než se zdají. Času je tak málo. Začínám propadat malověrnosti. Než Hachamel zahájí poradu, vytáhnu z aktovky jeden z bestsellerů Doreen Virtue a ukážu mu ho. „Na tohle by ses měl kouknout: Průvodce pro vtělené anděly, elementály, vesmírné bytosti, nové duše a zasvěcené,“ odcituji z obálky. „Moment. Tys tu knihu vzal?“ „Udělal jsem si virtuální kopii,“ pochlubím se. „Snažím se jít s dobou.“ Jofaniel mi ukazuje zdvižený palec. Hachamel se i nadále tváří nechápavě. „Není to o nic složitější než skenování,“ vysvětlí mu Ilmuth. Hachamel vrtí stříbrnou hlavou. „No hlavně abys uměl doručit pizzu.“ „Umím. Něco ti přečtu. Jistá Kelly popisuje své pocity takto: Jako bych do tohoto světa nepatřila. Vždycky jsem měla pocit, že jsem bílá vrána. Na základní škole mi spolužáci říkali, že jsem divná. Brala jsem to strašně osobně. Trpěla jsem, že mě nikdo nemá rád. Teď, když vím, jaký je můj duchovní původ, když vím, že jsem vtělený anděl, dívám se na věci úplně jinak.“ „Vydat tohle by měl být zločin!“ hněvá se Hachamel. „Doreen Virtue je nicméně častým hostem v prestižních amerických televizních a rozhlasových pořadech: Oprah, CNN, The View, Good Morning America.“ „Wake up, America!“ zašklebí se Jofaniel. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179775
„Dobře,“ vzdychne Hachamel, „ale co s tím? Chci říct: co uděláme pro Jarmilu? Dovoluji si připomenout, že za tři hodiny přijde o jediného syna.“ Pod Ilmuthinými dlouhými řasami je očekávání, jemuž nejsem schopen dostát. „Jofaniel se jí musí zjevit,“ říkám. „Cože?!“ vykřikne Jofaniel. „Dobrý nápad,“ souhlasí Hachamel. „Bude předstírat, že je archanděl Uriel.“ „Trochu tě nalíčíme. A samozřejmě budeš mít křídla.“ „Zbláznili jste se?! Zešíleli jste?!“ Hachamel pokyne rukou směrem k zalidněnému nábřeží. „My ne.“ S tím se nedá než souhlasit. „Tak to bychom měli.“ „Archanděl Uriel?! Mýdlová opera! Panebože!“ nepřestává povykovat Jofaniel. Všichni víme, že to pro Jarmilu nakonec udělá. Jeho oči ho prozrazují. Chcete konečně vědět, jak vypadají andělé? Jako dobří lidé. Hachamel si odkašle. Má ještě cosi na srdci. Tuším, co řekne. „Zbývá otázka, co můžeme udělat pro Zdeňka.“ Ilmuth samým překvapením otevře ústa. „Cože? Takže děláme i sebevrahy?“ táže se Jofaniel. „Nedopřejeme mu ani drobnou laskavost? Nesplníme mu ani poslední přání?“ „Myslel jsem, že sebevrahy neděláme.“ 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179775
„Připraví dvě děti o tátu,“ zvýší hlas Ilmuth. „Něco takového přece nemůžeme schvalovat!“ „I jeho připravil život o tátu. Nikdy ho nespatřil,“ připomene jí Hachamel. „Já to neschvaluju, Ilmuth, mně je ho jenom líto. Někdy život lidi zklame tak hluboce, tak fatálně, že jej prostě musí odmítnout… Některá zklamání zřejmě nedokáží přežít.“ Myslím ale i na Lídu. Potkala lásku — je to zločin? Když konečně poznala toho, koho celý život hledala, byla už vdaná… Štěstí jedněch způsobuje zoufalství druhých. „Příště budem plnit poslední přání jezevčíkovi, co spolkl kaštan,“ mumlá nesouhlasně Jofaniel. Hachamel se zatváří vyčítavě. „Když s lidmi nebudeme soucítit ani my — tak potom kdo?“ zeptá se. Jofaniel se podezíravě mračí. „Bůh přece!“ zvolá Ilmuth — a Hachamel ji něžně obejme. 26/ HACHAMEL Marie na gauči ztěžka zdvihne nohy a opře si je o bílou stěnu obývacího pokoje. „Už mi zase otékají,“ říká. „Kde je Jofaniel?“ ptám se. 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179775