„Aha! A vám přišlo její opovržlivé chování nadmíru přitaž livé.“ Luca si povzdechl a jeho tmavé oči se zamžily touhou. „Není nic lákavějšího než žena, která vás nemůže vystát.“ „Ty bys to měl vědět nejlíp, že?“ rýpl si Ash, za což si od pobočníka vysloužil vyčítavý pohled. „Ale třeba máš pravdu. Jakmile dala jasně najevo, že se mnou nechce mít nic společného, zjistil jsem, že na ni nedokážu přestat myslet. Měl jsem jí plnou hlavu. Ve dne a většinou i v noci.“ Kysele se usmál, když si vzpo mněl, jak se probouzel zamotaný do přikrývek, zbrocený potem a marně toužící po uspokojení. „Jednou uprostřed horkého červ na si otec zamanul, že uspořádá další ples – na který jsme po chopitelně neměli. Poflakoval jsem se po panství a dýmal z dout níku, jejž jsem ukradl otci, když vtom jsem zaslechl, že ve stáji někdo pláče. Vstoupil jsem dovnitř a v jednom prázdném stání našel schoulenou Clarindu. Naříkala, jako by jí pukalo srdce. Plesové šaty měla potrhané, vlasy rozcuchané a tváře mokré od slz. Zpočátku jsem se obával nejhoršího.“ Ash při té vzpomín ce mimoděk zatnul pěsti. „Popadl mě strašlivý vztek. Chtěl jsem zbít toho, kdo jí ublížil. Potom ke mně zvedla mokré oči a vyjela: ,Co zíráš? Taky sis přišel ze mě utahovat?‘ Tak jsem se dozvěděl, že ji za zády po mlouvaly dívky, které považovala za kamarádky. Pocházely ze šlechtických rodin a posmívaly se jí, že není nic víc než bezcenná dcerka obyčejného zbohatlíka. Naznačily, že se schválně motá kolem naší rodiny, protože má zálusk na mého bratra, avšak pan Burke se na takovou nánu podruhé nepodívá. Dříve než drb ny stačily zjistit, že je poslouchá, utekla francouzskými dveřmi z domu. Na zahradě zakopla a potrhala si šaty.“ „A tehdy začal váš románek?“ Lucovy oči přímo zářily jako pokaždé, když přišla na přetřes láska. „Uchopil jste ji do náruče, něžně setřel z líček slzy a ukonejšil ji polibky?“ „Popotáhl jsem z doutníku a zeptal jsem se, proč je rovnou neposlala k čertu, protože já bych to na jejím místě udělal.“ „Co se stalo pak?“ „Hodila mi na hlavu podkovu a zahřímala, že k čertu mám táhnout já.“ Ash se ušklíbl. „A tak, můj milý příteli, začal náš románek.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178895
„Nikdo se o něm nedozvěděl?“ „Ani živá duše.“ Ash cítil, jak ho úsměv opouští. „Její otec by náš vztah neschválil, protože já jsem pouhý druhorozený syn, za tímco on je bohatší než král Midas. Pochopitelně doufal, že jeho dcerunka urve nějaký ten šlechtický titul. Ironií osudu zůstává, že moji rodiče, kteří byli stále jednou nohou ve vězení pro dluž níky, ji považovali za nevěstu pod úroveň – dokonce i pro mě –, protože se mezi jejími předky nevyskytoval žádný s modrou krví. A tak jsme na veřejnosti jeden druhým okatě pohrdali, aby nás nikdo nepodezíral, zatímco v soukromí…“ Odmlčel se. Vzpomínal, jak býval hodiny vzrušený poté, co mu Clarinda věnovala svůdný pohled zpod dlouhých řas anebo ho pod stolem prsty u nohou šimrala na koleni, když obědvali. Před očima mu vyvstal její potutelný úsměv a šibalské nakrčení nosíku, když se potají setkali v lese. Celé odpoledne leželi na hebkém mechu, drželi se za ruce a hádali se o jméno prvorozené ho potomka. Ostatně, po svatbě jich budou mít tucet. Ash upřed nostňoval Clarence, zatímco Clarinda trvala na Ashtině, protože jejich první dítě bude nepochybně holčička. Po chvíli hašteření následovalo usmiřování v podobě vášnivých polibků. Poté se do hodli, že děvčátko bude Charlotta a chlapec Charlie. Nyní mu jejich tehdejší počítání připadá tak nevinné. Dvě děti hrající si na lásku. Spokojili se s toužebnými pohledy a krad mými doteky, přestože pokaždé, když se jejich ruce či rty střetly, nebezpečně to mezi nimi zajiskřilo. „Myslím, že jsme naše počínání považovali za svéráznou hru,“ přemítal. „Nikdy jsme si neuvědomili, že ji nelze vyhrát.“ „Co se stalo?“ „Opustil jsem ji.“ Ash rozhodil rukama a pohlédl příteli do očí. Z jeho slov zaznívala nefalšovaná lítost. „Navzdory všeobec nému tvrzení mě z Anglie nevyhnala touha po dobrodružství, nýbrž nutkání zcela jiného druhu.“ Zavrtěl hlavou. Neodolal, aby se nevysmál vlastnímu romantickému poblouznění. „Chtěl jsem si dokázat, že jsem Clarindy hoden. Představoval jsem si, že se vrátím a položím jí k nohám nejenom své srdce, ale rovnou celý svět.“ „Co vám v tom bránilo?“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178895
Kdyby Ash znal odpověď na tuhle otázku, dávno by se podle ní zařídil. Vstal z lavičky, čímž dal jasně na srozuměnou, že svěřování je u konce. Luca plácl otevřenou dlaní do vody. „Sakra, kapitá ne! Teď nemůžete odejít! Ta vaše historka nemá chybu. Je v ní všechno – nebezpečné tajemství, vášeň, mladí milenci rozdělení osudem. Postrádá jenom šťastný konec.“ „Tenhle příběh může skončit jenom tím, že předám slečnu Cardewovou do náruče svého bratra.“ Luca se zatvářil sklesle. „Pořád to máte v úmyslu?“ „Samozřejmě. Přece mě kvůli tomu najal.“ „Sice toho pána neznám, ale nemyslím, že bude skákat ra dostí, až zjistí, že ho někdo předešel. Navrch jeho vlastní bratr. V tomhle bude stejný jako sultán.“ „Do toho mi nic není. Nebo snad je?“ zabručel podrážděně Ash. „Já musím vymyslet, jak zdolat tyto zdi a dostat se za Cla rindou.“ „Clar-Inda?“ Ash se nechápavě podíval za Lucovo rameno. Otrokyně se nejprve dotkla svých vlasů, potom ukázala na lunu visící na obloze. Ash ihned pochopil, co má na mysli – vlasy zářící jako měsíc. Přikývl. „Clarinda.“ Vzápětí si uvědomil, že se před ním otvírá další možnost. Vě noval dívce okouzlující úsměv a zakýval na ni prstem, aby při stoupila blíž. Bez váhání vstala a zamířila k němu. Luca popuzeně zakoulel očima. „Nabízel jsem se, že vám se ženu vlastní otrokyni. Nemusíte krást tu moji. Mimoto neumí anglicky…“ „Ona možná mým jazykem nehovoří, zato já jejím ano.“ Bra trsky ji objal kolem ramen a odváděl k lavičce. Arabská slova splývala z jeho jazyka jako hudba.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178895