mohli, aby našli doktora Burrowse, ale protože nemají stále sebemenší tušení, kde je, rozhodli se pátrat intenzivněji. Rozešlou jeho fotografii do širšího okolí a provedou „podrobný pohovor“, jak to šéfinspektor nazval, s paní Burrowsovou na policejní stanici. Taky by si chtěli promluvit se všemi, kdo se setkali s doktorem Burrowsem v poslední době před jeho zmizením. „Nyní bych vám rád položil několik předběžných otázek, pokud vám to nevadí. Začněme s manželovým zaměstnáním,“ řekl šéfinspektor, 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179786
POD ZEM
střelil pohledem ke dveřím a uvažoval, za jak dlouho dostane čaj. „Zmiňoval se o někom konkrétním z muzea?“ „Ne,“ odpověděla paní Burrowsová. „Tím mám na mysli, jestli tam nemůže být někdo, komu by se svěřil?“ „Komu by se svěřil, kam odchází?“ doplnila paní Burrowsová za něj a chladně se zasmála. „Obávám se, že v téhle linii vyšetřování na žádnou zlatou žílu nenarazíte. To je vyložená slepá ulička.“ Šéfinspektor se narovnal, trochu zmatený její odpovědí. Paní Burrowsová pokračovala: „Řídí to místo sám, nikdo jiný tam nepracuje. Možná si budete chtít vyslechnout ty staré tatíky, kteří se tam s ním občas potloukali, ale nebute překvapený, jestli zjistíte, že jejich pamě už není taková jako zamlada.“ „Opravdu?“ řekl šéfinspektor a koutky úst mu zvlnil mírný úsměv. Něco si zapsal do notesu. „Ano, většině z nich je už přes osmdesát. A proč, smím-li se zeptat, chcete vyslýchat mě a moje děti? Těm dvěma uniformovaným policistům už jsem řekla všechno, co vím. Neměli byste dát hlášku ostatním stanicím?“ „Hlášku?“ usmál se šéfinspektor široce. „Tak tomu říkají v Americe. Vysíláme samozřejmě naléhavé případy v rozhlase…“ „Předpokládám ovšem, že můj manžel není naléhavý případ?“ V tu chvíli se objevili Will a Rebecca s čajem a v místnosti se rozhostilo ticho. Rebecca položila tác na stolek a podala matce i šéfinspektorovi hrnky. Will přinesl talíř se sušenkami a vzhledem k tomu, že šéfinspektor zřejmě neměl žádné námitky proti jejich přítomnosti, oba sourozenci se posadili. Rozpačité ticho se vleklo a paní Burrowsová propalovala pohledem policistu, který se díval do svého čaje. „Myslím, že se tu dostáváme trochu nad rámec našeho rozhovoru, paní Burrowsová. Nemohli bychom se opět soustředit na vašeho manžela?“ řekl nakonec. „Podle mého názoru zjistíte, že my se na něj soustředíme velice silně. To o vás si dělám starosti,“ opáčila paní Burrowsová suše. „Paní Burrowsová, musíte si uvědomit, že někteří lidé nechtějí…,“ začal šéfinspektor, „nechtějí být nalezeni. Chtějí se ztratit, protože, dejme tomu, na ně v poslední době život kladl větší nároky, než dokázali unést, nebo protože se ocitli pod příliš velkým tlakem.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179786