98
ABSOLUTNÍ TREST
ví dozorci; za nimi se o dva kroky zpět šouravě držel kněz. Kata a jeho pomocníka překvapil neuvěřitelně mladistvý vzhled odsouzence; Reese nevypadal ani na těch sedmnáct. Ihned po vstupu do popravčí komory, jakmile zahlédl nástroj své zkázy, se instinktivně zastavil. K závěrečným krokům na své pozemské pouti potřeboval pomoc, protože až ke křeslu by sám zcela očividně dojít nedokázal. Dva dozorci sevřeli Lyntona Reese do kleští a usadili ho na elektrické křeslo. Brett se otřásl při pohledu na mladistvou chlapeckou tvář, v níž se zračil koncentrovaný zběsilý strach. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. V hlavě mu dotěrnou ozvěnou stále rezonoval závěr Mennenova proslovu o pochybnostech kata a soucitu s popraveným: Jakmile jednou začneš o našem řemesle pochybovat a mít soucit s těma, co popravujeme, nebo s jejich rodinama, pak to můžeš rovnou zabalit. V srdci kata není místo pro soucit, stejně jako v jeho mysli není místo pro pochybnosti a v jeho svědomí místo pro výčitky. Ta slova, jakkoli cynická, byla nesmírně pravdivá – Corson to nyní pocítil naprosto bez obalu. Otřepal se a začal Reeseovi připevňovat paže řemeny. Nejprve lokty, pak zápěstí. Dával si záležet, aby uchycení neškrtilo a zároveň bylo dostatečně pevné. Nedokázal se černochovi podívat do očí. Vůbec poprvé za dobu, co jezdil s Mennenem, se bál, že by ten pohled nezvládl. Co se to se mnou děje? říkal si a znepokojení v něm narůstalo. To, co zažíval dnes, se mu ještě nikdy nestalo. Může za to nízký věk odsouzeného? Nebo snad incident s jeho bratrem? Anebo pochybnosti, destruktivně nahlodávající racionální jádro vědomí? Nevěděl a odpověď instinktivně odmítal hledat. Upevnil Reesovy ruce a snažil se na nic nemyslet. Následovalo znehybnění černochova trupu řemenem přes hrudník. Potom stehna a nakonec kotníky – skončily přivázané k trnoži přišroubované k práchnivějící podlaze, která hrozila sabotovat popravu. Poté Brett překontroloval upevnění řemenů. „Neškrtí tě ty řemeny někde?“ zeptal se a poprvé našel odvahu pohlédnout Reeseovi do tváře. Černochovy vytřeštěné oči připomínaly oči zvířete, k smrti vyděšeného, lapeného do pasti, z níž není úniku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178410
CESTA DO RAIFORDU
99
Namísto odpovědi Reese vydal chrčivý neartikulovaný pazvuk. To mrazivá ruka strachu sevřela jeho hrdlo a zesilovala smrtelný stisk. Aspoň že ten nešťastník nebrečel nebo nekřičel o pomoc anebo neomdlel hrůzou. A možná to nebylo zas tak dobře; mdloby by jej uvrhly do milosrdné náruče bezvědomí a odchod z tohoto světa, jejž mu připravil stát Mississippi, by měl jednodušší. Corson ukončil sekvenci úkonů připevněním kožené čapky na Reesovu hlavu. Zbýval už jen kousek pryže do úst proti překou snutí jazyka. Brett pokývl na Vaughana a poodstoupil stranou. Mennen přistoupil ke křeslu a udělal něco, co vyjma první popravy s Brettem (tehdy ještě úplným začátečníkem) neudělal – znovu překontroloval upevnění řemenů. Pomocník na něj nevěřícně civěl. Znamenalo to jediné: šéf mu nevěří, pochybuje o něm. A co, záleželo na tom vůbec? Corson si uvědomil, že je mu to jedno, a samotného jej to náhlé poznání překvapilo. Přípravné procedury skončily. Události nabraly rychlý spád. Nejprve Hammond přečetl příkaz k popravě. Následovala otázka směřovaná Reeseovi, zda si přeje promluvit. Nepřál. Nebyl schopen ze sebe dostat jediné slovo; nezmohl se ani na slabé zavrtění hlavou. Pak dostal Lynton Reese pryžovou destičku mezi sanice, pytel přes hlavu a byl připraven na cestu k věčnosti. Hammond dal katovi znamení; hodina popravy se naplnila. Vaughan v rudé kápi zatáhl za páku a vpustil do odsouzence elektrický proud. Smrtící rodeo začalo; Reese se na křesle křečovitě vzpínal, škubal sebou, žíly na rukou a krku mu hrozivě nabíhaly, létaly z něj shluky ohnivých jisker, kolem něj se v odporném oparu rozšířil puch pálící se tkáně. Upevnění křesla k podlaze naštěstí vydrželo, přestože jeden ze šroubů se vytrhl a ostatní šrouby hrozily následovat svého vzpurného bratra. Reese naštěstí nevzdoroval dlouho; byl poslušný a zemřel rychle. Kat rozpojil elektrický obvod.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178410
100
ABSOLUTNÍ TREST
Reesova mrtvola seděla bezvládně na křesle, rozehřátá jako opečený brambor vytažený z ohniště, a sálaly z ní horké výpary nevábně zapáchající spáleninou. Na závěr k odsouzenému, nyní již řádně popravenému, přistoupil lékař, ohledal jej a konstatoval smrt. Správce věznice poděkoval svědkům za účast a rozpustil popravčí sešlost. Corson se naklonil k Vaughanovi a přidušeně zachraptěl: „Kon čím, pane Mennen. Raiford byla moje poslední štace.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178410