bude stát o to, sa ženit,“ ozval se Lehce máklej Angus. „Ale jednoho dňa by mohl,“ uvažoval Bohouš Velebrada, jehož koníčkem bylo pozorování lidí. „Většina habounskejch mužskejch se vožení.“ „No toto, vážně?“ zahučeli Fíglové sborem. „Na mou dušu.“ „A to voni chtěj? Se ženit?“ „No, hodně z nich ajto,“ přikyvoval Bohouš. „Takže potom už žádný nasávání, čórky a prálky?“ „No tak to pr! Já pořád eště možu trochu slopat, krast a prat se!“ ohradil se popuzeně Rob Kterýten. „Nuž ajto, Robe, ale nemohli sme si nevšimnout, že taky často děláš Vysvětlování,“ neodpustil si PoTapaný Vilda. V kruhu sedících postav, ozářených ohněm, začala přikyvovat celá řada rozcuchaných hlav. Pro Fígly bylo Vysvětlování temné umění. Bylo to tak děsivě těžké. „Jako třeba tuto, jak sme se vrátili ze slopačky a čórky, jak sme se tam tak pobili a Žanina potom na tebe otrčovala pysky!“ pokračoval PoTapaný Vilda. Mezi Fígly se rozlehl tichý, ale hromadný sten. „Ouvej! Chraň nás před otrčenýma pyskama!“ „A potem je tady to zakládání ruk,“ rozvíjel PoTapaný Vilda svou teorii, protože někdy rád sám sebe strašil. „Oóóó! Jemináku, jemináku, jejky, jejky zakládání ruk!“ zvolali zhrozeně Fíglové a začali si rvát vlasy. „A to nechcu řečnovat o poklepávání nohama…“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178366
Vilda se najednou zarazil, protože nechtěl hovořit o poklepávání nohama. „Áááá! Óóóó! Nae, enem nae poklepávání nohamááá!“ Někteří z Fíglů začali tlouci hlavami do okolních stromů. „Ajto, ajto, ajto, ALE…“ souhlasil se zoufalým výrazem Rob Kterýten, „to, co nekapírujete, je, že to je právě jedna ze skrejvek maželství.“ Fíglové se rozhlédli jeden po druhém. Všude zavládlo ticho, přerušené jen zapraštěním malého stromu, který padl k zemi. „Nikdá sme neslyšeli o takový věci, Robe,“ řekl nakonec Yan Habáně. „No a to mě ani nepřekvapuje! Kdo by vám o tem mohl říct? Nejste voženění! Vy nedokážete pokapírovat tu pojetickou rovnovážnost celý tý záležitosti. Tak po`te sem a já vám vo tom…“ Rob se rozhlédl, aby se ujistil, že ho neposlouchá nikdo jiný než pět set napjatých Fíglů, a pokračoval: „Hele`te… najprv máte slop, čórku a prálky. Faň. A dyž se vrátíte do Kopca, je to čas na klepání nohú –“ „Óóóó!“ „A na zakládání ruk –“ „ Éééé!“ „A samojasně na špulení pyskůch a – přestanete už, vy pazgřivci, s tým ječením, než vám začnu mlátit lebezňama o sebe?“ Všichni Fíglové umlkli jako na povel, až na jednoho: „Oh, bědoš, bědoš, bědoš. Óóó! Ééé! Špulení –“ Přestal a rozpačitě se rozhlédl kolem. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178366
„PoTapaný Vilíku?“ řekl Rob Kterýten s ledovou trpělivostí. „Ajto, Robe?“ „Pamatuješ, jak sem ti prál, abys někdy čul, co ti pravím?“ „Ajto, Robe?“ „Tak totok byla taková chvíla.“ PoTapaný Vilda svěsil hlavu. „Promiň, Robe.“ „Ajto. To a včíl… kde sem přestal…? Aha, totok… probrali sme pysky, ruky a nohy, nae? A potem –“ „Potem je čas na Vysvětlování,“ řekl PoTapaný Vilda. „Ajto!“ vyštěkl Rob Kterýten. „Chtěl by sná` byt z vás někdo ten on, co dělá Vysvětlování?“ Rozhlédl se kolem. Fíglové pomalu ustupovali. „Dyž kelda ohrnuje a zakládá a klepe?“ pokračoval Rob hlasem, který zněl jako sama zkáza. „A kdo by chtěl pozřít do jejího milýho voka, který říká: ‚No, tak tohle Vysvětlování by mělo bejt rači fakt dobrý?‘ No? Chtěl by někdo?“ Te` už většina Fíglů sténala hrůzou a hryzala si lemy svých kiltů. „Nae, Robe,“ mumlali. „Ahá! Nae!“ zvolal vítězoslavně Rob Kterýten. „Žádný! A to je tým, že nemáte o manželstvu ani ánuňk!“ „Já slyšel Žaninu prát, že někdy přindeš s Vysvětlováním, který by žádnýmu jinýmu Fíglovi na světě ani na um nepřišlo!“ řekl PoTapaný Vilda obdivně. „Ajto, to je nejpíš možný,“ přikývl Rob Kterýten 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS178366