„Během jídla se vynasnažte co možná nejméně mluvit. To je první krok k tomu, abyste se oprostili od nepodstatných věcí,“ nabádala je Bea. „Takže budeme mlčet a navzájem se dorozumívat už jen telepaticky,“ neodpustila si Estella hlasitou poznámku. Bea ji obdařila bohorovným pohledem: „Když vypnete vaše komentáře, bude nám všem lépe.“ „Ta určitě patří mezi vegetariány, kteří se tím zeleným živí jen proto, že nenávidí rostliny. A legraci,“ zašeptala Estella do ucha Caroline. Bein ozdravně-pedagogický tón ji vyváděl z míry. Zatímco Estella dumala nad pomstou, Eva zamyšleně míchala lžící v misce. Vůbec se jí to nelíbilo. Žaludek se jí stahoval hněvem. Proč na to nepřišla sama a nezajímala se v kuchyni o recept? Celé dopoledne pronásledovala Emmericha, absolvovala základní kurz zelinářství a potýkala se s dohady o Friedě Dorschové a Divoké kachně. Zatímco její kamarádky udělaly to nejjednodušší na světě. Popovídaly si s Falkem. Docela normálně, nenuceně a nezávazně. Ale právě takhle to udělat nemohla. Ona ne. Falk byl jejím hlavním podezřelým. Proto nemohlo být nic nenucené a nezávazné. Eva je mizerný detektiv. Už čtyřicet let se patlá se svým prvním případem. Nebo se chová tak váhavě, protože neustále cítí za zády svou matku? Jak se po tomhle týdnu bude moct Regině podívat do očí? Cítila se příšerně vyčerpaně. Nikdo si neumí představit, jak strašně náročné je nic nejíst a na nic nepřijít.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179315
22 Estella bojovala sama se sebou. Zastřený hlas Bey Sängerové zasáhl přímo centrum její zlosti. Nebo že by to bylo těmi jedovatými látkami, které se jí vyplavují z těla? Anebo má tenhle hrad špatnou karmu? Estella si živě představovala vzdechy hradní slečny, hledící toužebně skrz barevné okenní tabulky do údolí. Očekávat záchranu nemohla. Telecí medailonky také ne. Vyčerpaně ponořila mrňavou lžičku do vývaru. Od postního jídla čekala víc. A víc i dostala. Neslaná polévka chutnala překvapivě dobře. Zahřála u srdce. A odplavila frustraci. Nemohla s tím nic dělat. Odlehlost hradu, stísněný pocit ze starobylých kamenných zdí všude kolem, mezi kterými se cítila jako ve vězení, přísná pravidla snášející se na její hlavu, to vše v ní vyvolalo vzpomínky na katolický dívčí internát. A stejně jako v dobách, kdy byla žákyní klášterní školy, se v ní i nyní probudil vzdor. Reflex z minulosti. Aura středověkého hradu změnila Estellu v trucovitou třináctiletou holku, která se bouří proti záplavě nařízení a společné akce torpéduje hlasitými poznámkami. „Budeme se za tebe modlit,“ bývalo obvyklé úsloví řádových sester, kdykoli to malá Estella zase přehnala. Dobu, kterou strávila v klášterní škole, tvořil nepřetržitý sled provinění a pokání. Kdy vlastně člověk dospěje? Když překoná zranění z dětství? Když si založí vlastní bankovní účet? Když mu zemřou rodiče? Když má dítě? Nebo je dospělost něco, co už vymírá? Člověk si dnes může dovolit být dětinský až do vysokého věku — v nakládání s penězi i ve vztazích. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179315
Zhluboka si povzdechla. Na její ruku někdo položil svou. Byla to Caroline. Stačil jeden pohled. Kamarádka věděla i beze slov, co se v Estelle odehrává. To jednoduché gesto udělalo Estelle dobře. Už není tou osamělou žákyní klášterní školy, která všude naráží. Teď je Úterní ženou. S přítelkyněmi po boku má šanci vydržet. Třeba až do konfekční velikosti 32.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS179315