98 | Ráj 2.0
„Snažím se.“ „Zítra ráno vyrážíme s Jumbem na sever hledat ovoce. Na tržišti jsem potkal jednoho chlápka, který nás tam vezme náklaďákem. Povídal, že to jsou tři dny cesty. Projíždí se prý údolím, kde to voní úplně nejsladčeji na světě. Právě v tyhle dny tam dozrávají tuny ovoce. Teď je ta pravá chvíle. Pojeď s námi. Bude legrace.“ Mithra stočila pohled na svou knihu. „Aha,“ řekl Colin. „Zrovna není čas na legraci. No jo.“ Zalovil v batohu. „Ukazoval jsem ti tohle? Dal mi to Jumbo po tom našem mangovém výletu.“ Mával obrovskou dřevěnou lžící. „Tohle je magandská lžíce na ovoce,“ řekl. „Ručně vyřezávaná.“ Mithra otáčela lžíci v prstech a pořád se chichotala. „Takže já jsem v hotelovém pokoji s člověkem, který má u sebe ovocný fetiš.“ Colin předstíral, že se právě urazil. „No tak, jen do toho! Začni se mi smát!“ našpulil pusu. „To jsem zvědavej, co najdeš na Magandě ty.“ „Hodina sryč!“ ozval se za dveřmi hlas ženy z recepce doprovázený škrábáním jejích nastavovaných pestrobarevných nehtů. „Vy hned skončit!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178782
Váhy a míry váhy a MíRy Večer se Robertu Rindovi v Magandě příliš nevyvedl. Samozřejmě, že nebyl mrtvý, zato ho ale strašlivě bolely zuby, a navíc ho pořád pronásledovala ta noční žebračka. Obtěžovala ho už na zpáteční cestě do hotelu, a teď to vypadalo, že jí neunikne ani tentokrát. Zatarasila celý chodník a cosi směrem k němu skřehotala v nějakém nesmyslném jazyce. Strnul, vědom si rizika, že ta osoba může být plná nakažlivých bacilů. Zavřel oči. Víčka držel pevně semknutá, jako by to byly skořápky vlašského ořechu. Žena chvíli lamentovala a pak najednou rukama sevřela jeho velkou, šedou hlavu. Nevydal ze sebe ani hlásku. Chtělo se mu sice ječet, ale nemohl. Nebylo to možné, protože měl v ústech několik vlastních prstů. Když na něj totiž to stvoření vyskočilo, pátral si v nich zrovna po zubních kazech. Na jejích rukou určitě musely žít miliony exemplářů zákožky svrabové, nebo něco ještě horšího. Snažil se nepříliš duchaplně protestovat, vyhrožoval, že zavolá policii. Přerušila ho silným, zvučným hlasem, jímž překvapivě slušnou angličtinou pronesla: „Není vám dobře.“ Němě na ni zíral, prsty mu vyklouzly z rázem uvolněných čelistí. Jeho brýle se samozabarvovacími skly, které byly k dostání pouze na lékařský předpis, v nastalém šeru zesvětlaly a nechaly tak jeho oči všem na odiv, bezbranné a ustarané. Mračil se tak, že se obě jeho obočí nad nosem dotýkala, jako by se na kus řeči potkaly dvě tučné, chlupaté housenky. „Bolí vás zuby,“ řekla mu žena. „Měl byste zajít za šamanem. Dá vám sřírodní medicínu. Kořen durianu. Dobré na zuby.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178782
100 | Ráj 2.0
„Tuhletu přírodní medicínu do sebe cpu už léta,“ odpověděl. „Je to na nic. Akorát převařené větve. Navíc pěkně drahé převařené větve.“ I když si to nerad přiznával, dotek té ženy ho zvláštním způsobem uklidnil. Uvolnil se a nechal ji, ať s ním škube a mačká ho. „I když, vaše zuby ne velký sroblém,“ řekla. „Něco horšího chodí na vás.“ „Chodidlo!“ zalapal po dechu. „Já to věděl!“ Žena zvrátila hlavu a přivřela oči. Zpod víček jí vykukovalo jen nažloutlé bělmo. Ústa se jí otevřela a Robert spatřil její dásně. Neměla jediný zub. „Duchové ve tvé hlavě,“ řekla. „Hovoří ke mně. Říkají, že vám není dobře. Ach! Vy nemocný!“ Zachvěla se a zaryla mu prsty do lebky ještě silněji. „Ach!“ „Co je? Co se děje?“ „To je zvláštní.“ „Co je zvláštní?“ „Hmmm?“ „Pusťte mi tu hlavu.“ „Dejte mi bangy. Řeknu vám víc.“ „Víc? Zatím jste mi neřekla vůbec nic.“ Sáhl nicméně po peněžence. Rozhlédl se okolo a napadlo ho, že tímhle gestem k sobě akorát přiláká hromadu dalších žebráků. Zalovil raději v jedné z mnoha khaki kapes a narazil v ní na jedinou malou minci. Žena mu ji okamžitě vyškubla z pěsti. „Hm, raději bych neměla mluvit dál,“ řekla. Rind s nesouhlasným mumláním zašátral po další minci. „Musíte dávat sozor. Nejste na tom dobře.“ „To vím i bez vás, vy jedna čarodějnice. A jestli je to všechno, co k tomu máte, tak vám už žádné peníze nedám.“ „Ne, sane, já jsem slušná žena.“ Vytrčila zkroucený ukazovák. „Něco vám sovím. Je tu jedna mladá žena. Turistka. Má hezké jméno, stejně jako já. Jsou v něm písmena ,t‘ a ,h‘. Hledá vás.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178782