vlastně prkotina. A v tomhle systému musel pracovat, chtěl-li si ponechat alespoň teoretickou šanci ho změnit. Hruška sice i napodruhé zaklepal, ale poté vstoupil, aniž počkal na výzvu. V ruce držel několik čerstvě vytištěných fotografií. Plukovník ucítil pach barevné kopírky. Na těch fotkách je mrtvola, pochopil. Bohužel se nemýlil. „Bezdomovec. Ráno ho našli dva kluci, sedmáci,“ informoval ho Hruška. „Čekali na autobus a honili se kolem zastávky.“ Zatímco si Plukovník prohlížel snímky ohořelého těla, uvědomil si, že tahle vražda zásadně mění připravený plán zásahu. Budou to muset urychlit. „Zavolej vrtulník, prosím tě,“ požádal Hrušku.
104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179784
31 Z Erpet Golf Centra odvezla ochranka Václava Klause na Hrad, kde už přes půl hodiny čekala delegace zástupců Národní strany, kteří jej přišli oficiálně požádat, aby se po odchodu z prezidentského úřadu stal jejich předsedou; byl to ostatně on sám, kdo jim tento postup navrhl. Bobošíková mu předala obrovskou kytici, což ho spíše potěšilo — známý videozáznam z roku 1986, na kterém mladá Janička (tenkrát ovšem v uniformě Socialistického svazu mládeže) předává kytici Gustávu Husákovi, prezident sice viděl také, ale v danou chvíli se na něj taktně rozhodl zapomenout. Kromě Jany Bobošíkové, arcibiskupa Dominika Duky a zpěváka Daniela Landy byl přítomen i šéf personálního oddělení ministerstva školství Ladislav Bátora, předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín a předsedkyně Výboru na obranu rodičovských práv Anna Brychtová. Se všemi se postupně pozdravil — a neméně srdečně si potřásl rukou i s Petrem Kellnerem, Martinem Romanem a několika dalšími oligarchy. Potom už mohl přistoupit k připravenému mikrofonu.
105 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179784
„Vážený pane kardinále, milí hosté, při zběžném, povrchním pohledu se může zdát, že každý z účastníků dnešního setkání je diametrálně odlišný.“ Prezident s úsměvem pohlédl na kardinálovo šarlatové roucho a hned poté na zpěvákovy obnošené džíny a vytahané černé tričko (s podivným nápisem Vozová hradba). Hájek, Jakl a Ochvat se unisono zasmáli. Václav Klaus chvíli počkal, aby se mohli zasmát i všichni ostatní. „Přesto zde přítomné osobnosti cosi zjevně spojuje, to myslím vidíme všichni. Spojuje nás obava, aby budoucnost byla budoucností, která bude mít kontinuitu s minulostí, a nikoli jejím opuštěním. Při pohledu kolem sebe vidíme, že ,pokrokáři‘ všeho druhu vedou soustavný a stále nezakrytější útok na naše tradiční společenské hodnoty a ctnosti.“ Prezident se zachmuřil. „Vlastenectví je vydáváno za šovinismus, demokratický stát za překonanou instituci, která má být obětována ve prospěch nadstátních uskupení.“ Ladislav Bátora škubl knírem, zaťal ruku v pěst — a potom ji zdvihl. „Dost!“ vykřikl. „Dost!“ zvolal Michal Semín. Prezident přikývl. „Přirozeně strukturovaná národní společenství se svými hlubokými tradicemi, duchovními a kulturními hodnotami jsou erodována politickým tlakem na přijetí multikulturalismu jako oficiálně naordinované ideologie. Vše tradiční a konzervativní je vydáváno za zastaralé a nemoderní, je zesměšňováno a vylučováno ze společenského dialogu.“ „Hanba!“ houkl Bátora procítěně. I tentokrát mu Václav Klaus vyrušení odpustil. Natočil se směrem k arcibiskupovi, a dokonce se nepatrně uklonil.
106 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179784